Lesba, transsexuálka nebo žena, která milovala pouze boha a Francii? Jak to bylo s Johankou z Arku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V pouhých devatenácti letech byla jako kacířka upálena, ale za svůj krátký život toho Johanka z Arku stihla mnoho. Ve stoleté válce úspěšně bojovala proti Angličanům, pomohla francouzskému králi Karlu VII. na trůn, vše ve jménu boha. Jenže pak se církev i král jejího vlivu a oblíbenosti začali bát a mladá dívka se stala nepohodlnou. V boji ji zradil král, a když jí neposlal slíbenou pomoc, skončila v zajetí Burgunďanů (spojenců Anglie), ze kterého ji panovník nevykoupil. V církevním procesu pak byla odsouzena jako kacířka a čarodějnice, upálili ji v květnu 1431. Později byla rehabilitována a papež Benedikt XV. ji v roce 1920 svatořečil.

To je v kostce to, co jste se o Johance z Arku dozvěděli ve škole. O čem kantoři ovšem nemluví, je její sexualita a sexuální orientace.

Jedna z nejrozšířenějších teorií o tom, jak to měla francouzská hrdinka v oblasti sexu, říká, že byla transsexuálka. Tedy muž uvězněný v těle ženy. První, kdo s touto teorií přišel, navíc okořeněnou o to, že byla i lesba, byla v roce 1936 britská spisovatelka Vita Sackville-West ve své knize Saint Joan of Arc (Svatá Johanka z Arku). Jen pro zajímavost, sama spisovatelka milovala nejen muže, ale i ženy (milostný románek prožila například se spisovatelkou Virginií Woolf). Podobné závěry pak naznačuje i kniha spisovatelky E. P. Sanguinetti Joan of Arc: Her Trial Transcripts (Johanka z Arku: Její soudní přepisy), která čerpá z překladů z procesu s Johankou z Arku.

Jako nejčastější argumenty zastánců této teorie slouží samozřejmě ty, že Johanka z Arku nosila primárně mužské šaty, ostříhala si vlasy, stahovala si ňadra a odmítala sex s muži, naopak noci prý trávila buď sama či s ženami, i když jinak mužskou společnost vyhledávala víc než společnost žen. Objevují se i informace, že veškeré své projevy ženství doslova nesnášela, vyžadovala, aby se k ní muži (vojáci) chovali jako k sobě rovnému a podobně. To vše samozřejmě zapadá do definice transsexuality i do toho, že by Johanku z Arku přitahovaly spíš ženy než muži.

Mnozí historikové a znalci Johanky z Arku ale tuto teorii přesto zavrhují. Například Bonnie Wheeler, zakladatelka International Joan of Arc Society (Mezinárodní společnosti Johanky z Arku), knihu Vity Sackville-West zcela odsoudila. Označila ji sice za „vtipnou, ale totálně mylnou“.

To, že spolu spaly dvě ženy v jedné posteli, bylo prý v 15. století zcela běžné a rozhodně to neznamenalo, že by mezi nimi panoval jakýkoli intimní vztah. A že se Johanka z Arku oblékala jako muž? Spíš než její transsexualita ji k tomu podle mnohých nutily ryze racionální důvody. Vyrážet do bitev v šatech, s dlouhými vlasy pod přilbou a dmoucím se poprsím by bylo prostě čistě nepraktické. Pomáhalo jí to pak samozřejmě i v tom, že ji vojáci nevnímali jako křehkou slabou ženu, nýbrž jako bojovnici, svou velitelku. Navíc mužské šaty a chlapecký vzhled mohly být prý i jakousi obranou před případným znásilněním, obzvlášť pak v době, kdy byla Johanka z Arku v zajetí.

A že ji nezajímal sex s muži? Bylo jí devatenáct, byla silně věřící, pohlcena svými vizemi a zjeveními, vyčerpaná bojem za Francii, třeba si opravdu jen chránila své panenství pro boha. Anebo mohla být asexuální, což je mimochodem také jedna z mnoha teorií o Johance z Arku.

Diskusi o sexualitě a sexuální orientaci Johanky z Arku ale rozvířilo i londýnské divadlo Globe, když v roce 2022 uvedlo hru I, Joan (Já, Johanka). Francouzskou hrdinku tam totiž vylíčili jako nebinární, tedy jako osobu, která se necítí být svázána genderem… necítí se být ani ženou, ani mužem. Divadlo sice uvedlo, že nejde o interpretaci historie, že se nesnaží tvrdit, že tak to bylo, ale spíš chce ponechat prostor pro fantazii, nicméně mnohé představení pobouřilo. „Johanka z Arku prezentovala vzrušující možnosti toho, co jedna mladá dívka může dokázat… Přepsat ji tak, že není žena, a prezentovat to jako pokrok, je obrovským zklamáním,“ napsala tehdy na sociální sítě Sophie Walker, britská politička a aktivistka.

O tom, že Johanka z Arku prostě byla žena, nepochybuje ani Heather Binning z organizace Women’s Rights Network. „Johanka z Arku byla žena. V prvních letech života vařila, uklízela a starala se o zvířata. Když jí bylo deset let, měla vidění, že má bojovat za Francii. Aby to mohla udělat, vzala na sebe vnější podobu muže,“ uvedla Binning pro magazín The New York Times.

A máme tu ještě jednu teorii, a sice že Johanka z Arku trpěla syndromem úplné androgenní necitlivosti (CAIS). Ten už v prenatálním období způsobuje, že se plodům s chromozomem XY (tedy mužským plodům) nevyvinou vnější pohlavní orgány. Zjednodušeně řečeno, narozené děti jsou sice podle chromozomů muži, ale jejich pohlavní orgány jsou ženské. Ale pozor, jen ty vnější, vaječníky tyto ženy nemají – proto nemenstruují a nemohou mít ani děti. O téhle možnosti mluví americká spisovatelka Patricia Nell Warren, a to například v článku uveřejněném v magazínu The Gay and Lesbian Review v roce 2009.

Jak to bylo s Johankou z Arku doopravdy, je již nejspíš v podstatě nezjistitelné, od její smrti uběhlo skoro 600 let. Navíc, ať už byla její sexualita jakákoli, ať milovala muže, ženy, nebo opravdu jen boha, nic to nemění na tom, že to je jedna z nejvýznamnějších žen historie, jejíž život, činy i smrt dodnes budí obdiv.

Zdroj: The New York Times, Dbterapie.cz, The Gay and Lesbian Review, International Joan of Arc Society

Lidská sexualita, naše touhy a fyzické potřeby, to je něco, co se vlastně nemění. A je zajímavé se občas podívat, jak to bylo v této oblasti v dávné minulosti. Ženy chtěly orgasmus vždy, dilda měly už před tisíci lety. Jak to bylo s vibrátory? Léčba hysterie je mýtus