Závodnice s Aspergerovým syndromem: Aliyyah Koloc (16)

Dcera bývalého automobilového závodníka, majitele stáje Buggyra Martina Koloce (53), podědila lásku k motoristickému sportu po svém otci. A zdá se, že z Aliyyah roste nová legenda. Na letišti v Panenském Týnci se jí letos 29. července podařilo zajet nejrychlejší světové časy na 500 metrů s letmým i pevným startem.

Zdá se neuvěřitelné, že tehdy ještě patnáctiletá dívka, která se potýká s Aspergerovým syndromem, pokořila mnohem starší závodníky. Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra, která činí potíže v komunikaci s okolím. Jak se Aliyyah vypořádala s diagnózou, které vozy už řídila a proč nemá ráda české silnice?

Teprve nedávno jste oslavila šestnácté narozeniny a v motoristických kruzích už máte slušné jméno. Ještě jako patnáctiletá jste zajela v závodním tahači dva světové rekordy. Jaký to byl pocit? 

Pocházím z motoristické rodiny, táta vyhrál na tahači dvakrát titul mistra Evropy, za jméno tedy vděčím jemu a také úsilí, které vyvinul, aby kolem mě postavil opravdový tým snů. Je pravda, že jsem dneska nejrychlejší holka historie truckracingu, ale jakkoli to zní bombasticky, největší mety jsou přede mnou. Pocity z rekordu? Bylo to strašně rychlé, mám to za sebou, dobře to dopadlo. A snad si táta, který mě vytáhl z auta a pohazoval si mě v náručí, něco nenatáhl…

Závodění máte tedy v krvi. Přesto, proč jste se rozhodla jít v otcových šlépějích? 

Dřív jsem hrála závodně tenis, ale v důsledku chronických zranění jsem s ním musela skončit. Najednou nebylo co dělat. Prošla jsme komplexním lékařským vyšetřením a různými testy ohledně reflexů, ze kterých vyšlo najevo, že bych to mohla s auty zkusit. Tak jsem to zkusila.

Bylo pro vás těžké vzdát se tenisové rakety? 

Podle trenérů jsem byla hodně talentovaná, ale kvůli zdravotním problémům jsem poslední sezonu hrála přes bolest. Už se to nedalo před tátou utajit. V té chvíli uplatnil právo veta, svým způsobem moji tenisovou kariéru ukončil. Tenkrát mi řekl, že štěstí a zdraví jsou důležitější, než vyhrát v sedmnácti Wimbledon a zbytek života prožít ve vzpomínkách. Mimochodem, v sedmnácti bych ještě na Wimbledon neměla.

Jenže co se týče zdraví, nebylo to všechno. Před třemi lety vám diagnostikovali Aspergerův syndrom. Jak se to projevovalo? 

Zpočátku to bylo v pohodě. Byla jsem lehce zádumčivá, do sebe uzavřená holka, která si kreslila mandaly a hodiny nad něčím dumala. Kamarádky, s výjimkou sestry, šly mimo mě, těžko jsem komunikovala s neznámými lidmi. Šla jsem s tím za tátou, přišla vyšetření…

A jaká byla vaše první reakce na diagnózu? 

Byla jsem zvyklá na vlastní svět, proto jsem to nijak neřešila. Má sestra Yasmeen řekla něco jako: Pohoda, jsi svoje a nevidím důvod, proč by to tak nemělo zůstat. Táta mi vysvětlil, že mám údajně nadprůměrný intelekt, analytické schopnosti a vynikající jazykové předpoklady. Takže, proč se znepokojovat?

Zmínila jste sestru. Yasmeen je vaše dvojče, také se věnuje motoristickému sportu? 

Jo, jezdí Formuli 4 a Renault Clio RS. Když jsem přivezla před nedávnem z chorvatského okruhu Grobnik čtyři poháry, zatímco ona rozštípala Formuli 4, říkala, že musí taky rychle něco vyhrát. Povedlo se jí to na Slovensku, zvítězila na Renault Clio RS spolu s Téo Calvetem, což je člen našeho týmu.

Co všechno spolu podnikáte? 

Ačkoli to prý mezi sestrami nebývá zvykem, Yasmeen je moje nejlepší kamarádka a snad to platí i opačně. Pravda, každodenní soužití dvou holek není jednoduché, ale pořád si máme co říct a co je nejdůležitější, máme se čemu smát.

Často mluvíte o svém tatínkovi. Nechtěla jste se inspirovat spíše modelingovou kariérou maminky, bývalou Miss Seychel?

