Bon Pari, barevné mlsání v šedých časech socialismu: Západem inspirované bonbony šly na dračku. A jdou dodnes!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bon Pari se narodily téměř před padesáti lety v Praze, v modřanském závodě Orion, v roce 1977. Jejich zrod provázel jasný záměr – měly se vyrovnat západním cukrovinkám, které se k nám dovážet nemohly. Dokonce i název bonbonů měl znít světácky, původně se uvažovalo o názvu Bon Paris, ale kvůli obavám o ochrannou známku byl zkrácen na Bon Pari​. Ve Francii se totiž vyráběly bonbony s názvem Bonbon Paris a socialistické podniky se svými „inspirovanými“ názvy, logy i produkty občas narazily.

Novinka tedy vyrazila do světa pod zkráceným názvem a hned se stala hitem. Bonbony se vyráběly v šesti příchutích: Jahoda (červená), pomeranč (oranžová), citron (žlutá), broskev (světle oranžová), černý rybíz (fialová) a maracuja (zelená). Tato kombinace příchutí zůstala v tzv. originál balení dodnes​. Podle průzkumů byl a je nejpopulárnější zelený bonbon s příchutí maracuji, ale mnozí pamětníci vzpomínají, že v dětství měli nejraději červené: „Dokonce jsme je za zelené směňovali ve vydřidušském kurzu jeden červený za dva zelené nebo žluté,“ směje se Petra z Prahy.

Také na Slovensku se činili. Ve státním podniku Deva Trebišov se od konce 70. let vyráběly bonbony Bon Ami​, které byly od Bon Pari skoro k nerozeznání. Jediný rozdíl byl, že se Bon Ami prodávaly tříděné podle příchutí, takže odpadalo dobrodružství, kolik a jakých bonbonů v sáčku bude.

Bonbony Bon Pari se od počátku vyrábějí z tekuté cukrové směsi (cukr, glukózový sirup a voda), která se zahřeje nad 100 °C, obarví, ochutí a následně nalije do formiček.

Bon Pari obsahovaly zpočátku pouze syntetická barviva a dochucovadla, jak to bylo pro sedmdesátky typické. Po roce 2000 umělá barviva byla nahrazena přírodními – dnes se barví výtažky z ovoce a zeleniny​: žluté odstíny pocházejí z jablek či mrkve a fialové z černého rybízu nebo ibišku​. Základní složení (cukr a glukózový sirup) a výrobní postup ale zůstaly v zásadě stejné, což vysvětluje, proč se chuť prakticky nezměnila.

Úspěch Bon Pari v Československu vedl brzo i k exportu do ciziny. Už po dvou letech od zahájení výroby se z orionky a ze Sfinx začaly vyvážet do zahraničí – nejen do zemí východního bloku, ale překvapivě i do vzdálených destinací včetně Singapuru, Anglie či Kanady, celkem do asi 35 zemí světa​. Díky tomu ovšem často nebyly k dostání v Československu, což jim však dodávalo ještě větší punc exkluzivity, zvláště, když se prodávaly také v Tuzexu. Po roce 1989 jejich sláva pohasla, dostaly tvrdou konkurenci v podobě dosud nevídaných sladkostí ze Západu.

Domácí Bon Pari jsou ale v regálech obchodů dál a Nestlé zavedlo postupně i nové varianty – například extra kyselé Bon Pari, směs lesních plodů či verzi s vitaminem C​. Značka Orion už na obalech není (nahradilo ji logo Nestlé), ale receptura i vzhled bonbonů zůstávají věrné originálu z roku 1977. Bon Pari tak přežily přechod do nové doby a dodnes úspěšně oslovují další generace mlsalů.

Bon Pari byly původně balené jednotlivě do barevných fólií. Na počátku 80. let se objevila nová grafika obalů – první generace sáčků Bon Pari (s logem Orion) nesla ilustrace ovoce a nápisy příchutí​. Historické obaly i reklamy jsou dnes sběratelskými artefakty a budí nostalgii; na aukcích se dochované balíčky Bon Pari ze 70. let prodávají jako připomínka tehdejší doby a jedno jim nikdo neupře. Bon Pari a Bon Ami přinesly do šedých časů socialismu barevné ovocné pamlsky a dodnes patří do sladké historie Česka a Slovenska. Mnozí z nás si je občas z nostalgie dají a stejně jako Halle Berry si musí připustit, že: „Mám srdce dítěte, když jde o bonbony, a nebojím se to přiznat.“

Lentilky se začaly vyrábět před 117 lety. Už ale tak nezáří barvami. Důvodem je přírodní barvivo