Článek
Herečka a čtyřnásobná matka Klára Trojanová o své depresi otevřeně mluví a svěřila se, že velká rodina pro ni v nemoci nezapůsobila jako povzbuzení, ale naopak spíš jako přítěž. Člověk si totiž může pomoct jediné sám, případně spolu s léky. Vyvrací tak typický stereotyp: Vždyť máš všechny důvody k tomu být šťastná, jak to, že nejsi?
Na podobné názory lze narazit i v diskusích pod rozhovory s dalšími osobnostmi, které se s depresí svěřily. Měly by jít dělat něco pořádného, problémy vysportovat a hlavně nebrat antidepresiva dlouhodobě, je to prý škodlivé, radí jim fanoušci i hejtři.
Co neříkat lidem, kteří bojují s depresemi či úzkostmi, jakými typy výroků nepomůžete, ba dokonce nejspíš ublížíte?
1. Popírání a bagatelizace
„Běž něco dělat, třeba si zaběhej.“
Terapeutka Lucia Rott vysvětluje, že v zásadě jde hlavně o to nepopírat pocity člověka, který je v depresi. Je jasné, že ten, kdo se s duševními problémy nikdy nepotýkal, nemá ani tušení, jak se jeho blízký cítí. Dokud to jde, osoba s bolavou duší se snaží, aby na ní nebyly depresivní stavy poznat. Takže blízké okolí nemusí mít dlouho ani tušení, co se děje. Ale když se takový člověk svěří, to poslední, co by potřeboval, jsou rady typu: Tak si jdi zaběhat, začni něco dělat.
2. Povzbuzování
„Hlavu vzhůru, mysli pozitivně!“
Zcela jistě to myslíte dobře a chcete milovanou osobu povzbudit, ale věřte, že pokud by se člověk v depresi mohl něčím rozveselit, udělá to, často se o to snaží. Fráze, že s úsměvem jde všechno lépe, v těchto chvílích vyvolávají spíš pocity viny a studu.
Michaela Miechová, psycholožka online poradny Mojra, tvrdí, že nepomůžou ani rady typu: To přejde, bude to dobré, nemysli na to. Takto bohužel deprese nefunguje, je to nemoc a pomůže především léčba.
Lidé s depresí potřebují podporu, ne radyFoto: Chay_Tee, Shutterstock.com
3. Srovnávání
„Vždyť se máš dobře, co by za to jiní dali.“
Rozhodně se vyhněte jakémukoli typu soudů a srovnávání, radí odbornice. Deprese není soutěž, ale velmi osobní stav a nemocnému rozhodně nepomůže pocit, že by na tom mohl být ještě hůř. Nechcete v něm přece vyvolat pocit, že se mýlí, když se cítí, jak se cítí… A i když se vám zdá, že to váš blízký přehání, pro něj může být i zdánlivě malý problém v jeho stavu nepřekonatelný a neřešitelný. Lidé to myslí samozřejmě dobře a věří, že takovým povzbuzením dotyčnému pomůžou, ale je to přesně naopak, dostanou ho do ještě většího stavu beznaděje, kdy si začne říkat: Mají pravdu, jsem fakt k ničemu, když takhle fňukám.
4. Naznačování nedostatku vůle
„Musíš se víc snažit.“
Vhodné nejsou podle psycholožky ani výroky, které naznačují, že by stačilo trochu víc se snažit, to jen prohlubuje pocit beznaděje. Deprese a její rozvinutí jsou výsledkem mnoha faktorů, na které nemáme vždy vliv a jež nemůžeme kontrolovat, rozhodně nejde jen o dlouhodobě špatnou náladu. Podobně jako člověk s cukrovkou jen silou vůle nepřinutí své tělo k větší výrobě inzulinu, potřebují mnozí lidé s depresí pomoc ve formě antidepresiv či psychoterapie, nemohou jen tak přinutit svůj mozek k tvorbě serotoninu.
5. Zesměšňování
„Moc se prožíváš.“
Zdá se vám, že se váš blízký příliš soustředí sám na sebe a moc se zaobírá vlastním životem a trápením, tak by mu mohlo pomoct soustředit se i na jiné věci? Tak na to pozor! Hlavně ho neobviňujte ze sobectví a sebestřednosti. Naznačováním nezájmu o ostatní opět jen probouzíte v člověku s depresemi nežádoucí pocit studu a viny. Mnozí odborníci navíc tvrdí, že lidé s depresemi nejsou vůbec sobečtí, ale naopak nadmíru empatičtí. O ostatní se zajímají a vyčítají si, že jsou pro ně přítěží. Podle psycholožky Michaely Miechové byste měli člověku v depresi především naslouchat, nabídnout podporu a být empatičtí.
