Co nechybělo v žádné kuchyni za socialismu? Ledničky Calex, mixéry, mlýnky na mák a sifonové lahve

Dokončení elektrifikace v roce 1960 odstartovalo vybavení československých domácností elektrospotřebiči. Díky nim si mohly ženy usnadnit práci u plotny a dřezu. A tak si rodiny začaly kuchyně vylepšovat mixéry, sifonovými lahvemi, papiňáky i remoskami. Na nové ledničky si musely rodiny nejen našetřit, ale také si na ně vystát fronty. Pořídit si mixér, šlehač nebo mlýnek na maso bylo sice jednodušší, ale i tak běžně k dostání nebyly.

Zejména v 60. letech minulého století šly chladničky na dračku. Vzhledem k malým kuchyňským koutům byly v kurzu především spotřebiče menších rozměrů. „V drtivé většině byly lednice o objemu 40 litrů,“ vysvětluje bývalý prodavač Adam Hromádka.

Ledničky vyráběla například společnost Elektrosvit v Nových Zámcích na Slovensku, která vedle elektrických lednic do obchodů nabízela také chladničky na plyn. Hitem však byly calexky. Ty až do roku 2003 vyráběla ve Zlatých Moravcích slovenská firma Calex, a dokonce je vyvážela do Sovětského svazu, Asie a severní Afriky.

A jak taková lednice vypadala? V podstatě stejně jako ta dnešní, jen s tím rozdílem, že její součástí byl jen malý mrazák, kam se toho moc nevešlo. Mrazák se však dal koupit samostatně. „Pamatuju si, jak jsme měli dvoupolicový mrazák postavený na ledničce. Byla to úleva. Dávali jsme do něho jahody ze zahrádky, které jsem do té doby mohla jen zavařovat,“ vzpomíná pamětnice Květa Jirásková.

Stejně jako calexky znal tehdy každý sporáky Mora. Byly na elektřinu nebo plyn – ten se do nich přiváděl přes propan-butanovou lahev, která byla umístěna poblíž. „Takový sporák jsem měla v chatce na zahradě, kam jsme jezdili na víkend. Občas, když došel plyn v bombě a nebyla v záloze náhradní, bylo po vaření,“ směje se pamětnice Květa. Sporáky měly poměrně velké knoflíky, kterými se ovládala síla plamene pod hrncem.

Tlakový silnostěnný hrnec s poklicí a přetlakovou pohyblivou pojistkou byl v 70. letech velkou vymožeností. Byl populární, protože urychlil vaření, zrovna tak jako pečení usnadňovala „kulatá trouba“ remoska. Tenhle přenosný elektrický pekáč zažil asi svoji největší dobu slávy právě v socialistickém Československu. Oba pomocníci se vyrábějí dodnes a svou důležitou úlohu plní obzvlášť na chatách a chalupách.

Mlýnek na strouhanku, mák či na maso. V řadě domácností má tenhle šikovný pomocník svoje místo dodnes. Více než 70 let je vyrábí firma Jihokov v Českých Budějovicích. Kovové mlýnky se podložily gumovou podložkou a ručně se šroubovaly ke kuchyňské lince. A v domácnostech byly hojně využívány. Mlelo se v nich maso, s pomocí plastového nástavce v něm bylo možné namlít strouhanku, před Vánocemi ořechy na pečení cukroví nebo mák.

Dovolená autem za socíku? Úplně jiný zážitek. Takhle to vypadalo!

Obě lahve fungovaly na stejném principu. Snad jediným rozdílem byla velikost a obsah, který se do nich lil: do jedné smetana a do druhé voda. Použití bylo jednoduché. Do šlehačkové lahve se nalila smetana ke šlehání, nádoba se uzavřela, přišroubovala se k ní bombička s oxidem dusným a během chvíle jste měli nádobku plnou šlehačky, která v chladničce vydržela i několik dní. Zdobily se s ní dorty, pudinky s ovocem, ale také palačinky a koláče. Na nich už takovou trvanlivost neměla, ve srovnání s ručně vyšlehanou šlehačkou se mnohem rychleji rozpouštěla.

Šlehačkové lahve byly běžnou součástí kuchyňské výbavy, stejně jako sifonové lahve, ze kterých si čepovala celá rodina sodovku. Proces výroby byl prostý. Do lahve jste nalili vodu, uzavřeli ji a přišroubovali bombičku naplněnou oxidem uhličitým. V československých obchodech se objevila v 60. letech a netřeba připomínat, že si tahle elegantní skleněná lahev obalená drátem zahrála také v mnoha filmech.

Klasické váhy, které stály na stole, časem vystřídaly váhy závěsné. Ty byly v době socialismu velký hit. Připevňovaly se na stěnu, chránilo je vyklápěcí plastové víko, které zároveň sloužilo jako plocha pro vážení. Gramáž odměřovala červená ručička na desetinném číselníku v okénku. Upřímně, přesnost na gramy byste na této váze hledali jen stěží, ale koláčů, bábovek, dortů a jiných moučníků díky nim vzniklo nespočitatelně.

Do domácností pronikl mixér až počátkem 60. let. Prvním masově používaným modelem byl ETA Pragomix Special. Vznikl už v 50. letech, ale hospodyňky zprvu netušily, k čemu je přístroj vůbec dobrý (byly zvyklé pasírovat a používat mlýnky a struhadla). Až po velké propagační kampani v roce 1958 začal být o moderní elektrospotřebič velký zájem. Některé byly ovládány páčkou, jiné otočným knoflíkem a od dnešních se příliš nelišily. Snad jen v tom, že mixovací nádoby byly původně skleněné a do plastového stojánku se šroubovaly.

Jedním z nejmodernějších modelů 80. let byl kuchyňský robot ETA 0022, první přístroj se dvěma rotačními jednotkami. A chválu na něj pěl i text na obalu spotřebiče: „Je to univerzální pomocník, kterému můžete svěřit všechny základní práce. Míchá, hněte, mele kávu, mák i maso, strouhá zeleninu a lisuje ovoce. Odstraňuje námahu a šetří čas.“ Některé roboty byly uzavřené v jedné ze skříněk kuchyňské linky, kde byly v policích také všechny komponenty. „Koupila jsem si ho někdy v osmdesátých letech a používám ho dodnes,“ říká pamětnice Květa, která na přístroj nedá dopustit. A zřejmě právem. Bez závady jí totiž slouží už čtyřicet let.