Článek
Už zhruba dva roky je trh s energiemi naprosto nepředvídatelným a jejich ceny se vyhouply do výšin, kde je nikdo nechtěl vidět. Zdražování bylo prudké a razantní a až teď to začíná vypadat, že se zas vrací k hodnotám, které jako spotřebitelé vidíme daleko raději. Ovšem zatím se o tom jen mluví a hmatatelný výsledek, tedy snížení cen pro domácnosti, ještě není moc vidět. Jak to tedy s cenami je a kdy už si budeme moci trochu oddychnout? Na naše otázky odpověděl Michal Kulig, místopředseda Asociace nezávislých dodavatelů energií.
Michal Kulig
Michal Kulig vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Celý jeho profesní život je spojený s energiemi. Nejprve pracoval pro PRE a následně byl u zrodu značky Yello a je jejím ředitelem. Zároveň je místopředsedou Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE).
Sedm zásadních otázek o energiích
1. Je teď opět vhodný čas měnit dodavatele energií?
Občas se objeví informace, že začíná opět mezi dodavateli energií fungovat konkurenční boj a spotřebitelé by na tom mohli vydělat a vybírat si mezi nimi. Podle mne je toto tvrzení přinejmenším zavádějící. Nikdy totiž neplatilo, že by si spotřebitelé nemohli vybírat a přecházet mezi dodavateli – jen to bylo tak, že kvůli zastropování cen jim dodavatelé s okamžitou platností nemohli nabídnout výrazně výhodnější podmínky.
2. Opravdu je to tak, že jsou ceny zpátky tam, kde byly před zdražením, jak se občas objeví v médiích?
Ceny energií už několik týdnů po sobě na velkoobchodní burze klesají. Jak elektřina, tak plyn zlevňují, ale k optimismu je to ještě málo. I tak jsou ceny na troj až čtyřnásobku toho, kde byly na začátku roku 2021.
3. Energie na burze zlevňují, takže dodavatelé mohou začít také zlevňovat – proč to už neudělali všichni a hned?
Většina obchodníků s energiemi má pro své zákazníky podstatnou část elektřiny a plynu nakoupenou předem, a proto nemohou okamžitě zlevnit. Spotřebitelé si neuvědomují, že podobné to bylo naopak při zdražování, kdy dodavatelé zas nezdražili ihned na výši toho, co bylo aktuálně na burze, ale dodávali za ceny, za které nakoupili, tenkrát tedy levněji. Navíc řada zákazníků zafixovala ceny v situaci, kdy byly vysoké, takže je budou muset platit do konce fixace.
4. Měli by tedy zákazníci v této situaci měnit smlouvu nebo dodavatele, jak jim občas radí ti, kteří chtějí, aby k nim přešli?
Zprostředkovatelé energií na trhu se budou snažit aktuálního poklesu cen využít a budou lákat zákazníky na malé snížení ceny hned, i přesto, že později by mohli ušetřit mnohem více. Malého poklesu sice dosáhnou, ale v dlouhodobějším horizontu prodělají. S novou fixovanou cenou se totiž upíší většinou na dva roky. Pokud by cena stále klesala, tak by mohli za pár týdnů nebo měsíců získat mnohem lepší podmínky. Jestli nemáte zafixovanou cenu a přemýšlíte o změně, počkejte na dobu, kdy bude co nejvýhodnější období – kdy bude rozdíl mezi vaší současnou cenou a nově nabízenou co největší.
5. Co byste doporučil lidem, kterým právě teď končí fixace? Měli by znovu fixovat a na jak dlouho?
Záleží, jak se staví k riziku. U zákazníků, kteří chtějí mít jistotu, že mají na nějakou dobu zajištěnou cenu, a nechtějí sledovat energetické dění, bych doporučil fixaci, ale maximálně na dva roky. Zákazníkům, kteří snesou trochu nejistoty bych doporučil dobu neurčitou, protože aktuální zima byla relativně teplá, takže opadlo podzimní napětí a ceny od začátku roku mírně klesají. Nejistota však zůstává stále, a proto může kdykoliv dojít k opačnému trendu, proto je při nefixované ceně nutné sledovat, co se děje. Za mě je vhodná doba neurčitá nebo maximálně fixace do konce roku.
6. Dá se předpokládat, že ceny už budou spíš klesat a nemusíme se už bát dalšího zdražování?
Na trhu s energiemi je vidět mírné ochlazení a snížení aktuálních spotových cen, ale to ještě není důvod k překotné radosti. Reakce burzy je vyvolaná teplou zimou, relativně zaplněnými zásobníky plynu, snížením energetické závislosti na Rusku a pokračujícím úspěšným zapojováním a posilováním alternativních zdrojů energií. To je zcela jistě pozitivní dění, ale situace je nadále nečitelná a jak bylo patrné v minulých dvou letech, výkyvy mohou nastat náhle a dost zásadně.
7. Je důvod měnit plynové vytápění za jiné jen ze strachu z nedostatku nebo příliš vysokých cen v budoucnu?
Takto pesimisticky bych to neviděl, my a Evropa neopouštíme zemní plyn úplně, hledáme náhradu za ruský zemní plyn. Zdá se, že do budoucna se podaří vytvořit více terminálů pro zkapalněný zemní plyn a podaří se vytvořit infrastrukturu, která tento plyn dopraví do evropského vnitrozemí. To může krátkodobě udržet vyšší ceny zemního plynu, ale do budoucna to zvýší naši nezávislost, což může vést naopak ke zlevnění. Plyn určitě neopustíme, protože jsou technologické provozy, kde není náhrada možná nebo by byla nesmyslně drahá.