Hubnutí začíná v hlavě. Zbavte se emočního špeku díky hypnotické nahrávce, výsledky jsou prý úžasné!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kristiana Černá je certifikovanou koučkou holistického zdraví a RTT hypnoterapie. Pomáhá ženám dosáhnout štíhlejšího těla díky propojení terapeutického přístupu a hypnoterapie. Konkrétně jde pak o rozklíčování souvislosti emoční zátěže z dětství a nadváhy.

Její know-how propojuje tři témata: vztah k jídlu, vztah k hubnutí a vztah k tělu – když se zaměříte jen na jedno z nich, nevede to k úspěchu. O spoustě věcí, včetně emočního špeku, jsme s Kristianou mluvili už před nějakou dobou (přečtěte si náš rozhovor). Níže vás čeká pokračování našeho povídání o přístupu k hubnutí a zdravému jídlu a také exkluzivní hypnotická nahrávka pro vás.

Jak hypnotické nahrávky fungují v praxi?

Jde o sekvence, která pomáhají přeprogramovat podvědomé vzorce, kterým klientky v průběhu života uvěřily. Třeba, že musí být velké, aby se ochránily a přežily, což je lež. Já jim skrze hypnotické nahrávky nabízím lepší a zdravější podvědomé programy, kterým mohou věřit. Například tam může být řečeno: „Kdykoliv se cítíš smutná, tak to umíš dát najevo, vypláčeš to, jdeš to vyřvat ven. Jídlo už není tvůj kamarád, kterým se zaplňuješ.“ Výsledky jsou úžasné, až dechberoucí.

Co je u žen obecně největší překážkou v hubnutí?

Jde především o jejich vztah k jídlu. Všichni víme, že pokud mám zhubnout zdravě, bez zdravého jídla to nepůjde. Spousta lidí ale neví, co znamená jíst zdravě, protože potravinářské společnosti dělají všechno pro to, aby nás obalamutily. My si pak myslíme, že je daná potravina zdravá, protože je nízkokalorická nebo cereální. Stále jde ale o ultra zpracovanou potravinu.

Jak byste charakterizovala zdravé jídlo?

Opravdové, zdravé jídlo pro mě znamená, že „má maminku“ nebo někde roste. Můžu říct, odkud je, a neprošlo průmyslovým zpracováním. Samozřejmě ne všechny průmyslově zpracované potraviny jsou špatné, třeba taková rajčata v plechovce jsou v pořádku. Otázkou pak je, jak po těch horších potravinách přestat prahnout, protože ony tu budou stále a jsou vyrobené tak, aby nám chutnaly a aby nám nestačil jen jeden kousek. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, že i když budu jíst zdravě, ale budu se přejídat - například ořechových másel - tak nikdy nezhubnu.

Jak se potravinovým nástrahám ale vyhnout?

Ženy často označují určitá jídla jako svoje slabosti, například dort. Když si ale budete neustále opakovat, že byste si strašně dala dort, tak vězte, že vaše mysl poslouchá 24 hodin denně a nemá smysl pro humor. Vždycky vás bude přibližovat k tomu, co ve vás budí jakékoliv pozitivní emoce, ať už se týkají práce nebo jídla. A tak zapne chutě! Náš mozek má jeden jediný úkol, a to přežití, a nezajímá ho absolutně nic jiného.

Takže když jím zdravě a neustále si jenom říkám „to je hrozný, to je nuda, já už se těším, až to půjdu oslavit pizzou“, tak si spojuji zdravé jídlo s velmi negativními asociacemi. A naopak, když si dám čokoládu a vždycky řeknu „to je lepší než sex“, tak tím sděluji svojí mysli, tohle je to potěšení, tohle je to, co chci!

Takže když si jdu dát dort, měla bych o tom přemýšlet ideálně úplně neutrálně. Není to odměna ani potěšení, prostě si chci teď dát dezert.

S klientkami jídlo nekategorizujeme na zakázané a dobré. Držte se objektivních popisů, jako například „to je méně výživné, to je více výživné“. Obecně pak funguje kouzelná formulka: Vybírám si. Vybírám se sníst dort a je to absolutně v pořádku, protože jsem si to vědomě vybrala a nemusím si to vyčítat.

Jak se zbavíme pocitů viny, když si dáme něco, co do zdravého jídelníčku nezapadá?

Když mi žena řekne, že cítí vinu potom, co sní něco nezdravého, tak se ptám proč. Odpověď může být ve smyslu: „Protože vím, že to není zdravé, a protože nejsem schopná jíst zdravě déle než pár týdnů.“ Pak se pídíme po tom, proč tomu tak je, a dobereme se příčiny dietního myšlení, jež může vypadat třeba takto: „Viděla jsem to doma, moje máma byla věčně na dietě, to znamená, že jsem si spojila zdravé jídlo s dietou, nudou, hrůzou, omezením.“ Pak zapojuji terapeutický přístup, je potřeba jít víc do hloubky.

Spousta lidí používá argument: Dám si dortík/pizzu a pak to vycvičím!

Vůbec nevím, kde se tenhle koncept vzal! Jakmile jídlo vstoupí do našich úst, tak se spouští kaskádová reakce našich hormonů a metabolických procesů, takže vycvičit nic nelze. Lze vycvičit kalorie, můžu je spálit, ale vycvičit nezdravé jídlo nelze. Cvičení slouží ke zpevňování postavy, ne k tomu, abyste se přejedly a pak šly běhat.

Jaký máte názor na diety obecně?

Problém je v tom, že každá dieta jednou končí. Netajím se tím, že proti nim brojím. U svých klientek totiž napravuju škody, které dietní kultura za posledních 50 let natropila. Nemyslím si, že jsme na tomto světě proto, aby nám někdo říkal, co mám jíst - a to přesně diety dělají. Pokud mám mít ideální postavu a váhu, která se ale v průběhu života mění, musím si nastavit jídelníček i hlavu tak, abych jedla většinu času zdravě.

Pokud má ale někdo návyky opravdu špatné, nechat si zpracovat jídelníček není úplně špatný krok, ne?

Já si myslím, že je! Návyky se mění v hlavě, je to spoj mezi dvěma neurony. Když bych to měla brát z pohledu neurovědy, jde o synapse, které vedou k tomu, že něco dělám automaticky. Takže to nezměním tím, co si dávám na talíř, a rozhodně to nezmění někdo, kdo mi vytiskne jídelníček, který je údajně na míru.

Mám řadu klientek, které byly roky na jídelníčku a vůbec už neumí naslouchat svému tělu. Nevědí, kdy mají hlad, kdy to jsou jen chutě, a je tam minimální napojení na samu sebe. Neumí už jednoduše vnímat signály svého těla.

Nevěřím tomu, že mi má někdo psát, co mám jíst nebo pít. Je to, jako by vám někdo předepisoval, kdy máte chodit na záchod, prostě bizarní! Jídelníček jednou skončí a co budete dělat pak? Má to smysl, když jste třeba vrcholový sportovec. Většina žen, se kterými pracuji, ale nejsou vrcholoví sportovci.

Světem hubnutí v současnosti hýbou injekce pro podporu shazování kil. Jak fungují?