Článek
Soud s Dominikem Ferim začal scénou jako ze seriálu Narcos: mocný mafián přichází k soudu v klobouku a jasně dává najevo, že on se krčit v koutě nebude a svoji obhajobu zjevně postaví na zesměšňování obětí a jejich dehonestaci.
Hned první den se nezdráhá říct veřejně jméno jedné z napadených žen. Je to první signál toho, jak se jeho obhajoba bude vyvíjet. Pojďme si projít nejčastější principy, které se používají ve většině případů, ať již se dostanou k soudu, nebo ne.
1. Zastrašování
Zastrašování je jedna ze strategií, jak se s podobnými obviněními vyrovnat. Agresoři totiž moc dobře vědí, že oběti nahlásí asi jen jeden z deseti trestných činů spojených se sexualizovaným násilím. A čím víc se budou bát, tím lépe.
Určitě není snadné jít vypovídat na policii a k soudu o tom, že vám někdo strkal prsty do vaginy, tam ale stále ještě můžete doufat v jistou anonymitu. Ale čelit tomu, že vaše jméno zazní v podobné souvislosti rovnou v jednací síni a dozví se ho několik desítek lidí najednou? To už může být slušný důvod, proč si další oběti podobné výpovědi rozmyslí.
2. Snižování důstojnosti a obviňování obětí
Snižování důstojnosti a obviňování oběti, to jsou další metody, jak se neférově bránit a využívat přitom stereotypů, které ve společnosti panují. Zejména těch, které říkají: Mohla si za to sama. Kdyby nechtěla, tak mu nedá. Vždyť si o to říkala. Do holky, co to nechce, se chlap nedostane.
Dotyčné ženy by podle Feriho slov dokonce možná mohly být rády, že si jich všiml. U soudu uvedl: „Proč bych nutil někoho k sexu násilím? Teď to řeknu s plnou pokorou: já jsem rozhodně v tu dobu netrpěl nedostatkem zájmu od žen. Zájem byl velký, občas nepříjemný. Rozhodně jsem si nemusel vynucovat něco násilím.“
3. Převracení viny
Dominik Feri zvládl během jednoho dne použít i další strategii, jak šmahem zpochybnit výpovědi svědkyně. Podle něj část z nich lhala. Dokazuje to prý skutečnost, že se k soudu nedostala všechna obvinění, která proti němu byla vznesena. Jednoduše tak hraje na struny, které v souvislosti s podobnými kauzami zaznívají. V tomto případě především ty, že se dotyčné chtěly zviditelnit a případně pomstít za to, že nebyly jediné.
Názory těch, kdo o sexualizovaném násilí nic neví, shrnul v diskuzi pod článkem na seznamzpravy.cz jeden čtenář: „Děvám se zachtělo jeho exotického kopí, ochotně mu podržely, a když zjistily, že nejsou jediné či že je pustil k vodě, nakrkly se a oznámily to jako znásilnění. Ovšem ne hned po akci, musely se napřed drobet poradit, kolik by z toho mohlo kápnout.“
Společnost se mění
Může nás snad jedině uklidnit, že podobných nevědomých názorů ubývá. Jak například říká v podcastu 5:59 odbornice na toto téma Johanna Nejedlová ze společnosti Konsent, ještě v roce 2015, když vypuklo hnutí #MeToo, ho většina společnosti zesměšňovala. Dnes už si 70 procent populace myslí, že to byla užitečná kampaň. Tak snad se v dalších dnech soudu s Dominikem Ferim bude víc mluvit o tom, co (ne)udělal špatně on a ne svědkyně.
