Hlavní obsah

Ostatním pomáhal ke svobodě, on sám přišel o lásku a možnost vychovávat syna. Jak to bylo s králem Šumavy

Foto: Archiv Paměti národa; Oneplay

Foto: Archiv Paměti národa; Oneplay

Jeho jméno vám asi nic neřekne, ale kdo byl král Šumavy, to nejspíš víte. Celý život bojoval za svobodu: nejdřív za druhé světové války, potom proti komunistickému režimu. Dokonale znal šumavské lesy, byl mrštný, měl skvělý sluch – a hlavně dobré srdce. Svoje schopnosti využil k tomu, že přes hranice převáděl lidi, kteří prchali před totalitou. A nikdy nelitoval, i když za to krutě zaplatil. Jak to bylo s Josefem Hasilem?

Článek

Poprvé jeho příběh ožil ve filmu v roce 1959, a to v dramatu Karla Kachyni Král Šumavy. V té době šlo o propagandistický snímek, který převaděče líčil jako nebezpečné špiony a rozvraceče republiky, proti nimž hrdinně bojují čestní pohraničníci.

Až v roce 2022 na televizních obrazovkách ožil skutečný Hasilův příběh, a to v minisérii Král Šumavy Davida Ondříčka a Damiána Vondráška. Diváci zatím měli možnost zhlédnout první třídílnou sérii, dnes (14. 3. 2025) na streamovací platformě Oneplay startuje řada druhá a diváci se opět setkají s Josefem Hasilem v podání herce Oskara Hese. Jaký byl skutečný život krále Šumavy?

Jednou partyzán, navždy partyzán

Byla to obyčejná chudá šumavská rodina s osmi dětmi. Že ze sedmého dítka vyroste muž, který mnoha lidem pomůže k lepšímu a svobodnějšímu životu, nikdo nemohl vědět. Ani to, že za svou odvahu jednou draze zaplatí on i jeho blízcí. I když možná tušit se to dalo už v době druhé světové války, kdy byl totálně nasazený v Pasově. Tam se totiž Josef Hasil spojil s partyzány a v rámci svých možností se snažil Němcům škodit.

Po válce nastoupil k SNB a v lednu 1948 se stal členem pohraničního útvaru Zvonková, což je dnes už zaniklá vesnice. A třebaže měl hlídat hranice, opět nezaváhal… Obyčejným lidem, celým rodinám i s dětmi, ale třeba také politikům, kteří z různých důvodů utíkali před totalitním režimem – všem pomáhal dostat se do svobodných zemí.

Nepolapitelný král Šumavy

A dařilo se mu. Byl drobný, fyzicky zdatný, mrštný a dokonale znal šumavské lesy. K tomu měl ještě jednu silnou stránku navíc – dobrý sluch. „To bylo moje štěstí, když jsem převáděl přes hranice. Já měl tu výhodu, že jsem slyšel opravdu velmi dobře. Jen někde malounko něco zašelestilo – a já už jsem věděl, kde je hlídka,“ vzpomínal pro Paměť národa Josef Hasil.

A tvrdí, že mu pomohla i víra: „Já se vždycky pomodlil před přechodem. Modlil jsem se k Panně Marii a říkal jsem jí, jestli dělám něco špatně, ať mi nepomáhá. Ale vždycky jsem z toho vyšel dobře.“

Jednou se to zvrtlo

V říjnu 1948 se to ale přece jen neobešlo bez problémů. Poté, co vyhověl prosbě kamaráda a odvedl na Západ jednu zdravotní sestru a manžele, kterým v Československu hrozilo zatčení, došlo při návratu z Bavorska ke střetu s pohraničníky. Josefu Hasilovi se sice podařilo vyváznout, ale chybu udělal, když zcela vysílený požádal neznámého muže o vodu.

„Přišel jsem do vesničky k takové chaloupce. Chtěl jsem se jenom něčeho napít. A tam byl ten rumunský emigrant… Dal mi, myslím, nějaké mléko. A jak jsem se napil, tak jsem okamžitě usnul,“ vzpomínal. Zatímco spal, muž ho udal. A tak byl Josef Hasil zatčen, vyslýchán, vězněn a nakonec odsouzen na dlouhých devět let do vězení. Ale to by nebyl král Šumavy, kdyby se nechal zlomit!

Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře…

Útěk z lágru

Fáral v táboře nucených prací v Dolním Jiřetíně, ale podařilo se mu odtamtud s dalším spoluvězněm uprchnout. A za život nejspíš vděčí neznámému hajnému. Josef Hasil s Antonínem Vítkem utíkali, jak jen to šlo, ale postupně jim ubývaly síly. Byli mokří, vyčerpaní, nohy samý puchýř a bolák… Museli to risknout a požádat o pomoc. Narazili na hájenku, zaťukali a otevřela jim mladá žena. „Já jí říkám: Nezlobte se, my nejsme žádní zločinci, já jsem u SNB, utekl jsem z vězení, zavřeli mě jen proto, že jsem převáděl lidi přes hranice,“ popsal nebezpečnou situaci.

Měli štěstí. Hajný a jeho žena se uprchlých vězňů ujali. Ošetřili je, nakrmili, dali jim nové boty a schovali je v lese, navíc jim umožnili spojit se s dalšími lidmi, kteří jim mohli pomoct.

Nový život na svobodě

A tak Josef Hasil znovu překročil hranice – domů se vrátit nemohl. I když mu to trhalo srdce, protože tady zůstala jeho snoubenka, která navíc čekala jeho dítě. Jako by se ale jeho ztráta a bolest přetavily v ještě větší chuť pomáhat těm, kdo nechtěli – či jako on ani nemohli – v Československu žít.

Spojil se s americkou zpravodajskou službou CIC (předchůdkyně CIA), dál převáděl a budoval v Československu špionážní síť. Skončil až v roce 1953, kdy byla v hraničním pásmu dokončena železná opona a přes hranice se už nedalo projít. O rok později se Josef Hasil usadil v USA a stal se z něj „obyčejný“ muž. Pracoval jako kreslič v automobilce, našel si novou lásku Elišku Pokornou a prožili spolu víc než čtyřicet let. Zemřel v listopadu 2019 ve věku 95 let.

Drahá cena za odvahu

Je jasné, že poté, co Josef Hasil uprchl z lágru a ze Západu jako agent-chodec dál bojoval proti komunistickému režimu, československá tajná služba na něj pořádala hony. A když se nedařilo chytit „krále Šumavy“ (právě tak byl veden v jejich spisech), mstili se na všech, kdo s ním měli co do činění. Většina jeho sourozenců strávila i se svými protějšky řadu let ve vězení, bratři Julius, Jaroslav a Bohumil (ten se zapojil do odboje a v roce 1950 zemřel při přestřelce) utekli na Západ. Ve vězení skončili i Hasilovi spolupracovníci a jejich rodiny.

Jediný syn Josefa Hasila

Asi tušíte, že lehký život neměl ani jediný syn Josefa Hasila. Josef Vávra se narodil v roce 1949 v době, kdy byl jeho otec odsouzen a vězněn a později uprchl ze země. A přestože Josef Hasil svou milovanou Marii prosil, aby za ním utekla i s malým synkem, nikdy k tomu nedošlo. Prý se bála. Byla několikrát vězněna, malý Josef vyrůstal u babičky, žil s nálepkou „režimu nebezpečný“ a až do sametové revoluce byl téměř neustále pod dohledem StB.

Rodinu se nepodařilo znovu oživit. Král Šumavy svoji první velkou lásku už nikdy neviděl, se synem se poprvé setkal až v roce 1990, když za ním po pádu komunismu přiletěl do USA. Josefovi staršímu bylo 66 let, jeho „malému“ synkovi přes 40. „Padli jsme si do náručí a mně se nahrnuly slzy do očí. Pak jsme si tři dny povídali o rodině a jeho přechodech. Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře,“ vzpomínal Josef Vávra v rozhovoru pro magazín iDnes v roce 2013. A i když zůstávali ve spojení, vztah otce a syna se jim už nikdy nepodařilo v plném rozsahu navázat. „Když s dítětem nežijete, nejste v kontaktu, tak ten cit se nevytvoří, takhle na dálku,“ řekl pro Paměť národa Josef Vávra.

Zdroj: Paměť národa, iDnes.cz, iRozhlas.cz

Skoro to vypadá, že se mu daří, na co sáhne. Nezáří jen v Králi Šumavy, Oskar Hes, vítěz StarDance, má tanec v krvi po mamince i zesnulém otci

Související témata:
Seriál Král Šumavy
Josef Hasil
Moderní dějiny
Únor 1948

Načítám