Jak se přestat zabývat tím, co si o vás myslí ostatní? Zakažte si domněnky a nepřeceňujte své chyby

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Potřeba a touha po přijetí a uznání ve společenství ostatních lidí je pro člověka zcela přirozená. Jenže jak se říká, není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. To je dobré mít na paměti. Takže někdy se vaše pocity mohou trochu zvrtnout a začnete se možná soustředit až příliš na to, jak o vás ostatní smýšlí. Pokud vás podobné myšlenky pronásledují až podezřele často, pokuste se s nimi pracovat ve svůj prospěch dříve, než vaše duše i sebedůvěra utrpí nenávratné šrámy.

Každý člověk chce být milován a uznáván, na tomto faktu není vůbec nic špatného nebo divného. Problém ovšem nastává, pokud tento pocit začne negativně ovlivňovat vaše rozhodování, mezilidské vztahy nebo sebevědomí. Nadměrná snaha získat obdiv druhých nebo nutkavá potřeba mít jejich pomyslné požehnání a schválení všeho, co děláte nebo říkáte, může vést k tomu, že se postupně a plíživě začnete vzdávat vlastních přání. Co vám pomůže oprostit se od negativních myšlenek a přestat se zabývat nesmyslnými pocity, zda jste v očích ostatních dost dobří, úspěšní, chytří nebo schopní?

Věřte, že nikdo jiný o vás nepřemýšlí tak často a tak intenzivně, jako vy sami. I když vám to tak občas může připadat, druzí lidé se vaší osobou nezabývají zdaleka tak důkladně, jak jste možná přesvědčeni. Většina z nich je totiž denně naprosto zaneprázdněna svými vlastními problémy a na to, aby se zabývali ještě těmi vašimi, jim už nezbývá čas ani energie. Lidský mozek má tendenci poněkud přeceňovat vlastní chyby a může vám podsouvat neodbytné myšlenky, že se jimi věčně zaobírají i ostatní.

Trpíte utkvělým pocitem, že si kolegové v práci šeptají za vašimi zády? Máte dojem, že se na vás při poradě podezřele soustředí pozornost nebo že rodiče vašeho partnera vás nepovažují za dost dobrou a vyhovující? Připadá vám, že učitel vašeho syna je najednou podivně rezervovaný, a už si vymýšlíte v hlavě nejrůznější scénáře?

Pravdou je, že nikdy nebudete s naprostou jistotou vědět, co si o vás kdo myslí a jaký má na vás názor, pokud se na to na rovinu nezeptáte. Vytvářet si vlastní domněnky je totiž nebezpečné a pro vaše vztahy to může být velmi toxické. Fakta jsou zkrátka mnohem efektivnější strategií než vlastní představy a úsudky na základě domnělých pocitů.

Pokud se budete ve svém nitru v jednom kuse vracet k nemístně pronesené poznámce, trapnému okamžiku, nevhodnému příspěvku na sociálních sítích, drobné chybě v práci nebo jinému vlastnímu nevýznamnému „prohřešku,“ získáte po chvíli tímto sebetrýzněním nevyhnutelně pocit, že jste nejspíše ta nejhorší a nejneschopnější osoba pod sluncem.

Neroztáčejte spirálu negativních myšlenek a pocitů, to je cesta, která zcela jistě povede ke zhoršení vztahů i narušení komunikace s lidmi ve vašem okolí. Vydechněte, pusťte si oblíbenou hudbu, sáhněte po dobré knize, vyrazte na svižnou procházku nebo si třeba něco uvařte… Prostě zaměstnejte mozek jinými podněty, které přeruší nekonečný cyklus přílišného přemýšlení nad jediným problémem.

Lidský mozek je nastaven tak, aby přikládal větší váhu spíše negativním událostem než těm pozitivním. Pokud se vám tedy zdá, že na vás někdo třeba v posilovně zírá, můžete pak zcela automaticky hned předpokládat, že kritizuje vaši techniku cvičení nebo se tajně směje, že máte velký zadek, ačkoli dotyčný (či dotyčná) třeba zrovna obdivuje vaše tričko nebo vám závidí účes či vypracované paže.

Snažte se cíleně trénovat vaši mysl, aby se nezabývala v první řadě tím špatným, ale naučte ji soustředit se na pozitiva. Když vás ovládne panika nebo lehká paranoia, zkuste si konkrétní situaci objektivně rozebrat.

Srovnávání s druhými je největším zabijákem vztahů a spokojenosti