Jak to bylo s první upálenou „čarodějnicí“ u nás. Barboru Schmiedovou mučili, dokud neoznačila další ženy

Na Jesenicku se s tím v 17. století nepárali. Krutost byla pro tehdejší svět normou, přesto čarodějnické procesy, které se v letech 1622-1695 v tomto regionu konaly, patřily k nejbrutálnějším ve střední Evropě. A všechno začalo Barborou Schmiedovou, obyčejnou vesnickou ženou, manželkou pastýře…

Bavíme se o době, kdy Evropu sužovala třicetiletá válka. Tedy o těžkých časech plných umírání, mrzačení, hladomoru a epidemií. „Tehdejší obyvatelé Jesenicka, stejně jako jejich soukmenovci z ostatních oblastí nejen českých zemí, nechápali, čím si vysloužili tak mocný boží hněv. Do jejich myslí se tak počala vkrádat představa, že za tím musí stát ďáblovi pomocníci, kteří zastavením své duše škodí lidem, jejich majetku a úrodě,“ píše se na stránkách Vlastivědného muzea Jesenicka, které vytvořilo úžasnou expozici zaměřenou právě na čarodějnické procesy v tomto regionu.

A jakmile se mezi lidmi začne zabydlovat myšlenka, že jsou mezi nimi ďáblovi pomocníci, je to jen krůček k davové panice a hysterii. A přesně to se na Jesenicku stalo. Následujících několik desetiletí tam mnoho žen zemřelo krutou smrtí při mučení, případně upálením na hranici. První z těchto nešťastnic byla Barbora Schmiedová.

O Barboře Schmiedové se toho moc neví. Kolik jí bylo, měla děti, jaká byla? To jsou vesměs nezodpovězené otázky. Ví se snad jen to, že sňatek s pastýřem Kryštofem nebyl z lásky, ale dohodnutý, jak tehdy bývalo zvykem. „Byla nazývána Stará pastýřka. Její muž, pastýř Kryštof, se staral o dobytek pasoucí se na výše položených loukách. Ona samotná byla v manželství nešťastná, do sňatku s Kryštofem ji přinutili rodiče. Brala však svůj úděl s pokorou a byla svému muži dobrou ženou,“ píše v publikaci věnované prvnímu čarodějnickému procesu na Jesenicku historička Michaela Neubauerová.

Jenže na jaře 1622 se v obci Jeseník událo hned několik nešťastných událostí: vypukly tam dva požáry, uhynulo mnoho krav a Barbořin muž byl hodně nemocný (zemřel velmi krátce poté, co manželku očernil). Právě on obviněním, že ho trávila, seslala na něj kouzlem zlou nemoc, a navíc začarovala i jeho dobytek, způsobil smrt nejen jí, ale i desítkám dalších žen.

A tak Barbora Schmiedová stanula v květnu 1622 před soudem, kde veškerá obvinění statečně popřela. Následovaly tři stupně mučení. První Barbora ještě ustála – znamenalo to totiž jen to, že jí byly ukázány mučicí nástroje. Následovala tedy už skutečná tortura se vším, co si jen dovedete představit: s natahováním na skřipec, drcením palců v palečnici, drcením nohy ve španělské botě či pálením.

Tuhle bolest už žena nedokázala snášet a ve snaze přežít se přiznala ke všemu, co po ní chtěli. Že zapálila dům, že svému muži podala otrávený tvarohový koláč a kouzlem mu způsobila nemocný prst na pravé ruce, očarovala a uhranula dobytek, stloukala čarodějnické máslo… Nemohlo chybět ani přiznání, že se účastnila čarodějnických sletů. A v tu chvíli samozřejmě chtěli její mučitelé slyšet jména dalších čarodějnic.

A vše se hrnulo jako krvavá lavina. Zbídačená Schmiedová, která vlivem mučení a věznění v podstatě přišla o rozum, označila další ženy. Už ani nedoufala, že by se mohla zachránit, chtěla jen uniknout další bolesti a zemřít. „Bylo jich hlavních šest, jež s ní byly při zaříkávání krav, které s ní v podobě koček nepozorovaně kravám odebíraly mléko, se nimiž vyrážela na sabaty na vozech. Všechny pomazané na celém těle kouzelnou mastí vyrobenou z rozemletých ropuch. Svými kouzly ničily a škodily,“ vylíčila historička Michaela Neubauerová doznání Barbory Schmiedové.

>>>Video: Po stopách čarodějnických procesů na Jesenicku

A vyšetřovatelé získávali další jména nevinných žen, nakonec jich bylo vyslýcháno a mučeno celkem 23. Jak to se všemi dopadlo, není jasné, ale řada z nich zemřela ještě před rozsudkem následkem mučení a věznění v nelidských podmínkách, jiné byly upáleny na hranici. A Barbora Schmiedová? Ta byla v červenci 1622 upálena. Její krutou smrt (a smrt dalších žen) pak v Jeseníku, na místě, kde k jejich upalování pravděpodobně docházelo, dodnes připomíná pomník obětem čarodějnických procesů.

Pronásledování „čarodějnic“ se v dalších letech rozšířilo dále po regionu a během let v souvislosti s čarodějnickými procesy ve Slezsku zahynulo nejméně 35o lidí, ale udává se i 500.

Zdroje: Vlastivědné muzeum Jesenicka; Zlínský deník; Michaela Neubauerová: Čarodějnické procesy na Jesenicku

Ženy v minulosti hodně trpěly, třeba i ty, jež se živily vlastním tělem. Jak to bylo s prostitutkami. Ty první své tělo prodávaly kvůli místu v nebi, pro peníze až později