Chcete působit sebevědomě? Tohle funguje! Naučte se správná slova a na lidi mluvte v přítomném čase

Lidé obvykle neslyší přesně to, co jim říkáte, ale vnímají, jak jim to říkáte. O tom, jestli vás budou vnímat, jako rozhodného, sebevědomého jedince, nebo naopak velmi nejistého člověka plného pochybností, rozhoduje mnoho faktorů. Záleží na tónu hlasu, dikci, ale samozřejmě také na volbě slov. Některá slovní spojení automaticky evokují pochybnosti a nejistotu a těm je potřeba se vyhnout. „Mluvit sebevědomě není něco, s čím se člověk narodí, je to dovednost, kterou se můžete naučit,“ říká Jonah Berger, profesor marketingu na Pensylvánské univerzitě a autor několika bestsellerů na toto téma.

Ve své knize Kouzelná slova (Magic Words) identifikuje několik zaručených způsobů, jak přesvědčit ostatní, zlepšit své vztahy a být úspěšnější v práci. Co je tedy z tohoto pohledu nejdůležitější?

Volba slov je pro to, jak jste vnímáni, klíčová. Pokud nejčastěji říkáte mohl/a bych, možná, nevím, třeba, jak chceš, přemýšlím apod., ostatní z vás mají zákonitě pocit, že tak úplně nevíte, co děláte, nejste si jisti svou vizí a netušíte, jak by měl výsledek vypadat. Zato pokud je váš slovník plný výrazů zajisté, určitě, chtěl bych, podívejme se na to a dalších tomu podobných, zvyšuje se pravděpodobnost, že vás například v zaměstnání budou ostatní následovat. A všichni v okolí vnímat jakou sebevědomou osobu, která dobře ví, co dělá, a je si sama sebou jistá.

„Je důležité, zda ostatním sdělujete, že něco proběhlo, probíhá nebo bude probíhat,“ upozorňuje Jonah Berger. Lidé, kteří hovoří nejčastěji v přítomné čase, jsou vnímáni jako důvěryhodnější a přesvědčivější. Minulý čas naproti tomu signalizuje, že o tom, co bylo, lze diskutovat a vnímat to rozdílně, budoucnost zase nejistotu, co se bude vlastně dít. Přítomný čas také zvyšuje dopad sdělení, protože se na něj nahlíží jako na objektivní, univerzální pravdu, kterou si je mluvčí jistý. Jinými slovy, děje se to právě teď, tudíž je to skutečné.

Ehm, jak bych to, nooo… Slůvka, která nic neznamenají a mají jen zakrýt, že zrovna nevíte, jak dál. Berger doporučuje nacvičit si v takových chvílích odmlku. Ta posluchačům dopřeje čas vstřebat, co právě slyšeli, zvýší jejich pozornost a vy získáte potřebné vteřinky, během kterých si můžete rozmyslet, co říct dál.

Vyjádřit pochybnosti či lehkou nejistotu se může zdát kontraproduktivní, pokud chcete u druhých vzbudit důvěru, je to ale spíše naopak. Pokud ve vhodné chvíli připustíte, že názory se na danou věc mohou lišit, signalizujete tím svou otevřenost a získáváte sympatie svých posluchačů. Ti vám díky tomu budou i více důvěřovat a souhlasit s vámi. Zároveň tím vyjádříte i svůj nadhled. Tahle metoda je skvělá ve chvíli, kdy cítíte, že nemáte přízeň posluchačů na své straně, a rychle ji tak zvrátíte ve svůj prospěch.

Ne všechny „pravdy“ chtějí lidé slyšet. Je lepší být upřímný, anebo radši mlčet?