Článek
Před rokem 1989 bylo někdy nutné vystát pěkně dlouhou frontu na nedostatkové zboží. Nejčastěji šlo o některé potraviny, elektroniku, textil, ale také nábytek. Fronty se za minulého režimu stály téměř na všechno. A prodavači odbývali zákazníky, kteří se ptali, kdy bude zboží na prodejně k dostání, ostřílenou větou: „Ptejte se!“
Ervéháčko aneb Ráno Vyjedu, Hov.o Přivezu
Pamětníci si možná vybaví plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách, se kterou chodili na nákupy nejčastěji důchodci. Říkalo se jí ervéháčko - podle tehdejší RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci, obchodní organizace, která sdružovala socialistické státy). „Vázal se k ní totiž vtip, který zkratku vysvětloval jako ‚Ráno Vyjedu, Hov.o Přivezu‘, protože v obchodech toho mnoho skutečně nebylo,“ vybavuje si dnešní šedesátník Aleš Urban ze Sokolova a dodává, že jeho babička se bez této tašky při nákupech neobešla. „Naplnila ji sice maximálně do poloviny, ale bez ní nedala ani ránu.“
Plánování na pět let
Tehdejší Československá socialistická republika sice v přepočtu na jednoho obyvatele produkovala značné množství oceli, ale kde sehnat toaletní papír, až tak bravurně naplánováno nebylo. „Plánovaná výroba i základního spotřebního zboží vázla, to v podstatě platilo také o zásobování. Co se dovozu týká, ten byl také omezený,“ vysvětluje ekonom Václav Havlíček.
Nebyly banány ani mandarinky
Tehdejší Československo se zaměřovalo na dovoz ze zemí z východního bloku. To platilo také v případě ovoce. „Na trhu tehdy byly například kubánské pomeranče, problém však byl například s dovozem banánů a dalšího exotického ovoce, které země původu vyvážely raději do západních států. Důvod byl prostý. Platily lépe,“ vzpomíná bývalý vedoucí prodejny ovoce a zeleniny Tomáš Matějíček z Prahy a doplňuje: „Když se v obchodech před Vánoci objevily banány nebo mandarinky, zpráva se rychle rozšířila a kdo mohl, spěchal do fronty.“
Fronty před obchody byly v socialistickém Československu běžnéFoto: ČTK
Lidé utíkali z práce
Banány a mandarinky před Vánocemi měly cenu zlata. A tak lidé často riskovali i průšvih v práci. „Tehdy jsem dělala v pojišťovně na hlavní třídě v Karlových Varech, a když přišly před Vánocemi banány a mandarinky, odběhla jsem v pracovní době do fronty. Když jsem se vrátila, šla zase kolegyně, protože víc než jeden sáček mandarinek vám neprodali,“ vybavuje si Jana Jirásková z Karlových Varů a dodává, že občas požádala svou babičku, aby jí pro tehdy malé dítě vystála frontu na druhý sáček.
Jedna krabička vám stačí
Vedle pověstných banánů se těžce sháněly i další věci. Před Vánocemi, kdy bylo v obchodech ve srovnání s jiným obdobím zboží dostatek, to rozhodně nebylo jen tak. „Pamatuju si, když přišly rozinky, kakao a burské oříšky, prodali vám od každého jen jedno balení. Protože jsme ale bydleli v Karlových Varech, do NDR jsme to měli kousek, vozili jsme si je od nich. Navíc byly i levnější,“ vzpomíná Jana Jirásková.
Chyběl nábytek, kola nebo televizory
Fronty se stály i na menstruační vložky nebo dětské oblečení, kterého bylo zejména v druhé polovině 70. let kvůli tehdejšímu baby boomu málo. Nepříjemný problém s nedostatkem toaletního papíru se objevoval opakovaně. Nedostatkovým zbožím byla také elektronika, a pokud jste si chtěli koupit automobil, museli jste se zapsat do tzv. pořadníku a na svůj vytoužený vůz si počkat. O vysněné barvě jste si mohli nechat jen zdát, protože jste museli vzít vůz, který na vás vyšel. A pokud jste si chtěli koupit zájezd, někdy jste čekali před Čedokem celou noc.
Mít známou prodavačku se vyplatilo
Pokud jste měli známou prodavačku, nebo dokonce vedoucího obchodu, měli jste vyhráno. Ten vám zboží schoval a vy jste si hodinové stání ve frontě mohli odpustit. A ruku v ruce se známostmi v obchodech bujel podpultový prodej. Za protislužbu, za jiné zboží či nějakou jinou výhodu pak získal člověk to, čeho bylo málo a po čem prahli všichni.
