Cvičení za socialismu: Džezgymnastika, hopsání před obrazovkou i hodiny tělesné výchovy

Žáci základních škol měli v dobách socialismu dvakrát týdně hodiny tělesné výchovy. A jen tak se z nich ulít nedalo. Alespoň ne ve školách, kde byli přísní tělocvikáři. Každá hodina začínala pravidelnou rozcvičkou.

V zimě se cvičilo v tělocvičnách. Populární byly míčové hry, ale také gymnastika. A nevyhnuli se jí ani kluci. „Pamatuju si, jak jsme museli skákat přes koně, cvičili jsme na bradlech i kruzích,“ vzpomíná na svá školní léta Petr z Prahy. V létě se na školních hřištích trénovala atletika – skok do dálky i do výšky, běhy na 100, 400, 800 i 1500 metrů. „Patnáctistovka byla smrtelná. Po doběhnutí mi bylo vždycky špatně,“ vybavuje si Eva z Karlových Varů. A své vzpomínky má i vyučující tělesné výchovy paní Milena. „Holky se neustále chtěly vykroutit z hodin a vymlouvaly se nejčastěji na menstruaci. To by ji ovšem musely mít třikrát do měsíce.“

V hodinách tělesné výchovy také platila jasná pravidla pro oblečení. Děvčata nosila bílá trička a modré trenýrky s kapsičkou na zadku a kluci červené trenýrky a bílé tílko. Děti tak byly jedno od druhého k nerozeznání. Snad jedinou výhodu to mělo v tom, že si navzájem nemohly závidět, kdo má lepší cvičební úbor.

Televizní rozcvička s Danou Horákovou vtrhla na obrazovky Československé televize počátkem 70. let. Princip byl jednoduchý. Televizní diváci v obýváku před obrazovkou napodobovali profesionální cvičitelku. Fitka nebo posilovny tehdy neexistovaly, a tak ten, kdo se chtěl hýbat, zapnul knoflíkem televizi a cvičil. „Chtěla bych, abyste si zvykli cvičit nejen před televizí. Snažte se, aby se pohyb a rytmus staly součástí vašeho života,“ nabádala diváky hlavní protagonistka cvičební relace, kterou doprovázela živá hra na klavír.

V polovině 80. let i k nám postupně pronikla móda legín, vykrojených dresů, návleků a čelenek ve vlasech. Těchto modelů byl plný legendární pořad Cvičme v rytme. Díky sexy cvičenkám se mu občas přezdívalo Večerníček pro pány. Jeho cílem bylo ovládnout nové pohybové prvky, zlepšit funkci organismu, pohybovou koordinaci, držení těla a estetický pohyb.

V devadesátkách byla naším vzorem Jane Fonda na videokazetách

Autorka sestavy Eva Križanová svým cvičenkám radila: „Člověk, který chce být zdravý a zdatný, by pro sebe měl něco udělat. Cvičení je fyzicky náročné, přitom odbourává únavu a zlepšuje náladu.“ A tak tisíce žen pravidelně večer co večer hopsaly před televizní obrazovkou. Mnohé z nich se chtěly televizním cvičenkám vyrovnat, a tak si pořizovaly také stejné cvičební úbory.

Mnoho žen také jednou až dvakrát týdně chodívalo večer do tělocvičen ve školách, kde se cvičila džezgymnastika.„Pamatuju si, jak jsme si s holkama říkaly, že jdeme na džezinu,“ směje se Eva. Byl to vlastně aerobik, ale protože se jednalo o výmysl ze Západu, oficiálně se tento druh cvičení musel pojmenovat jinak. Ale těm, které cvičily při hudbě, to vůbec nevadilo. Větší problém bylo sehnat taneční hity. To byla tak trochu bojovka. Pokud však nějaká cvičenka přinesla pásku například s Madonnou, radost nebrala konce.

Dnes je Madonna pomalu k nepoznání. Pamatujete si, jak dřív vypadala?

Rotační disky jsou k dostání i v dnešní době, ale v dobách socialismu mělo tohoto cvičebního pomocníka hodně domácností. Kruhovou desku používaly hlavně ženy. Stouply si na ni a točily se ze strany na stranu. Čím rychleji, tím lépe. Výsledkem měla být postavička jako ze žurnálu – oblé boky a vosí pas.

Tento všestranný pomocník mnoho místa v domácnosti nezabral. Výhodou posilovací gumy bylo, že se s ní dalo cvičit cokoliv – posilovat hrudník, ruce i nohy. A posilovací gumy jsou pro svou praktičnost a všestrannost oblíbené i dnes.

V osmdesátých letech byly hitem filmy Rambo i Rocky, ve kterých Sylvester Stallone předvedl dokonale vypracovanou postavu, po které toužil ne jeden československý chlapík. Právě díky tomu začaly vznikat ve sklepích domů malé posilovny, ve kterých na provizorních náčiních pánové dřeli, aby si vyrýsovali svaly. A dodnes na to rádi vzpomínají. „Bylo to skvělé, nejdřív jsme to vybudovali, zařídili provizorními činkami a lavicemi, a pak tam chodili dřít. Ramba ani Rockyho ale ani jeden z nás nedohnal,“ uzavírá Karel z Karlových Varů.

Naše domovy za minulého režimu: Obývací stěny, sifonové láhve, remosky a papiňák