Zakázané věty: Tohle svým dětem nikdy neříkejte, ublížíte jim!

Máte doma děti ve školním věku? Pak si určitě nepřejete nic jiného, než aby se jim ve škole líbilo, nosily hezké známky a učení je bavilo. Občas je ovšem realita trochu jiná, a vy tak musíte řešit každodenní běžné problémy se špatnými výsledky, vhodným oblékáním i s tím, že školáky prostě nějaký předmět nebaví.

A tak se neubráníte občasnému rozčilování, dohadům, ne-li hádkám. Zkuste si ale vzpomenout na svá školní léta. Nebylo to někdy náhodou podobné? My vám proto poradíme: zkuste předcházet napětí a vyhýbejte se následujícím větám. Většinou totiž ničemu nepomohou a vaše školáky jedině naštvou.

Každé ráno to samé! Vejdete do dětského pokoje, řeknete mile „dobré ráno, vstáváme“ – a nic. V postelích mrtvo. Tak po chvíli přijdete znovu a pak už se jen rozčilujete. Dětem se do školy vstávat prostě nechce a se zimními dny bude ještě hůř. Jenže vaše přemlouvání je neúspěšné, a tak se čas od času stane, že to zkusíte i přes příklady – a prozradíte sladké tajemství, že to máte vlastně stejně, ale nedá se nic dělat, vstát se musí.

„Tak taky nevstávej,“ chytají vás hned za slovo děti. „A proč musíme, když tobě se taky nechce?“ máte rovnou na talíři. Tak a teď jim to vysvětlujte… Tuhle chybu už rozhodně nedělejte. Pokud chcete, aby děti vstaly, nesmíte se prozradit a naopak jim jděte příkladem.

Tuhle větu asi častěji slýchají dívky, ale občas padne i v rodinách s chlapci. A ruku na srdce, kdo z rodičů nikdy neřešil oblečení svých dětí! Ale vzpomeňte si na sebe, jak jste to měli v dětství vy. Zkuste se tedy občas krotit a nechte potomky vyjádřit svůj styl – i když je to někdy dost těžké a lehká korekce je namístě. Ale jestli se váš školák obléká alespoň úměrně aktuálnímu počasí a nechce chodit v zimě v kraťasech či v balerínkách, můžete být relativně v klidu.

Nepředhazujte dětem svoje školní výsledky. Jen je tím srážíte a budujete v nich pocit méněcennosti. Přinesou-li špatnou známku, rozhodně jim za to nenadávejte, snažte se najít důvod a spíše jim pomozte, aby se to příště neopakovalo.

I když některé výmluvy dětí ustojí jen otrlí rodiče. „S mojí dcerou to byly občas děsuplné historky. Proč máš kuli z matiky? No protože naše učitelka neumí počítat, spletla se při odečítání 19 - 7 a napsala, že to je 15, no a uznej, že takovou učitelku nemůžu ani poslouchat, takže jsem dostala pětku,“ líčí Hana zkušenosti se svou dcerou.

Je jasné, že vás zajímá, co se dělo ve škole a jaké známky potomci mají. Ovšem neměly by to být hned úvodní dotazy, které rodiče často použijí i místo pozdravu, když se odpoledne s dětmi setkají. S těmito otázkami počkejte a dopřejte školákům čas, navíc o známkách máte určitě většinou přehled v žákovské knížce či dnes již v elektronické podobě na webu školy. Stačí si o škole jednou za čas nenuceně popovídat a ne se každý den ptát na to samé.

Opět vám došly argumenty a předhazujete svému dítěti jeho sourozence? Pak vězte, že si zaděláváte na problém. Nenápadně mu totiž podsouváte, že ono je v rodině to horší, a vyvoláte v něm nenávist k sourozenci, aniž by za to mohl. Až vám tahle věta zase přijde na jazyk, uvědomte si to a ovládněte se. Vždyť každé dítě může vynikat v jiných aktivitách či předmětech.

Nejhorší věta, která může opravdu bolet. Zkuste se vžít do role dítěte, kterému se ve škole něco nepovedlo, a vy ho ještě víc srazíte urážkou. Je to skoro to samé, jako byste mu řekli, že je beznadějně hloupý. Jak by bylo vám?

Také občas padnou u vás doma tyto věty?