Bytová závist: Závidím všem, komu spadne vlastní bydlení bez námahy do klína

Stačí jeden článek o tom, jak jsou byty cenově stále nedostupnější i lidem z dříve vyšší střední vrstvy, a ihned se v diskusi pod ním vyrojí několik chlubilů. Jedni si veřejně lebedí, že si stihli pořídit nemovitosti ještě před obřím zdražením. Budiž jim přáno. Druzí cítí potřebu vytahovat se, že oni si jich koupili rovnou pět a teď je pronajímají neschopným ubožákům. S dovětkem, že to tak „mohl udělat každej“.

„Rozumný člověk se podobným výlevům zasměje,“ říká k tomu psycholožka Jana Markvartová. „Bydlení bylo v Česku oříšek odjakživa. Kdo si teď honí v diskusích triko, na sebe spíš prozrazuje, že má nejspíš komplex v jiných sférách svého života. Pro toho, kdo zrovna bytovou otázku řeší, ale mohou být podobné výlevy sypáním soli do rány.“

A dodává, že jí přibývají klienti, kteří zmiňují problém s hledáním pracovní motivace, když si stejně na byt nevydělají. Nepřidává jim ani to, že na panice a pocitech méněcennosti mají samozřejmě zájem banky i developeři, a tak je všeobecně přiživují.

Čtyřiatřicetiletá Markéta přiznává, že se u ní v práci sešla partička kolegyň a kolegů, kteří bydlení neřeší. „Buď byt přímo zdědili, nebo jim rodiče přispěli úsporami, aby dosáhli na jakž takž přijatelnou hypotéku. Vůbec si neumějí představit, že někdo ne že nedostane od rodičů nic ve smyslu peněz, ale naopak se od něj čeká, že to on bude rodiče případně sponzorovat. Snažím se být vděčná za to, že jsem zdravá a že se o sebe umím v jiných sférách postarat. Ale bojím se, že tohle v dnešní době nestačí.“

Žije s přítelem, který od rodičů také „nic nedostal“. „Nijak extrémně neutrácíme,“ říká Markéta. „Opravdu si nechodím dávat s kolegyněmi denně latte za sedmdesát korun. A naše dovolené se odehrávají v nejlevnějším módu. Ale když platíme tržní nájem a u toho si máme ušetřit vstupní kapitál pro hypotéku, připadáme si, že závodíme v běhu s pendolinem. Než něco přinašetříme, ceny bytů se zase zvednou.“

Markéta s přítelem mají na příští rok naplánovanou svatbu. Dítě by rozhodně chtěla, ale zároveň si uvědomuje, že je to zároveň konečná jejího snu o vlastním bydlení. Váhá, jestli nepřivede do pronájmu dalšího „losera“, který stejně jako ona jednou nic nezdědí. I když to nedává najevo, kolegyním a kolegům jejich „zkratku“ k vlastnímu hnízdu závidí. Obává se, že jejich náskok tomhle v konkurenčním boji nikdy nedožene.

V souvislosti s bydlením se stále mluví jen o ekonomické stránce věci. Je podstatná, ale problém má i psychologickou složku. Od domova očekáváme pocit bezpečí, pevný bod, něco, co je jen naše, kde jsme svými pány. Čím je nedostupnější, tím silněji cítíme křivdu a nepřízeň osudu. A naopak ti, kdo se k tomu dopracovali snadněji, mají pocit úspěšnosti a privilegovanosti.

Touha po něčem, co má někdo jiný a my ne, často přerůstá do rozměrů, kdy závist začne zamlžovat zdravé uvažování. Zkuste ji pochopit a vyrovnat se s ní dřív, než vám negativně ovlivní život.

„Závistí a smutkem vůči nespravedlnosti světa a vůči těm, komu bydlení spadlo do klína bez větších osobních obětí a bez námahy, si to svoje nevyřešíte,“ podotýká psycholožka Jana Novotná. „Když si promluvíte s lidmi z okolí, zjistíte, že ‚z nuly‘ si nemovitost zvládlo pořídit jen pár jedinců. Zbytek měl základ odjinud. Žijeme v zemi s velkým nepoměrem platů a cen nemovitostí, a proto je důležité se podívat se na svůj problém racionálně.“

Odbornice doporučuje zvážit všechny možnosti. Co jsem pro získání vlastního bytu udělal, co mohu dělat a jestli si reálně dokážu na vlastní bydlení „přišetřit“. Ale nejde jen o finance a investice. „Důležité je si ujasnit, jestli vám vůbec dává smysl podřídit snu o vlastním bydlení roky života. Zredukovat vše jen na tento cíl a všechno ostatní vypustit. S tím, že žít začnete ‚až pak‘,“ upozorňuje Jana Novotná.

Pro někoho může být tento asketický přístup velkým motorem. Jiného ale představa, že si dá na náhrobek nápis „Ten, který nikde nebyl, nic neviděl a celý život šetřil na byt“, naopak paralyzuje a ničí. Na vlastní bydlení neexistuje nárok. A když si včas uvědomíte, že možná vedete marný boj s časem a hmotou, získáte šanci prožít spokojenější život v nájmu, než ten, kdo si pěkný život plánuje až po doplacení hypotéky.

>>>České realitní kuriozity: Byteček menší než kůlna i penthouse větší než luxusní vila. A ceny rostou!