Zaječí sex: Jak ho v posteli odnaučit styl rychle a zběsile?

Každý partner ke styku přistupuje se svými vlastními nadějemi a očekáváními a vnáší do něj svou vlastní anatomii i tělesné rytmy. Paul Joannides, odborník na sexuální výchovu americké mládeže, k tomu říká, že někteří muži používají svůj penis jako beranidlo. Jsou přitom vedeni přesvědčením, že žena má při souloži nejraději, když se do ní co nejvíce buší.

„Jiní muži, snad citlivější, snad trochu zkušenější, si uvědomují, že existuje celá řada různých kopulačních rytmů, díky kterým pak milování vyzní spíše symfonicky než metalicky,“ popisuje zmíněný expert, který v jedné ze svých příruček naráží na typický milenecký problém – penis v roli sbíječky.

„Nejdřív jsem si myslela, že je normální mít sex tímto způsobem, ale když jsem často trpěla bolestmi, došlo mi, že to asi nebude to pravé,“ stěžuje si Anonymka. „Můj partner je sbíječka. Už nevím, jak mu mám naznačit, že do toho buší až příliš. Jsem bezradná,“ hledá radu nešťastná žena. Co s tím? Komplikovaná otázka.

Sexpertka Emily Morse ze San Francisca, která se tímto problémem zabývá na svém blogu, tvrdí, že takzvaný „sbíječkový sex“ (nebo také „zaječí sex“) je epidemie, která se infiltrovala do všech ložnic světa.

„Obvykle to probíhá tak, že bez hnutí ležíte pod svým milencem, zatímco on velmi energicky přiráží – a to po delší dobu. Vy chvíli přemýšlíte, co se to vlastně děje, pak doufáte, že to brzy skončí. Romantické? Ne! Sexy? Také ne. Vlastně je to celé špatně,“ popisuje zmíněná odbornice s tím, že některé ženy sice mají tento styl soulože rády, ale spíš se jedná o výjimky. Vytrvalá a kulantně řečeno „energická“ penetrace totiž není nic, co by zvyšovalo šanci na orgasmus.

„A nejhorší na tom všem je, že se z centra dění vynechává to nejdůležitější: klitoris! Podle rozsáhlých výzkumů mnoho milenek potřebuje k dosažení vyvrcholení právě stimulaci poštěváčku, která v tomto případě chybí. Takže zatímco si váš muž hraje na beranidlo, opomíjí velké množství nervových zakončení zabalených do roztomilého tlačítka,“ dál objasňuje Emily Morse, která navrhuje pokusit se „zaječího partnera“ systematicky zpomalovat.

Ideálně rukou vsunutou mezi jeho penis a váš klín. Uděláte to jednou, možná se bude divit, uděláte to podruhé, nejspíš mu to začne docházet, uděláte to potřetí, pochopí. Vhodné je i otáčet pánví a prozkoumávat různé úhly a pocity. Třeba se vám v některé pozici partnerovo zrychlené přirážení zalíbí. A kdyby přece jen ne, existuje další možnost.

„Vynikající vodítko pro nalezení optimální frekvence a hloubky kopulace nabízejí polohy, kdy je žena nahoře. Muž při nich cítí, co žena s penisem a na penisu provádí, jak rychle se na něj nabodává a na které oblasti pochvy se soustředí při jeho směrování,“ radí Paul Joannides s tím, že si takto můžete svého partnera „naučit“.

Volte jezdecké pozice, nadskakujte jako při prudkém cvalu, držte penis hluboko v sobě, třete se klitorisem o milencovo břicho, hlaďte si ňadra a ukazujte mu, co je pro vás „to správné“. Pakliže ani tohle nezabere, přeskočte všechny zdvořilostní fáze a na rovinu se svěřte s tím, že když do toho příliš buší, připadáte si spíš jako boxovací pytel než milenka. Každopádně svůj protějšek přesvědčte, ať svoje kladivo odloží, jinak se můžete trápit ještě hezkých pár týdnů. Nebo snad měsíců? To snad ne!

A co vy, máte zkušenosti se zaječím sexem?