Ovocit, Amara, Broňa, Citrokola i legendární Kofola. Zavzpomínejte na sladké socialistické nápoje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Oblíbeným nápojem v každé socialistické domácnosti byla „šťáva“. Jednalo se o hodně sladký sirup, ředěný vodou z kohoutku, servírovaný ve sklenici od hořčice. Ovocné sirupy se prodávaly v samoobsluhách ve skleněných litrových láhvích baculatého vzhledu na korunovou zálohu. Své místo měly ve většině případů na tácku na kuchyňské lince, kde si každý z rodiny připravil podle chuti (více či méně koncentrovaný) nápoj.

Cukru jsme měli dostatek, a to se také odrazilo ve výrobě sirupů – cukr v nich přebil vše ostatní. I když se vyráběly v různých ovocných verzích (Zahradní směs, Lesní směs), tak chutnaly všechny téměř stejně. Hodně sladce! „Výjimku představoval sirup Amara, který byl vyrobený podle jedné z nejpopulárnějších limonád 60. let. Měl snížený obsah cukru a obsahoval chinin. Jeho ostře zelenou barvu v obchodě nikdo nepřehlédl,“ vzpomíná bývalá prodavačka samoobsluhy Věra Temlová.

Velký rozruch v druhé polovině 70. let zaznamenaly sirupy Ovocit. Ty totiž už skutečně chutnaly po ovoci, které se smálo z etikety. A etiketa, která byla na tehdejší dobu poměrně moderní, se hlavně dětem také líbila. Postavička zahradníka Ovocínka převálcovala hlemýždě ze Zahradní směsi i veverku, která zdobila Lesní směs.

Socialistický Soda Stream neboli sifon byl dobrým pomocníkem pro výrobu domácí limonády. Sifonové láhve, ať už hliníkové, nebo skleněné, byly součástí každé socialistické kuchyně. „Při narážení bombiček sice občas ušel kysličník uhličitý stranou a do lahve se nedostal celý, někdy obsah sycené vody vytryskl ven, ale díky sifonu jsem doma dětem dělala domácí limonády, které si oblíbily,“ vzpomíná Květa Jirásková z Karlových Varů.

Limonáda Amara – zelený drink s obsahem chininu - či populární Broňa, která měla výraznou broskvovou chuť. Právě na Broňu lidé vtipkovali sloganem: Limonády Broňa, co porazí aj koňa. Barevnou duhu v regálech samoobsluh pak doplňovala malinová, citronová, pomerančová. Zázraky chemického průmyslu se daly koupit také v nejzapadlejším pohostinství, které provozovalo spotřební družstvo Jednota. A vybavujete si ještě Citrokolu? To byla zvláštní variace chutí. „Na tu se jen tak nezapomene,“ směje se bývalá prodavačka Věra Temlová. Limonády vyráběly sodovkárny, lihovary a konzervárny a nesly značky Rekord, Kord či Fruta. V roce 1974 pak Vinařské závody v Pezinku uvedly na trh Vineu, která si díky skvělé chuti získala velmi rychle své fanoušky. A má své příznivce dodnes.

Kdo si nepotrpěl na perlivé limonády a nespokojil se s domácí šťávou, mohl si zakoupit pomerančový džus Pompela v plastovém kelímku a s hliníkovou uzavírací fólií. Tato dobrota, která obarvila bílý kelímek na oranžový, byla hitem školních svačinek v 80. letech. Prodávala se v balení 200 ml.

Obohacení trhu, ale také snaha efektivně využít zbytky z výroby, to stálo za zrodem Kofoly, která stojí na výsluní nealkoholických nápojů dodnes. V 50. letech vznikaly při pražení kávy jako odpad saze, které navíc obsahovaly kofein. Jejich možné zpracování dostal na bedra tým z Výzkumného ústavu léčivých rostlin v Praze v roce 1957. Výsledkem se stal sirup Kofo. Jeho základní surovina se několik hodin louhovala v teplé vodě společně s malinovým listím a lékořicí, do které se pak přidával karamel, pomerančová esence, anýz a kardamom. První Kofoly se vyráběly od roku 1960 v Pražských cukrárnách a sodovkárnách, které tehdy ještě nesly název Národní podnik Zátka. Tento vůbec první kolový nápoj tuzemské výroby si získal ohromný úspěch, a tak se Kofola začala stáčet i v jiných závodech v tehdejším Československu.

Coca-Cola do Československa pronikla v roce 1968 a kdo ji pil, tak dával najevo své společenské postavení - 250 ml totiž stálo 4,50 Kčs. Podle americké licence se Coca-Cola vyráběla v závodě brněnské Fruty v Modřicích. Na konci 80. let se pak v závodech karlovarské Becherovky začala vyrábět také Cherry Cola.

Zdroj: Kofola.cz, Vinea.cz