Co Čech, to chatař nebo chalupář. Kořeny hledejte už v 19. století

Přestože s otevřením hranic v 90. letech náš zájem o „národní zvyk“ trochu opadl (každý musel přece vyrazit do kapitalistické ciziny), národem chalupářů a chatařů jsme přesto zůstali. Vzpomeňte si na filmy, kde hrály chaty nebo chalupy jednu z hlavních rolí: Na samotě u lesa, S tebou mě baví svět, Slavnosti sněženek a snad nejoblíbenější seriál Chalupáři. Obnovení zájmu o rekreační objekty nahrála před pár lety pandemie koronaviru. „Odhadem je dnes v Česku asi 450 tisíc rekreačních nemovitostí,“ říká realitní makléřka Linda Novotná.

Obdobně jako ve většině evropských zemí, také u nás měla tendence stěhovat se „za město“ v letních měsících dlouhý vývoj. Prvními víkendovými rezidencemi vlastně byly už lovecké zámečky a různé letohrádky, jež si zřizovala šlechta. Velkou spojitost má ale chataření s trampingem na počátku 20. století, který se k nám ze Spojených států amerických dostával prostřednictvím filmů.

Překlad slova tramp je vlastně tulák a právě tuláctví se stalo filozofií trampingu, který si zamilovali i Češi. Také ti po vzoru amerických trampů utíkali do přírody, převážně do okolí řek. Cílem se staly Sázava, Vltava a Berounka. Zpočátku přespávali pod širým nebem jen tak po dekou, později si s sebou brali stany a nakonec si začali stavět první sruby. Díky tomu začaly vznikat osady, kterým veleli šerifové. Ta první u nás vznikla v roce 1920 na dnešním dně štěchovické přehrady.

V roce 1968 byly v tehdejším Československu zrušeny pracovní soboty. Zájem o chataření tím ještě více vzrostl. Přece jen představa strávit na chatce místo jednoho dne hned dva lidi lákala. Chaty ale tehdy vypadaly jinak, než jsme zvyklí dnes. Nebyla v nich elektřina ani voda, suchá toaleta byla společná pro více chatek. A mylo se - kde jinde než v potoce. Večer se sedělo u táboráku, opékaly se buřty a zpívaly se trampské písničky, které později nahradil repertoár bratří Nedvědů. Chataři měli své osady a svůj svět. Navzájem si pomáhali a mnozí z nich tak utíkali nejen z velkoměst, ale také před totalitním režimem. V přírodě jim bylo dobře.

Zatímco chaty byly postavené k rekreaci, na chalupách se žilo trvale. První vlnu chalupaření můžeme zasadit do období po druhé světové válce a je spojené s odsunem Němců ze Sudet. Z poválečného Československa tehdy zmizely více než tři miliony lidí, po kterých zůstaly volné domy. Snahou bylo území osídlit, ale do pohraničí se nikomu nechtělo. A tak se volné chalupy začaly prodávat k rekreaci. Často se jednalo o domy s elektřinou, a proto je mohli noví majitelé obývat celoročně. Opravovali si je svépomocí k obrazu svému a tím vznikl další fenomén s chalupařením spojený – kutilství.

Na přelomu 60. a 70. let. se navíc rozšířila panelová výstavba ve městech, kam se mladí lidé z venkova začali stěhovat. Do domů za rodiči se na víkend či prázdniny vraceli a ve chvíli, kdy rodiče zemřeli, začali jejich baráky používat jako chalupu k rekreaci.

Chalupy jsou proto na rozdíl od chat, které vyrostly u lesů a vody, rozesety kdekoliv, mnohdy i na místech, která mají do atraktivity daleko. Jenže k těmto nemovitostem mají lidé vztah. A pozadu nechtěli být ani chataři. Také oni chtěli ve svých chatách trávit čas i mimo letní sezonu. A tak se zrodili i mezi nimi amatérští řemeslníci, kteří mnohdy plácali svou chatku jako kukaččí hnízdo. Ne každý byl totiž fachman.

Skromné chaty bez vody a elektřiny, které sloužily převážně jen k přespání nebo ochraně před deštěm, se časem přeměnily ve druhý domov. Hygiena už se neřešila v místním potoce. Dnes je samozřejmostí, že součástí je nejen vodovod a kanalizace, ale často i sauna, vířivka či bazén. Dnešní chaty a chalupy už neznamenají dvoudenní víkendovou dřinu k jejich vylepšování. Dnes na svých chatách a chalupách skutečně odpočíváme, relaxujeme a trávíme čas při pikniku se svými přáteli. Práci nám usnadňují automatické sekačky a zázemí rekreačního objektu je srovnatelné se zázemím městského bytu.

V 80. letech minulého století začaly ve velkém vznikat také zahrádkářské kolonie. Platil sice přísný zákon na ochranu Zemědělského půdního fondu, dal se však celkem snadno obejít. Hlavně tam, kde nebylo možné zemědělskou půdu obdělávat těžkou technikou. A tak dali zemědělci půdu k dispozici zahrádkářům s tím, že to bude i nadále zemědělská půda, na které si ale můžou postavit chatičky, zřídit malé zahrádky a pěstovat si zeleninu a ovoce. V chatičkách se sice nesmělo nocovat, ale běžně i v nich lidé trávili celý víkend. Nikdo to totiž nekontroloval.

I dnes chtějí lidé trávit volný čas a víkendy stále více v přírodě, u grilování, sportování nebo pěstováním vlastní zeleniny a ovoce. „Rekreační nemovitosti si pořizují nejčastěji rodiny s dětmi a starší generace, která plánuje prožít důchod mimo město,“ říká makléřka Linda Novotná. V posledních letech ale roste poptávka také od lidí, kteří nechtějí nebo si nemohou dovolit drahé bydlení ve městech. „I když jsou ceny rekreačních objektů poměrně vysoké, stále vyjde pořízení chaty či chalupy levněji než koupě rodinného domu nebo bytu ve větším městě,“ vysvětluje stálý zájem o rekreační objekty realitní makléřka.

Jak zařídit chalupu? Vzpomeňte na prázdniny u babičky!