Která malá holka by nechtěla být modelkou? Brzo mě to ale přešlo. Abych pravdu řekla, ani nevím proč. Malá možnost improvizace? Naštěstí mě nikdo do ničeho nikdy netlačil.

Vraťme se tedy zpět k autům. Co vás na motoristickém sportu nejvíce přitahuje? 

Jedná se snad o nejvíce kolektivní sport, ve kterém musí každý, mechanikem počínaje, přes závodní inženýry a pilota konče, odvést stoprocentní výkon. Jezdec je pod tlakem ve smyslu, že jediná jeho chyba zhatí úsilí celého týmu. Na druhou stranu, když se to povede, je slavný na úkor ostatních. Nezbývá mi, než se s tím smířit (smích).

Není to příliš velký tlak na šestnáctiletou dívku? 

V jistém slova smyslu ano. Táta chce mít nadhled, proto se mnou pracují dvojnásobný mistr Evropy v závodech tahačů David Vršecký, dále jediný český pilot, který jel závody F1 a 500 mil Indianapolis Tomáš Enge a Jarek Janiš, bývalý testovací pilot stáje F1 Jordan. Ti se snaží, seč mohou, aby šestnáctiletá holka něco zajela. K tomu závodní inženýři, mechanici. Nicméně všichni mi říkají, ať to neřeším a koukám jet, jak nejlépe umím. A nějak to dopadne.

Právě vás čeká závod v mistrovství Evropy tahačů na okruhu v Mostě. Jak vypadala vaše příprava? 

Vzhledem k tomu, že jistý čas před závodem se na okruhu, na kterém se pojede, nemůže testovat, jsem se připravovala na naší bázi ve francouzském Nogaru. Předtím jsem najezdila v Mostě stovky, možná tisíce testovacích kilometrů. Na druhou stranu, jak říká David, testování je krásná a velmi potřebná věc, ale ostrý závod je ostrý závod.

Redaktor Garáže měl to štěstí se s Aliyyah před závodem v kamionu projet. Jaké to bylo?

Vzhledem k vašemu věku budete určitě středem pozornosti. Nebojíte se přílišného zájmu novinářů? 

Součástí našeho týmu je mistr Evropy 2017 Adam Lacko, přijedou šampióni starého kontinentu Jochen Hahn, Antonio Albacete nebo Norbert Kiss. Proto si nemyslím, že by ze mě byla média unesená, hlavně se jedná o první závod. Nicméně pokud můj výkon vzbudí v pozitivním slova smyslu zájem novinářů, budu jenom ráda.

Třeba byste díky tomu mohla zpropagovat i vaši nadaci.

To by bylo určitě skvělé. Nadace se jmenuje Smiling Eyes Foundation. Udělala jsem klip a poté, co prokážeme dva miliony zhlédnutí, natečou do nadace peníze, které budou použity na řešení problémů dětí s Aspergerovým syndromem. Každopádně nechci, aby to vyznělo tak, že si hraju na bojovnici s osudem. Chci jen ukázat, že tam, kde je vůle, síla a patřičné zázemí, se dá dokázat všechno.

Každopádně na to, že ještě nemáte řidičák, jste usedla za volant takových vozů, o kterých se mnohým může jen zdát. Která vozidla na vás udělala největší dojem? 

Určitě závodní tahač v kategorie Speed Record. Má dva tisíce koní a několik tun váhy. Jinak táta razí teorii, že čím více toho vyzkouším, tím lépe. Řídila jsem dakarskou Tatru a buginu, Mercedes AMG GT3, Formuli 4 i Renault Clio RS.

Těšíte se, až budete mít řidičské oprávnění a budete se moci zařadit i do normálního provozu? 

Určitě se těším na vlastní řidičský průkaz i auto. Na druhou stranu, která holka může říct, že má za řidiče hvězdy evropského a světového formátu, o které tímto přijdu. Na normální provoz se moc netěším.

Ne? Jaký je vlastně váš vztah k českým silnicím? 

Díky nim jsem si vylepšila češtinu. Užití jistých slov, která táta používá při cestách na adresu stavu českých silnic, by ale nabourala mojí image slušné holky.

Po kterém autě nejvíce toužíte? 

Určitě něco z kategorie SUV, které mě bezpečně dopraví z bodu A do bodu B.

Ještě mi prozraďte, jaké jsou vaše sny? Čeho byste v životě chtěla dosáhnout? 

Chci, aby byli všichni lidi v pohodě. Asi to nevyjde, ale proč si klást malé cíle?

Zatímco Aliyyah překvapuje při závodech svým nízkým věkem,Marcela Štastná sbírá medaile v důchodu. Plavecké disciplíny zvládá s přehledem i po osmdesátce!