Fronty za socialismu: Na banány, mandarinky i toaletní papír! Nedostatkové bylo maso a dětské oblečení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před rokem 1989 bylo někdy nutné vystát pěkně dlouhou frontu na nedostatkové zboží. Nejčastěji šlo o některé potraviny, elektroniku, textil, ale také nábytek. Fronty se za minulého režimu stály téměř na všechno. A prodavači odbývali zákazníky, kteří se ptali, kdy bude zboží na prodejně k dostání, ostřílenou větou: „Ptejte se!“

Pamětníci si možná vybaví plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách, se kterou chodili na nákupy nejčastěji důchodci. Říkalo se jí ervéháčko - podle tehdejší RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci, obchodní organizace, která sdružovala socialistické státy). „Vázal se k ní totiž vtip, který zkratku vysvětloval jako ‚Ráno Vyjedu, Hov.o Přivezu‘, protože v obchodech toho mnoho skutečně nebylo,“ vybavuje si dnešní šedesátník Aleš Urban ze Sokolova a dodává, že jeho babička se bez této tašky při nákupech neobešla. „Naplnila ji sice maximálně do poloviny, ale bez ní nedala ani ránu.“

Tehdejší Československá socialistická republika sice v přepočtu na jednoho obyvatele produkovala značné množství oceli, ale kde sehnat toaletní papír, až tak bravurně naplánováno nebylo. „Plánovaná výroba i základního spotřebního zboží vázla, to v podstatě platilo také o zásobování. Co se dovozu týká, ten byl také omezený,“ vysvětluje ekonom Václav Havlíček.

Tehdejší Československo se zaměřovalo na dovoz ze zemí z východního bloku. To platilo také v případě ovoce. „Na trhu tehdy byly například kubánské pomeranče, problém však byl například s dovozem banánů a dalšího exotického ovoce, které země původu vyvážely raději do západních států. Důvod byl prostý. Platily lépe,“ vzpomíná bývalý vedoucí prodejny ovoce a zeleniny Tomáš Matějíček z Prahy a doplňuje: „Když se v obchodech před Vánoci objevily banány nebo mandarinky, zpráva se rychle rozšířila a kdo mohl, spěchal do fronty.“

Banány a mandarinky před Vánocemi měly cenu zlata. A tak lidé často riskovali i průšvih v práci. „Tehdy jsem dělala v pojišťovně na hlavní třídě v Karlových Varech, a když přišly před Vánocemi banány a mandarinky, odběhla jsem v pracovní době do fronty. Když jsem se vrátila, šla zase kolegyně, protože víc než jeden sáček mandarinek vám neprodali,“ vybavuje si Jana Jirásková z Karlových Varů a dodává, že občas požádala svou babičku, aby jí pro tehdy malé dítě vystála frontu na druhý sáček.

Vedle pověstných banánů se těžce sháněly i další věci. Před Vánocemi, kdy bylo v obchodech ve srovnání s jiným obdobím zboží dostatek, to rozhodně nebylo jen tak. „Pamatuju si, když přišly rozinky, kakao a burské oříšky, prodali vám od každého jen jedno balení. Protože jsme ale bydleli v Karlových Varech, do NDR jsme to měli kousek, vozili jsme si je od nich. Navíc byly i levnější,“ vzpomíná Jana Jirásková.

Fronty se stály i na menstruační vložky nebo dětské oblečení, kterého bylo zejména v druhé polovině 70. let kvůli tehdejšímu baby boomu málo. Nepříjemný problém s nedostatkem toaletního papíru se objevoval opakovaně. Nedostatkovým zbožím byla také elektronika, a pokud jste si chtěli koupit automobil, museli jste se zapsat do tzv. pořadníku a na svůj vytoužený vůz si počkat. O vysněné barvě jste si mohli nechat jen zdát, protože jste museli vzít vůz, který na vás vyšel. A pokud jste si chtěli koupit zájezd, někdy jste čekali před Čedokem celou noc.

Pokud jste měli známou prodavačku, nebo dokonce vedoucího obchodu, měli jste vyhráno. Ten vám zboží schoval a vy jste si hodinové stání ve frontě mohli odpustit. A ruku v ruce se známostmi v obchodech bujel podpultový prodej. Za protislužbu, za jiné zboží či nějakou jinou výhodu pak získal člověk to, čeho bylo málo a po čem prahli všichni.