Článek
Klářině mamince je 57 let. Před několika lety se rozvedla a byla sama. Asi před rokem si našla přítele, příjemného milého muže ve svém věku. Kláře se ale na jejich vztahu pořád něco nezdálo. Bylo to mezi nimi takové chladné. Tak jsem se mámy narovinu zeptala, jestli je to vážně láska,“ říká Klára.
Maminka jí odpověděla, že si dělají společnost, jezdí na výlety, prožívají samozřejmě i společné intimní chvilky, ale že ta velká vášnivá láska to opravdu není. „Doslova mi řekla, že na sebe jakoby zbyli. A to mě trochu vyděsilo, protože si myslím, že je to na vztah hrozně málo,“ tvrdí Klára. Co na to říkají odborníci?
Láska není jen oheň
V prvé řadě je potřeba říct, že láska nemá jen jednu podobu. Není to jen ta vášeň, co znáte z filmového plátna. „Láska nemusí být vždy vášnivá a ohnivá. Naopak společné zážitky, propojení s partnerem v hloubce, užít si vzájemné chvíle v tichu a klidu, i tohle jsou kvality skutečné lásky,“ vysvětluje koučka partnerských vztahů ze Školy pro ženy Kateřina Matláková.
Pravda je i taková, že starší generace bývají v projevování citů obecně obezřetnější. „Nejsou zvyklé vyjadřovat emoce tak bezprostředně, proto mladší lidé občas mohou takové vztahy vnímat jako chladné,“ dodává Kateřina Matláková.
Pro jakýkoli vztah platí obecné pravidlo, že pokud jsou spokojeni oba, je to v pořádkuFoto: Profimedia
A pozor, hledání dokonalého partnera, té „pravé lásky“, jak ji znáte z kina, bývá dost často celoživotní marný hon za něčím, co vlastně neexistuje. „Připadá mi, že lidé si mnohdy vytvoří nekonečné množství představ o tom, jaký by měl pravý partner být, že ho pak celý život nemohou najít, protože prostě neexistuje. V takovém případě je pak to, že se spokojíte s někým ,horším´, ta nejlepší věc, pokud nechcete strávit celý život sami,“ upřesňuje psycholožka Katarína Filasová z Centra pro zvyšování psychické odolnosti.
A není tím vůbec myšleno, že by ten partner byl opravdu v něčem horší, jen je reálný, nekopíruje vaše vyfantazírované představy.
Má to rizika
I takový vztah má ale svá rizika. „Samozřejmě není dobré jít do vztahu se sžíravým pocitem, že to není ono, že se vedle partnera nutíte do výletů, do smíchu či sexu. To nebude nikdy fungovat, tím popíráte sami sebe,“ varuje Kateřina Matláková.
V jakémkoli věku totiž musíte respektovat své založení. Někdo třeba i v sedmdesáti potřebuje vášeň, oheň a divokou sexualitu, jinému stačí poklid hezky strávených chvil. Když to vyhovuje oběma, není na tom nic špatně, ale když jednomu z páru něco z toho chybí, zaděláváte si na průšvih.
Obzvláště starší generace je v projevování emocí zdrženlivější, neznamená to ale, že by nešlo o láskuFoto: Profimedia
A co mládí?
Popsaný vztah bývá vcelku typický pro starší lidi, ale občas na něj narazíte i u mladých. Tam je riziko, že to nebude stačit, větší. Mládí totiž většinou nějaké milostné pnutí a vášeň potřebuje.
Spokojení se s něčím, co není žádná velká bomba, může být hodně riskantním ústupkem. „Zavání mi to trochu leností, tím, že se ten člověk nechce namáhat hledáním něčeho většího. Mohou vyhrát rozumové argumenty, že ten druhý je třeba spolehlivý, ale ve skrytu duše tam to vzplanutí bude chybět,“ varuje Kateřina Matláková. V takovém případě se zvyšuje riziko nevěry.
Samozřejmě to ale nelze aplikovat univerzálně, a hlavně pořád (bez ohledu na věk) platí, že honba za vztahovou dokonalostí je cesta do pekel. Jiskra přeskočit asi musí, ale vznášet se na obláčku extáze také není úplně nutné. Hlavně vám oběma musí být fajn, to je jediné univerzální měřítko toho, zda vztah má či nemá šanci.
Jak to máte vy? Obešli byste se bez vášně, nebo ne?
