Článek
Předškoláků s problémy přibývá. „Od učitelek z mateřských škol stále častěji slyším, že se děti ve vývoji významně opožďují, neumí ve stejném věku to, co jejich vrstevníci zvládali bez obtíží ještě před pár lety. Dovednosti, které budou jednou potřebovat jako základní stavební kameny do školy, jsou u mnoha z nich nedostatečně rozvinuté nebo nevyrovnané. Proč tomu tak je? Jste přesvědčeni, že váš potomek potřebuje odklad školní docházky? A jak mu vy, rodiče, můžete pomoci, aby se posouval vpřed? Možná vás překvapí, co doporučuje speciální pedagožka Marina Šimanová ze speciálně pedagogické a rodinné poradny Pohodová rodina.
Proč stále stoupá počet dětí, které mají doporučený odklad nástupu do školy?
Mohu čerpat jen z oblasti naší speciálně pedagogické praxe, ale jedním z častých důvodů je sociální a emoční nezralost dětí. Dítko není „pracovně zralé“, aby se soustředilo delší dobu na činnost, kterou si samo nevybralo, bývá více citově navázáno na rodiče a kvůli tomu je v kolektivu nejisté a méně samostatné. Často se přidávají další vývojová opoždění, zejména v oblasti řeči, pozornosti a právě v pracovních návycích. Pokud se problémů sejde vícero, odklad je nevyhnutelný, jinak by dítě bylo ve škole neúspěšné.
Někteří rodiče volí odklad „pro jistotu“, třeba jen proto, že dítě slaví šesté narozeniny v srpnu.
Ano, je to tak. Bohužel je poměrně časté, že dítě je jen „špatně“ narozené v létě a rodiče se bojí věkových rozdílů. Jistě, mají trochu pravdu, ale o to více by měl systém přistoupit méně hodnotícím způsobem k malým dětem (do třetí třídy bez známek) a myslím, že rodiče i odborníci by se takové děti již nebáli poslat do školy. Pokud opravdu jiný handicap nemají, ve školce se pak nudí, mozek by již měl být stimulován učením, vývojově je připraven. Je lepší s dětmi trochu překonávat překážky a posunout se než rok nedělat nic.
Jedním z důvodů obav ze školní docházky jsou vady řeči. Co děláme my rodiče špatně, že dnešní děti mají problém s výslovností a ordinace logopedů jsou plné?
Opět hraje roli více faktorů. Vliv má osobnost dítěte, jeho genetické nastavení pro vnímání i reprodukci řeči v kombinaci s dobrou stimulací už od kojeneckého věku. Zkazit chuť a radost z komunikace můžeme dětem přemírou pasivních technologií, kde není přirozená nápodoba a korekce mluvčího – dítě se jen dívá a tělo nereaguje – natož rozvíjení aktivní slovní zásoby.
Čím dál větší počet předškoláků má problémy s výslovností, grafomotorikou, soustředěním i udržením pozornostiFoto: Petrenko Andriy, Shutterstock.com
Co konkrétně mohou tedy rodiče udělat pro správný rozvoj řečových dovedností?
Dítě potřebuje maminku, která mu zpívá, udržuje oční kontakt, recituje říkanky, i když k nim třeba dítě zpočátku netíhne. Také se podle výzkumů rodiče mnohem kratší dobu dívají při mluvení na své děti. Místo toho se déle dívají do mobilu. Později po dětech nevyžadují „slušné“ vyjadřování, tedy delší větné celky: „Maminko, prosím mohl bych …“ a složitější popisy: „Vpravo na obrázku je zelený brouček a pod ním malý lísteček z lípy…“ Co je u jednoho problém, u druhého nemusí způsobit nic, takže kouká na televizi a stejně brebentí. A to si bohužel spousta rodičů neuvědomuje. Prevence je vždy snazší, náprava a zlozvyky se špatně odstraňují.
Jak a na čem s potomkem pracovat a co zlepšovat, když ho čeká zápis do školy?
Je dobré ověřit jednotlivé oblasti rozvoje, například grafomotoriku, sluchové rozlišování a paměť a zrakovou paměť. Nejdůležitější je ale pracovní návyk, aby dítě dokázalo vnímat pedagoga a pracovat s ostatními spolužáky. Ostatní dílčí funkce pak ukazují, jak úspěšně bude „prodávat“ svou inteligenci, ale vždy se dá mnoho cíleně natrénovat. My speciální pedagogové rodiče vedeme individuálně, ale samozřejmě nemusí každé dítě vidět odborník.
Je třeba se s dítětem k zápisu učit?
Určitě bych doporučila cíleně děti nevyučovat to, co budou mít ve škole, spíše rozvíjet poznávání světa v souvislostech, správně se vyjadřovat a vydržet i u práce, kterou si samy nevybraly, dokončovat hru a veškeré činnosti rozvíjet do složitějších úrovní. Pak zvládnou překonat i to, co hned nejde samo, jsou spokojené, že se jim daří, a nic je nezaskočí.
Speciální pedagožka Marina Šimanová učí rodiče, jak mohou svým dětem pomoci sami, a nejen s přípravou na školuFoto: Archiv Mariny Šimanové
Děti je určitě dobré již v předškolním věku vést k samostatnosti a odpovědnosti. Jak k tomu přistoupit správně a nevodit je příliš dlouho za ručičku?
Samostatnost je velké téma a chceme ji po dětech zčistajasna, zejména na druhém stupni, třebaže do té doby jsme po nich nic nechtěli, všechno jsme hlídali za ně a ony jen plnily pokyny. Nejsnazší je začít už u batolat, která ráda napodobují činnost dospělých. Jsme pro ně vzorem, od nás se v tu chvíli učí spontánně nápodobou a moc chtějí umět to co my. Je to krásný čas, který stojí za trochu nepořádku.
Věta „já sám“ je však pro mnoho rodičů noční můrou…
Přitom je nejdůležitější, když děti chtějí činnost dělat samy. A my jim nesmíme pomáhat příliš brzy, když se to úplně nevede. Je třeba obdivovat jejich ochotu vše zkoušet. Jinak vše raději nechají na nás, protože my to přece umíme lépe. A ony jsou zase pak mnohem lepší v tom, že si prosadí, co dělat nechtějí a nebudou. Při drobných domácích nebo i zahradních činnostech natrénujete s dětmi samostatnost, sebedůvěru a pracovní návyky mnohem lépe než nad hromadou pracovních listů pro předškoláky.
