Zbourat, nebo rekonstruovat? Starý řadový dům nakonec totálně přestavěli a nelitují!

Manželé žili v bytě 2 + kk v centru Brna. S jedním dítětem bylo bydlení dostatečné, v plánu byl ale další přírůstek, a tak sami sobě dali nelehký úkol, s jakým se potýká spousta mladých rodin ve větších městech – pořídit si domek a přitom zůstat v centru dění.

„Po porovnání našeho rozpočtu s nabídkami realitních kanceláři bylo jasné, že prosté koupení vyhovujícího domku a nastěhování se není reálné. Začali jsme se tedy poohlížet po starších stavbách k rekonstrukci,“ vzpomíná Darja Kafková, majitelka domu a architektka ateliéru MOAD v jedné osobě.

Ve finančních možnostech rodiny byl přízemní řadový dům na okraji Brna z počátku 20. století, částečně zděný z pálených a částečně z nepálených cihel. Zdivo u paty domu bylo podmáčené vzlínající vlhkostí, dřevěný trámový strop byl poddimenzovaný, jen střecha byla v relativně dobrém stavu, ale byla nízká, a tím pádem nevhodná pro půdní vestavbu.

„Zkrátka, stav domu byl tak špatný, že jsme se rozhodovali mezi dvěma variantami. Buď jej kompletně zbouráme a postavíme novostavbu, nebo přikročíme k radikální rekonstrukci,“ říká majitelka.

Nakonec zvolili druhou možnost. Rozhodla skutečnost, že jim zcela vyhovovalo uspořádání nosných stěn v přízemí, a navíc jim přišlo líto vyvážet na skládku tuny materiálu a navážet nový, byť by měl lepší vlastnosti.

„Jako architekti jsme měli snazší projekční fázi, která proběhla velmi rychle. Vybrali jsme stavební firmu a na Velikonoce se začalo. Byl také nejvyšší čas, v srpnu jsme očekávali narození potomka, a termín k nastěhování byl tedy jasný,“ dodává Darja Kafková.

Začalo se bouracími pracemi, po kterých toho z domu moc nezbylo, a to, co zůstalo, bylo potřeba podřezat a doplnit horizontální hydroizolací. Výhodou bylo, že odkrytá stavba měla možnost dobře vyschnout.

Poté se konečně přehoupli z fáze bourání do fáze stavění, byla provedena nová ležatá kanalizace a odvod dešťové vody pod domem, v některých místech bylo potřeba posílit dozdívkami a pilířky nosné zdivo.

„Do této fáze probíhaly víceméně zásahy, které byly podmíněny původním stavem. V patře už ale byla možnost stavět čistě podle našich představ, tak jsme toho využili. Jsme příznivci přírodních materiálů, a tak jsme je uplatnili v maximální míře. Zároveň jsme chtěli navázat na nepálené cihly v přízemí, proto jsme zvolili tradiční hrázděné zdivo vyplněné dusanou hlínou. Jen štítové stěny navazující na sousední objekty a stěna do dvora jsou z důvodu požární bezpečnosti z cihelných tvarovek s minerální výplní,“ vysvětluje architekt Ondřej Kafka.

Tesaři provedli sloupkovou konstrukci stěn a na ně osadili střešní trámy s dřevěným palubkovým záklopem, na majitelích bylo vyplnit tuto konstrukci směsí hlíny a slámy, což jsou materiály vynikající nejen svými vlastnostmi, ale i nízkou cenou.

„Přestože jsme ale slámu potřebovali právě v době žní, zemědělci si stěžovali na malou úrodu a nechtěli nic prodat. Nakonec jsme se naštěstí dohodli a mohli jsme si nasbírat odpadlou slámu v místě nakládky na valník,“ vzpomíná majitel.

Když byla hotova „akce dusání stěn“, nechaly se řádně vyschnout a poté přišla na řadu opět hlína. Tentokrát jako materiál na omítky, které tvoří zároveň finální povrch bez další malby a interiéru dávají příjemnou teplou atmosféru.

„Čas ubíhal rychle, takže jsme se oproti původnímu plánu stěhovali až v září a nábytkem jsme interiér dovybavovali a zabydlovali postupně. Použili jsme přitom jak prototypy z naší produkce, které jsme tak měli šanci otestovat, tak kousky z půdy našich prarodičů,“ uzavírá Darja Kafková.

Jak se vám líbí použití přírodních materiálů? Co říkáte na přiznané původní prvky?