A dárky pro sebe už máte? Seznam vlastních přání není sobectví, ale základ úspěchu a štěstí

Věnovat si čas a energii na rozpoznání vlastních potřeb, vytváření hranic a příliv každodenních potěšení. Zní vám to jako klišé, kterými nás čas od času zahrnují psychologové ve snaze předestřít nám vidinu lepšího života? Jenže patřičná dávka sobectví je základem spokojeného života, a pokud kvůli štěstí druhých často upozaďujete svá přání a potřeby, děláte obrovskou chybu. Nejenže vám za to nikdo nebude moc vděčný, ale také si vás budou ostatní méně vážit. Což není nějaké plané varování, ale smutný fakt.

„Nechci být sobecká. Tuhle větu slyším při svých sezeních hodně často,“ říká terapeutka Julia Bartz. Zejména ženy mívají pocit, že myslet jen na sebe je odsouzeníhodný a hanebný čin. Podle zkušené terapeutky lze příčinu hledat v raném dětství, kdy každý z nás dostane nejednu lekci, které činy jsou hodné chvály a jaké naopak nepřijatelné. Jinými slovy ti, kdo vás vychovávají, jasně vymezí hranice a předurčí, jak se stavíte ke svému okolí i v dospělosti. I to, zda se na úkor sebe sama snažíte druhým zavděčit. Ale i naučené vzorce lze změnit, stačí se na sobectví podívat zcela novým úhlem pohledu.

Existují tři druhy sobectví, alespoň podle profesora Johna Johnsona z Pensylvánské univerzity, který je hezky shrnul pro portál Psychology Today. A jen jedno je podle něj to špatné.

Ryze pozitivní sobectví jsou podle Johnsona ty druhy jednání, kdy děláme radost nejen sobě, ale i druhým. Třeba tím, že s nimi jdeme na skleničku nebo na koncert. Ano i to je jistý druh sobectví, děláme to přece hlavně pro sebe, abychom se cítili dobře a strávili hezký večer, ale jestliže to těší nás i druhé, je to vlastně oboustranně výhodný obchod.

Neutrální sobectví je termín, který odborník používá především pro starání se o své potřeby, aniž by to jakkoli ovlivňovalo druhé. Příklad? Místo trávení večera u televize si zajdete na jógu. Rodina to jistě bez vás ty dvě hodinky zvládne a vám bude o 100 % lépe.

Nevhodné sobectví nastupuje tehdy, když své zájmy prosazujeme na úkor druhých. Až tedy budete zase zvažovat, zda náhodou nejste sobecké, pohlížejte na to touto optikou. Dost to pomáhá.

Blíží se Vánoce, což je doba, která míru naší sebelásky značně prověří. A pokud ještě nemáte svou nástěnku snů, je nejvyšší čas na ní zapracovat. O čem to mluvíme? Jde o způsob, jak si ujasnit, co opravdu chcete a po čem toužíte a co pro vás naopak není až tak důležité.

Zkuste si někam do bytu zavěsit nástěnku, na kterou si postupně začnete přidávat svá přání. Může jít o pohlednice z míst, která chcete navštívit, fotku kabátu, po kterém toužíte, nebo na papírku napsaný název představení, jež chcete vidět. Dokonce postačí, když si ji budete jen představovat. Vizualizace vašich přání totiž není jen obyčejný seznam, ale podle psychologů vám dokáže vnést do duše tolik potřebný klid. Protože vědět, co opravdu chcete, na co se těšíte a co vás čeká, a zároveň to před sebou vidět, je obrovská úleva i radost. Podle různých ezoterických, ale i filozofických směrů k sobě dokonce díky představivosti to, na co myslíte, přitahujete. Ať je to, jak chce, každopádně je v případě opravdické nástěnky na zdi dost vysoká šance, že si jí někdo všimne, třeba Ježíšek.

Nejhorší rada našich matek a babiček: Nebuď sobecká