Zašpuntovaná generace: Ničí si uši sluchátky!

Mají nepřítomný výraz, rytmicky pohupují hlavou a mluvit na ně nemá smysl. Retardovaná mládež? Ale kdepak, jen milovníci hudby! Která sluchátka jim škodí – a která lze vzít na milost?

Pecky jsou vůbec nejlevnější typ reproduktorů, k přehrávači nebo mobilu vám je rovnou přibalí. Tomu většinou odpovídá (ne)kvalita zvuku, i když existují také lepší, drahé výrobky. Pecky příliš dobře neizolují, takže hudbu ruší zvuky zvenčí. To ovšem znamená, že posluchač, aby něco slyšel, zvyšuje hlasitost víc a víc – a ušní bubínek to dostává pěkně naplno a zblízka.

Pecky se hodí například pro jogging v parku: hudba sportovce „nakopne“ a udává rytmus, a zároveň mu umožní vnímat okolí. Dopravní odborníci ale důrazně obecně varují před užíváním sluchátek v silničním provozu. Cyklista, bruslař nebo běžec se sluchátky sice částečně slyší, má ale zkreslený odhad vzdálenosti. Pecky navíc nejsou vidět, takže případný kolem jedoucí řidič žádný problém nečeká.

Takzvaná in-ear sluchátka mají silikonové nebo pěnové nástavce, které se zasouvají přímo do zvukovodu. Můžou se proto pochlubit velmi dobrým zvukovým utěsněním, díky kterému můžete poslouchat hudbu celkem potichu, i když sedíte ve řvoucím autobusu. Samozřejmě, v některých situacích může být dokonalá izolace nebezpečná. Pokud potomek odmítá „mušle", doporučujeme přispět mu na kvalitní špunty (za tisícikorunu už lze získat slušný zvuk) a domluvit s ním zásady bezpečného používání: nenosit venku na ulici, nepřehánět to s hlasitostí a nemít je v uších celý den.

„Velká“ sluchátka, která leží zvenku na uchu, se vyrábějí ve dvou provedeních: otevřená jsou ze zvukově propustného materiálu (poznáte je podle toho, že mají na vnější straně mřížku nebo dírkování), což má stejné výhody i nevýhody jako pecky. Rozdíl je ale v tom, že nevězí přímo v ústí zvukovodu, takže akustický tlak, který vytvářejí, není tak velký.

Zavřené mušle (bez mřížky nebo dírkování na vnější straně) dobře zvukově izolují, ne ale tak dokonale, jako in-ear sluchátka; dá se tedy říci, že v sobě spojují výhody předchozích typů. Ze zdravotního hlediska je to jednoznačně nejlepší volba.

Co když ale teenager po rámusu prostě touží? „Děti mají tendenci si to dávat velmi nahlas, takže je lepší koupit přehrávač, který má omezovač hlasitosti. Zjistili jsme, že některé přístroje umožňují jít přes 100 decibelů, což už je hladina, která může vést k poškození sluchu. Takže doporučuji vybírat modely, které umožňují nastavit maximální hlasitost a zabezpečit ji heslem,“ radí Jan Hrouda z časopisu dTest.

Podle statistik už špatně slyší každý desátý Západoevropan, a situace se stále zhoršuje. Jen sluchátka za to samozřejmě nemůžou. Pokud ale sečtete všechny řvoucí náklaďáky, ječící mixéry i dunící reprobedny, může být hudba, linoucí se z pecek, tou poslední kapkou. Chtěli byste vědět, jak na tom jste? Testování sluchu je poměrně složité vyšetření, které provádí ORL specialista. Na internetu ale lze najít celou řadu on-line testů, které si můžete udělat sami. Zjistíte z nich třeba to, jak rozumíte slovům na pozadí hluku nebo jaké frekvence jste schopní slyšet (čím širší rozmezí, tím „mladší" je váš sluch).

Se zvukovou zátěží, kterou přináší dnešní svět, příroda nepočítala. Co je rachot bouřky proti technoparty! A co vaše dítě – kolik decibelů potřebuje ke štěstí?