Diskutující mě označil za krávu, dotklo se mě to. Hejty na sítích byly a budou, znají je i celebrity

O tom, že veřejný prostor na internetu vybízí k nejrůznějším ne právě laskavým projevům, toho bylo napsáno už dost. Ne, že by to nějak pomohlo, situace se v tomto ohledu stále vyvíjí a za lepší by ji asi označil málokdo. Své o tom víme i my novináři. Rovněž diskuze pod články, které napíšeme, se často neobejdou bez osobních útoků a osočování autora. A to si pak člověk říká: Proč? Můžeme spolu přece nesouhlasit, ale je nutné se přitom hned urážet a napadat?

Sama jsem si tím nedávno prošla, když mě jeden z diskutujících označil za „krávu“, protože jsem si dovolila napsat, že single žena po padesátce může žít plnohodnotný a šťastný život. Úsměvné? Možná. Ponechme stranou, že šlo o článek a ne osobní zkušenost, ale přiznám se, že jsem v první chvíli vůbec nevěděla, jak reagovat. Když si o sobě přečtete něco nepěkného, dotkne se vás to. Stokrát si můžete říkat, že to není osobní, že ten člověk má asi hodně smutný život, ale ono to prostě osobní je. A hodit to za hlavu chvilku trvá.

Stát se to samozřejmě může každému. Jak upozorňuje lektorka komunikačních dovedností Kateřina Sodomková z Institutu Moderní láska: „Každý, kdo zveřejní svůj názor nebo přidá příspěvek na sociální sítě, musí počítat s tím, že nějaká nefér komunikace může přijít. A připravit se na to.“ Což se lehko řekne, ale asi je to jediný způsob, jak se s tím vyrovnat. Sodomková říká, že nejefektivnější je na urážlivé komentáře vůbec nereagovat a nenechat se do nerespektující komunikace zatáhnout.

Jak na necitlivé či urážlivé komentáře reagují známé tváře, které se s nimi setkávají mnohem častěji? Zeptali jsme se pár lidí, kteří jsou hodně vidět a mají na sítích spoustu sledovatelů, jaké mají s hejty zkušenosti, jak se s nimi vyrovnávají a jak řeší, když je někdo opravdu zlý a sprostý.

Nenávist na internetu je třeba potírat, odmítl Ústavní soud stížnost „žertujícího“ hatera

Profese - moderátor. „Emocím na sociálních sítích nepřikládám až tak velký význam, skutečný život s plnou odpovědností se stále odehrává, a také bude, v reálném světě. A když už bych se tím zabýval, tak přemýšlím, jakou zlobu a smutek musí pisatel v sobě mít, a je mi líto, že zrovna tohle prožívá. Leckdy je to dané i tím, že se špatně orientuje v současném světě. A na to je jediný recept. Číst víc. Věřte, že kromě článků na internetu stále existují knihy. Já se například konečně dostal ke Kunderově Nesmrtelnosti. Oáza myšlenek… A jak řeším ty opravdu ošklivé útoky? Nijak. Nechám to být. Za pisatelovo zlo necítím odpovědnost. A diskuze nemá smysl. Nevidíme si do očí.“

Profese - moderátorka. „Nechci to zakřiknout, ale já vlastně hejty na svých sítích moc nepoznala. Občas se objeví jizlivá poznámka, ale většinou se přes ni přenesu rychle. Nemá význam se tím víc zabývat. Kdoví, co ten člověk prožívá a v jakém je zrovna rozpoložení. Třeba je nešťastný a vy si zrovna postujete, jak si život krásně užíváte. Je to jen důsledek toho, že lidé a celebrity obzvlášť, zveřejňují často obrázky z virtuálního života a sledující si logicky řekne: Bože a můj život je tak nudný, mizerný a smutný. Nedojde mu, že realita je často úplně jiná. Když je ale někdo doopravdy zlý, stavím se k tomu tak, že je to jeho neštěstí a já s tím nijak nesouvisím. Jen si vybral zrovna mě jako hromosvod a je mi ho spíš líto.“

Profese - zpěvák a herec. „Můj přístup ke komentářům jakéholiv typu je takový, že jsou vždy odrazem a vizitkou jejich autora. O mně vypovídají minimálně. Komentáře čtu pouze na svých sítích a občas si všimnu něčeho, proti čemuž bych se ohradil, ale nedělám to, nechť si každý udělá názor sám. Myslím, že pokud chce dnes někdo vstoupit do téhle branže, musí brát nevyžádané články a diskuze jako její neoddělitelnou součást. Také se snažím nedávat negacím velký důraz a nedovolit jim, aby v hlavě převálcovaly všechny ty hezké věci, které mě samozřejmě o to více těší.“

Profese - herečka a moderátorka. „Beru to tak, že jde o veřejný prostor a to s sebou logicky nese i anonymní možnost si ulevit i způsobem, který je za hranou a některým jedincům blízký. Nic víc. Nic míň. Rozhodně z toho nejsem smutná. Dávno už jsem pochopila, že mezi námi žijí i lidé hrubšího zrna. Ale mám nejednu zkušenost, že když dojde na osobní kontakt, do očí vám to nikdo neřekne. To je zkrátka kouzlo internetové bubliny. A pokud je někdo už opravdu za čárou, což se stává skutečně výjimečně, tak naprosto bez emocí mačkám: zablokovat/smazat. Za víc mi to vážně nestojí.“

Profese - moderátorka. „Pokud definujeme hejty jako kritiku, která není konstruktivní a není možné na ni reagovat a vyříkat si to, pak je to něco, co je smutné, znepokojující, urážlivé a to mě zaměstnává. Nemrzí mě to, ale prožívám to. Ne moc, ne bolestně, ale lhala bych, kdybych řekla, že je mi to jedno. Prostě to mnou projde, někdy snadněji, jindy o něco hůř. Je těžké nebrat si to osobně, když to osobní je. Opravu zlý hejt vlastně neumím definovat. Většinou jde o útok týkající se názoru, zevnějšku, rodiny… Víte, vyrostla jsem v tom - byť to bývalo dřív písemně poštou, a vyrostly v tom i moje děti, takže jsme asi zvyklí.“

Slavní a jejich „chalupy“ v zahraničí: Kam jezdí odpočívat Alice Bendová nebo Michal David