Jak darovat i přijmout dárek? Hlavně neříkejte „to jste si neměli dělat škodu“

Společenské pravidlo velí: Nikdy nepředávejte dárek se slovy „to je jen taková maličkost“. Zbytečně tím svůj dárek shazujete. A stejné pravidlo platí i z opačného pohledu. Obdarovaný by se měl zase vyvarovat frází typu „neměli jste si dělat škodu, vždyť já nic nepotřebuji…“ Že vám to něco připomíná? Dost možná některou z rodinných oslav.

Jiný dárek vyberete k narozeninám, jiný svatebčanům a jiný, když jdete k přátelům na návštěvu. Etiketa neudává cenovou hranici, neměli byste však obdarovaného uvést do rozpaků, aby se cítil provinile a měl potřebu se vám revanšovat. Dárek by také neměl zahanbit nikoho z přítomných na oslavě. Je tedy nevhodné, aby jeden host přinesl láhev whisky a druhý daroval osobní automobil. „Měli bychom o oslavenci něco vědět, abychom vybrali správně,“ vysvětluje mistr etikety Ladislav Špaček.

„Muži se vždy zavděčíme dobrým perem, hodinkami, náprsní taškou, manžetovými knoflíčky, kravatou, aktovkou, literárním bestsellerem, golfovými holemi, ovšem pokud hraje golf,“ říká Ladislav Špaček. Pro ženu je podle něho vhodný neutrální oděvní doplněk, šátek, rukavičky, značková peněženka anebo kosmetika. „V případě kosmetiky ale musíme vědět, jakou značku používá,“ doplňuje Špaček a dodává: „Nejsme-li si jisti, jdeme raději do poukázky na zboží, stejně tak se to týká knih nebo permanentky do fitcentra.“

Pokud mluvíme o výběru dárku, pak musíte tomuto procesu věnovat jisté úsilí a ne přijít do obchodu a sáhnout po první věci, která vám padne do oka. Takzvaný dar pro dar je vůbec to nejhorší, co se vám může stát. Vždy je nutné si za vybranou věcí stát. „Čím méně oslavence známe, tím větší je riziko, že šlápneme vedle a věnujeme mu něco, co už má nebo co mu neudělá radost,“ vysvětluje Špaček.

V případě dárku rozhodně neplatí: Podstatné se skrývá uvnitř. Proto vždy pamatujte na obal. Pokud nejste zruční, nechte si dárek zabalit do kvalitního papíru. Jako obal lze použít i kvalitní dárkové tašky. Naprosto nevhodné je dávat dárky například v igelitových taškách.

Jestliže to rozměry daru umožní, vždy ho předávejte jednou rukou. Obdarovaný by ho měl přijmout dvěma. Cokoliv předáváte nebo přijímáte, čiňte se stejnou vážností a úctou. Předání daru by mělo doplnit slovní vyjádření. Bohatě si vystačíte se sdělením „to je pro vás“, případně „pro tebe“, v závislosti na tom, jak blízcí si jste. Když jste naopak v roli toho, kdo dar přijímá, je vaší povinností dar vybalit, prohlédnout a poděkovat. Žádné „já jsem říkal, ať nic nenosíte“ nebo „to jste si neměli dělat škodu“.

„Dárky rozbalujeme, to proto, abychom dali najevo radost, že jsme dostali právě tuhle věc, i když nám bude od prvního okamžiku jasné, že ji hned po příchodu domů někomu dáme. Ten člověk, který nám ji daroval, se musel vcítit do našich potřeb, musel tu věc vymyslet, vyhledat, koupit, zaplatit, zabalit a přinést – za to si přece zaslouží tu jedinou větu: „Ó, tak z toho mám opravdu velikou radost,“ radí Špaček.

Událost, na kterou je vždy slušné donést pozornost hostitelce i hostiteli, je společná večeře. Pro hostitelku se hodí květina nebo jakákoliv maličkost, která jí udělá radost. Pro hostitele zvolte láhev lepšího alkoholu, třeba kvalitního vína. V případě hostitele pak platí, že podává své nachlazené víno a ne teplé, které dostal. Ale pozor, měl by mít k dispozici alkohol stejné kvality.

Květina musí být řezaná. Květina v květináči se hodí pouze na kolaudaci nemovitosti. Květiny nepředávejte nikdy zabalené v papíru. A jaký má být počet? „Sudý počet květin jako výraz smutku není celosvětově uznávaná pověra, omezuje se na naši střední a východní Evropu a putuje ještě do střední Asie,“ ujasňuje Špaček. Jinde si s počtem květin hlavu nelámou. „V Americe je nejobvyklejší kytice o dvanácti květech - dvanáct je měsíců, hodin na číselníku, dvanáct bylo izraelských kmenů,“ doplňuje Špaček.

Další rada: Jak usnout do dvou minut? Pomůže návod od vojáků