Dostala jsem druhou šanci na život, tak ji chci využít, říká Veronika, která po pádu zůstala ochrnutá

Plná energie, pozitivní, pracovitá a obětavá - tak by přátelé popsali jednatřicetiletou Veroniku Černohorskou. Pracovala jako personalistka, ale poté se rozhodla zvednout kotvy a rozšířit si obzory v cizí zemi. Zajistila si proto vízum na Nový Zéland, kde strávila dohromady rok a čtvrt. Úraz, který se jí stal loni na přestupný den, jí však změnil život od základů.

Na Novém Zélandu si Veronika našla přítele, s nímž se pak vypravila na osudný výšlap na ledovec. Nešlo o nic náročného, stezkou chodila spousta lidí. Jenže Veronika došlápla na kámen porostlý kluzkou řasou, noha jí podjela a mladá žena se zřítila z pěti metrů na kameny. „Padala jsem dolů a poslední, co si pamatuju, je, že jsem si řekla: A je to v háji,“ vzpomíná Veronika. Štěstí v neštěstí potkalo jejího přítele - na odlehlém místě v přírodě nebyl totiž vůbec signál, a tudíž žádná šance na zavolání pomoci. Potkal však turisty, kteří měli u sebe telefon, z něhož šlo provést satelitní volání, a navést tak vrtulník na místo.

Lékařům se podařilo Veroniku zachránit, při pádu si však zlomila dva krční obratle, což zapříčinilo celkové ochrnutí od krku dolů. Tři měsíce strávila v nemocnici na Novém Zélandu, poté byla letecky transportována do nemocnice v Jindřichově Hradci a následně na spinální jednotku do Liberce. Díky operacím a rehabilitacím se podařilo stav zlepšit a navrátit hybnost alespoň do jedné z rukou - levačkou dokáže hýbat, ale nemůže ji ohnout v lokti a nemá cit ani v dlani a prstech.

Veroničin stav není nezvratný - stále má naději na zlepšení. Proto si nemůže dovolit polevit. „Psychika je hrozně důležitá a já vím, že se z toho jednou dostanu. I kdybych měla zůstat na vozíku, tak alespoň ruce rozpohybuji,“ říká odhodlaně. Zkouší různé rehabilitační procedury, které by mohly hybnost zlepšit. „Teď už je to jen na mně. Snažím se proto hledat různé možnosti, ale na rozsah mého ochrnutí nejsou nikde moc připraveni,“ podotýká Veronika.

V květnu ji čeká elektroakupunktura, která by mohla přinést další zlepšení. Pro představu - tato procedura stojí na dva týdny 135 tisíc korun, mimo jiné proto, že zde s pacientem musí být i doprovod. Jde o léčebnou metodu rehabilitačního lékaře Petra Olšáka z Janských Lázní, která přináší až neuvěřitelné pokroky - a to i u lidí s mírou poranění, jaké má Veronika.

Cílem sbírky, kterou se rozhodla Veroničina rodina vytvořit na dobročinné platformě Donio, je vybrat dostatek finančních prostředků na pokrytí různých rehabilitačních procedur. Díky nim by mohla Veronika získat zpět kousek svého předchozího života a odlehčit své mamince, jež se už stará o její sestru trpící mentálním opožděním, ADHD, epilepsií, psychickými problémy a středním stupněm mentální retardace.

Právě rodina a přítel jsou její největší podporou a motivací v léčbě pokračovat. „Minulé narozeniny jsem strávila v kómatu, teď už vím, že letos to bude lepší. Dostala jsem druhou šanci na život, tak ji chci využít,“ nevzdává to Veronika.

>>> Sbírka pro Veroniku

Další příběh: Jak pomáhá Nadační fond Marka Ztraceného?