Čedok vznikl před 25 lety. Turisty vozil „za hranice všedních dnů“ do Sovětského svazu, k moři i na hory

Československá cestovní a dopravní kancelář byla založena krátce po vzniku Československé republiky, v roce 1920. Zkratka ČEDOK byla poprvé použita v roce 1926, a stala se tak i názvem společnosti. V době socialistického Československa byl Čedok největší cestovní kanceláří.

Ve zlatých 20. letech vsadila kancelář na nové dopravní prostředky - autokary a letadla. Autokary nejprve sloužily jako autobusy na okružní jízdy, letadly se již létalo do Egypta či Maroka. V těchto letech cestovní kancelář také vydává své první katalogy, které turisty lákaly do Jugoslávie, Středomoří či Londýna. U vyšší vrstvy byla už tehdy oblíbená přímořská střediska na Jadranu.

Za dob protektorátu Čechy a Morava přišel Čedok o pobočky. Je třeba zmínit, že se významným způsobem podílel na odvozu lidí, především židovského původu, z okleštěné republiky. Nové, velmi krátké vzkříšení Čedoku, přišlo po skončení války. Po znárodnění v roce 1948 se Čedok mění v monopol na cestování. Jeho služeb využívali k rekreaci především pracující, kteří cestovali zejména do lázní.

V padesátých letech minulého století dostává pod svá křídla Čedok i příjezdovou turistiku. „Organizuje zájezdy pro cizince, kromě jiného také do vyhlášených lázní, Karlových Varů, kde byla jedna z prvních poboček,“ vzpomíná bývalá pracovnice Anna Francová, která tehdy coby osmnáctiletá dívka byla v Čedoku zaměstnána. Kromě toho organizace dostává do správy také jídelní a lůžkové vozy, a dokonce i některé lanovky a vleky.

V počátcích socialismu nabízel Čedok zájezdy především do Bulharska, Rumunska, Maďarska, Sovětského svazu a Albánie. „V roce 1961 jsme jeli s manželem vlakem z Prahy na třítýdenní okružní cestu po Sovětském svazu. Na některá místa jsme se sice podívat nemohli, to nám průvodce zakázal, ale byla to hezká dovolená. Tehdy stála pro dva 2 300 Kčs (tehdejší průměrná měsíční mzda byla 1 450 Kčs),“ vzpomíná pamětnice Květa Jirásková, která dodává, že v 70. a v 80. letech s rodinou ještě několikrát vycestovali s Čedokem do Bulharska a Rumunska.

V době normalizace zlidověl slogan: S Čedokem za hranice všedních dnů. Také v osmdesátých letech se cestovalo s Čedokem převážně do „lidově demokratických zemí“ – tedy Bulharska, Rumunska, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu. Právě některé republiky, které byly součástí SSSR jako Ázerbájdžán, Arménie, Kazachstán, Taškent či Gruzie tak trochu zaváněly exotikou. Do těchto míst Čedok nabízel i zájezdy pro podnikové kolektivy. Architekti jezdili do Moskvy, horníci se podívali do Doněcka a pracovníci JZD například do Kazachstánu. „Táta pracoval jako vedoucí kádrového oddělení u Státních statků a v roce 1980 byl v Kazachstánu. Ukazoval mi fotky z Almy-Aty, dýchalo to na mě tehdy exotikou,“ vzpomíná dnešní šedesátnice Eva Konečná. Za opravdu exotické cíle, které si však užili spíš vyšší straničtí funkcionáři, platily také Vietnam, Severní Korea a Kuba.

Na konci osmdesátých let byl z Čedoku doslova cestovní gigant. Spravoval 166 poboček a 20 zahraničních zastoupení. V roce 1990 se cestovní moloch, který zahrnoval cestovní kanceláře, zahraniční zastoupení, 11 podniků Interhotelů a odštěpný závod Reklama, rozpadl. O tři roky později došlo k rozdělení na Čedok v České republice a Satur na Slovensku. V roce 2004 se Čedok na Slovensko vrátil a také v České republice funguje dodnes.

Sušenky a oplatky, které jsme milovali za socialismu. Některé z nich skončily v propadlišti dějin!