Hlavní obsah

Dovolená za socíku? Autokempy, chaty, konzervy, rekreační zařízení ROH i nudistické pláže v NDR

Foto: ČTK

Foto: ČTK

Lipno, Český ráj, Máchovo jezero. Právě na těchto místech jsme za socialismu trávili většinou tuzemskou dovolenou. A těm, kteří vycestovali do Bulharska na Zlaté Písky nebo na Rujánu do NDR, jsme tiše záviděli. A co teprve takový Balaton? To už byl luxus!

Článek

S dovolenou v Československu se v době socialismu spokojila většina obyvatel. Oblíbenými místy pro letní odpočinek byly Lipno a Máchovo jezero, kde se nocovalo ve stanu, chatce nebo hotelu. S rozvojem automobilismu se pak u nás dostala ke slovu éra autokempů a naložených aut k prasknutí. Na dovolenou v kempu si s sebou rodina vezla kompletní vybavení – kempinkový nábytek, nádobí, vařič a hlavně zásoby konzerv a trvanlivých potravin. Pamatujete si na luncheon a vepřové ve vlastní šťávě?

Kempovalo se u nás i za hranicemi

Autokempy představovaly jistotu dovolené téměř pro každého a nikomu tehdy nevadilo, že obětoval své soukromí. Byla tam totiž hlava na hlavě. Každý měl svůj stan, před kterým rozložil kempinkový nábytek. Na skládacích židličkách pak většinou seděli pánové v tílkách a trenýrkách, jejich drahé polovičky měly šatové zástěry.

A do kempů se nejezdilo jenom k nám. Bylo naprosto běžné naložit auto a vydat se do nějakého k moři do Bulharska nebo Rumunska. Auto typu Škoda 100 tam jelo někdy i dva dny. Do NDR na Rujánu to zvládlo většinou za den. Díky zásobám konzerv, které jsme s sebou vozili, jsme si vysloužili pojmenování národ paštikářů. V jižních státech jsme si pak dokoupili jen pečivo a ovoce. Řada padesátníků dodnes vzpomíná na bulharské broskve nebo rajčata.

Foto: ČTK

Na Lipno se jezdí dodneška, jen služby jsou na daleko vyšší úrovniFoto: ČTK

Rekreace ROH pro vzorné pracovníky

A potom tu byly rekreace ROH. Ty byly vnímány jako něco výjimečného, něco jako odměna za vykonanou práci. Odborové cestování totiž bylo dotované, a tak se stalo součástí sociálního zabezpečení. Ročně do objektů ROH vycestovalo až půl milionu lidí. A známe to i z českých filmů, jako je Dovolená s Andělem nebo Homolka a tobolka. Volný čas na dovolené organizoval kulturní referent, který se staral o zábavu, sportovní aktivity, výlety, ale také o vzdělávání. Cílem bylo, aby lidé trávili dovolenou jako kolektiv.

Správný odpočinek je 14 dní

Dokonalý odpočinek by měl trvat alespoň dva týdny. To se za socialismu dodržovalo mnohem častěji než dnes. Čtrnáct dní v kuse trávila dovolenou více než polovina lidí. Ve srovnání s dneškem je to jednou tolik.

Cestovat do zahraničí v padesátých letech bylo téměř nemožné. Hranice se pomalu otevřely až na konci 60. let. Začátek normalizace v 70. letech je ale zase částečně uzavřel. Mohlo se vyjet do spřátelených zemí, cesta na Západ vyžadovala výjezdní doložku, kterou ne každý získal. A protože jsou Češi podnikavý národ, začali chatařit a chalupařit. Kdo si nemůže dovolit jet na dovolenou, tráví volno na chatě nebo chalupě.

Hitem bylo Bulharsko a Rumunsko

Každý touží po tom, co nemá. Takže většina Čechů si přála strávit dovolenou u moře, kde je teplo. Jezdilo se do Rumunska a Bulharska. Mamaia či Zlaté Písky byla místa, kde měly některé československé podniky na celé léto pronajaté stany, což byla nejlevnější varianta.

Zájezdy s cestovkou byly dražší, ale výhodou byla letecká doprava. Na zahraniční zájezdy měla monopol cestovní kancelář Čedok. Postupně vznikaly i další cestovní kanceláře, například Rekrea, která se zaměřovala na odborářské rekreační zájezdy, nebo Cestovní kancelář mládeže pro lidi do 30 let.

Foto: ČTK

Do NDR na Rujánu jezdili Češi rádiFoto: ČTK

Studené moře a vítr v NDR

Studená voda v moři, kde jste nevydrželi déle než pět minut, a ledový vítr. To byl východoněmecký ostrov Rujána. A jedna zajímavost. Vzpomenete si ještě na zkratku FKK? Za názvem Frei Körper Kultur se schovávaly nudistické pláže, které byly za socialismu v NDR (Německá demokratická republika) velmi oblíbené. A tohle jsou dnešní nejlepší nudistické pláže světa.

Stejně jako do Bulharska a Rumunska se také do NDR jezdilo s omezeným přídělem peněz. A tak Češi peníze navíc přes hraniční kontroly pašovali v ponožkách, podprsenkách, konzervách či tubách od zubních past. Bujela také vzájemná družba mezi československými a východoněmeckými podniky. Německý turista mířil do Čech na Máchovo jezero a český turista vyrazil na Rujánu.

Oblíbený Balaton

Maďarsko bylo takovým kompromisem mezi Východem a Západem. Už za socialismu tu podnikala řada malých řemeslníků a obchodníků a co si budeme říkat, bylo to znát. Dobré jídlo, víno, spousty atraktivního zboží na trzích, ve stáncích papriky, melouny, rajčata, klobásy, salám uherák a hlavně nám tehdy neznámé langoše.

V Maďarsku se daly koupit také gramofonové desky západních kapel a pravé džíny, které byly u nás k dostání jen v Tuzexu. A navíc, Maďarsko nebylo daleko. Balaton, který místní nazývali Maďarským mořem, byl typický svou mělkostí. Ani dvacet metrů od břehu jste neměli vodu výš než pod kolena. Ale nikomu to nevadilo. Balaton byl prostě super.

Cesta na Západ jen s výjezdní doložkou

Kdo se chtěl podívat do kapitalistické ciziny, tedy na Západ, musel od banky získat devizový příslib pro výměnu valut a nutná byla i výjezdní doložka. Neméně důležité bylo také slovo zaměstnavatele a výboru komunistické strany. Ale ani tak jste ještě neměli vyhráno. Z hranic vás totiž mohli kdykoliv vrátit, pokud měli podezření, že chcete opustit socialistické Československo nadobro.

Načítám