Co jsme mlsali za socialismu? Bonboniéry pro soudružky učitelky k MDŽ nebo cigaretové žvýkačky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud patříte k početné generaci Husákových dětí nebo ještě ke starším pamětníkům, máte na tehdejší cukrovinky hodně vzpomínek a dodnes si určitě vybavujete jejich vůni i chuť. Spousta sladkostí, které se tehdy prodávaly, měly počátek už v dobách Rakouska-Uherska. Především výrobky z čokolády si u nás dokázaly udržet vysokou úroveň i za socialistické éry.

Čokolád tehdy bylo na trhu několik. K luxusním patřily zejména Rusalka, Šárka či Libuše. Vyráběl je olomoucký podnik Zora. Čokolády Lidka ve tvaru čtverce byly dokonce k mání i v Tuzexu. „Byly sice dražší, ale zákazníci, pokud sehnali bony, si za ně rádi připlatili,“ vzpomíná bývalá prodavačka Tuzexu Veronika Mrázková.

Sama si pak také vybavuje různé čokolády značky Orion. „Především mléčnou s kopretinami na modrém pozadí a také Barilu s burskými oříšky,“ směje se.

Typický modrý obal tyčinky Milena si asi vybaví každý z pamětníků. Je součástí slavné čtveřice tehdejších čokoládových tyčinek. Pamatujete si na ně? Milena, Kofila, Ledové kaštany a Margot. Milena má podobnou chuť jako Ledové kaštany, akorát s tím rozdílem, že je v mléčné čokoládě. Kofila je kávová a Margot je s příchutí kokosu. A koupit si je můžete dodnes, jako jedny z mála se na trhu udržely. A není divu. Už v roce 1962 získaly Milena s Kofilou ocenění na světové výstavě v Bruselu.

Z čokoládové produkce byly na trhu také oblíbené bonboniéry Maryša nebo Diana s různými plněnými bonbony. „Pamatuji si, že se pro ně chodilo do cukrárny. Tam ji paní prodavačka na požádání zabalila do papíru a ozdobně na ní uvázala tenkou stužku,“ vybavuje Alena Hovorková z Prahy. Právě bonboniéry byly vděčným dárkem pro soudružky učitelky k MDŽ. „Když se slavilo MDŽ nebo Den učitelů, dostala jsem vždycky kromě květin i spoustu bonboniér. Kolikrát jsem je rozdávala, protože jsem nevěděla, co s nimi. Ve třídě jsem měla přes třicet žáků a minimálně polovina dětí ji přinesla,“ směje se bývalá učitelka Květa Jirásková.

Pamatujete pojízdné prodejny? Co všechno vozily?

Čokoládových výrobků ale bylo tenkrát na trhu mnohem více. Nesmíme zapomenout na tyčinku Deli, Kočičí jazýčky či Rumové pralinky. „Rumové pralinky měla moc ráda moje babička. Dávala si je vždy ke kávě,“ vybavuje si Alena Hovorková. A pochutnat si na nich můžete i dnes, stejně tak jako na tyčince Deli, která se těší stále velké oblibě.

A pak tu bylo nepřeberné množství bonbonů. Patří k nim větrové Antiperle v kulaté plastové krabičce, ovocné Lipo v papírovém obalu nebo skvělé mléčné karamely s arašídy, které se vám lepily na zuby a dostat je z nich byl téměř nadlidský výkon. V nabídce československých obchodů pak měly své místo také bonbony Sparta a Slavie nazvané podle fotbalových klubů, dropsy v plechovkách s názvem Zimní směs a Letní směs. Oblíbené byly také Sněhulky, Ledovky, Fialky a Atlasky.

Především naše maminky a babičky si pamatují cukrovinku mejdlíčko. Na pulty obchodů se dostala v padesátých letech minulého století a sehnat ji nebylo vůbec snadné. Obdélníková, barevná, měkká hmota byla zabalená v malé krabičce, která připomínala malé mýdlo. Odtud název.

Dalším tehdejším hitem byly žvýkačky ve tvaru cigarety, které vypadaly jako skutečné. Nejedno dítě s nimi chodilo a hrálo si, že kouří. Měly bílou barvu a ovocnou chuť. „Připadala jsem si jako velká holka, když jsem s ní šla po ulici a dělala, že kouřím,“ vybavuje si Alena Hovorková. Ministerstvo zdravotnictví je nakonec zakázalo, protože údajně podporovaly děti v kouření. A co vy? Vzpomenete si, které cukrovinky patřily mezi vaše nejoblíbenější?