Článek
Než vůbec v restauraci ke stolu usednete, musíte se k němu dostat. „Do restaurace vchází první muž. Ne proto, aby musel ženu chránit před letícím půllitrem, doba námořnických krčem už pominula, ale protože do každého prostoru vstupuje jako první ten, kdo je tam více doma a toho druhého uvádí. Kdyby vstupovala první žena, tak by vlastně neverbálně sdělovala: Pojď, miláčku, já ti ukážu, jak to vypadá v hospodě,“ uvádí pravidla mistr etikety Ladislav Špaček a dodává: „Pokud se nás ujme číšník, jde první on, protože je v podniku nejvíc doma, pak žena a sestavu uzavírá muž. Muž ženu u stolu usazuje, žena nemanipuluje s nábytkem, muž by jí měl pomoci s usazením a teprve pak si může sednout sám.“
Žádné mlaskání a mluvení s plnou pusou
Obecně platí, že při jídle v restauraci (ani doma) by se nemělo srkat, prskat, mlaskat ani mluvit s plnými ústy. Zrovna tak je zbytečné přehnaně foukat do horké polévky. Nedoporučuje se ani používat párátka. „Někdo řekne: Ale když si zakryji ústa rukou…? Zakryje, ale my všichni víme, co bude dělat - kouskem dřívka si bude z mezizubních mezer vyšťourávat zbytky masa a dojídat je,“ vysvětluje Ladislav Špaček. Co se loktů týká, zapomeňte na jejich opírání o stůl. A že to dělá hodně lidí! Mějte na paměti, že ruce se mohou lehce dotýkat stolu, ale paže mějte spíš přitisknuté k tělu, abyste svými lokty nestrkali do lidí, kteří sedí vedle vás.
Seďte rovně a příbor nedržte jako tužku
„U vyšší formy stolování by žena měla sedět v první třetině židle, to proto, aby držela tělo vznosně a zpříma. Také má vyřešeno, kam si odložit kabelku, ano, za sebe. Muži mohou sedět ‚na plný sed‘, ale neměli by se hrbit a naklánět nad talíř,“ říká Ladislav Špaček. Příbor nedržte jako tužku, protože tužkou steaky nekrájíte. „Držíme ho svrchním držením. Konce střenek (rukojetí) opíráme o střed dlaně, střenka je celá ukryta v dlani, hroty vidličky míří dolů a ukazováčky vyvíjíme tlak. Maso řežeme pilovitým pohybem nože, napíchneme na vidličku (hroty dolů) a vložíme do úst,“ radí Špaček. Výjimku tvoří těstoviny, rizoto a orientální jídla, kdy je správné držet vidličku ve stejné ruce jakou držíme lžíci.
Příbor držíme vrchním držením. Hroty vidliček míří dolůFoto: Maksym Azovtsev, Shutterstock.com
Nůž se neolizuje!
Při jídle nikdy neolizujte nůž, nepokládejte příbor na stůl ani s ním nešermujte všude okolo. Pokud bude na stole více příborů, nezoufejte, jednoduché pravidlo říká, že se vždy začíná jíst příborem nejvzdálenějším od talíře. Pokud jste zvyklí hltat a všechno sníst během pěti minut, u společné tabule raději trochu zpomalte. Koukat ostatním mlsně do talíře, zatímco jste si ten vlastní už vyjedli, je hodně nevhodné.
Ťukat, či neťukat?
„Při slavnostních příležitostech si neťukáme sklenicemi, to děláme doma nebo při večeři ve dvou, ale obíhat stůl o šesti lidech není obvyklé. Stačí jen pozvednout číši, podívat se ostatním do očí a zlehka se napít. Vůbec si nepřiťukáváme v kombinacích víno a pivo nebo voda či džus, víno jen s vínem, tichým i šumivým,“ doporučuje Špaček.
Kontroverzní témata jsou tabu
Záleží na společnosti u stolu. Jinak se budete bavit s kamarády, jinak na formální slavnostní večeři. Obecně všude ve světě platí, že jídlo je sváteční okamžik. „Lidé se shromáždí kolem stolu, jsou oblečeni lépe než na hřišti, čekají je libé pocity. Proto bychom měli vynechat řeči o nemocech, politice, riskantních tématech, která štěpí společnost, a nepomlouváme společné známé,“ uzavírá Ladislav Špaček.
Největší faux pas podle Ladislava Špačka
Už malé děti učíme, že jsou věci, které u stolu neděláme, tedy nevydáváme nežádoucí zvuky, stále používáme ubrousek, protože na sebe nevidíme a třeba máme kolem úst zbytky omáčky. Pečivo neukusujeme, ale ulamujeme a sousta vkládáme do úst. Něco, co jsme vložili do úst, už nevytahujeme.
