Zahýbá mi, ale mně to nevadí! Může to vůbec fungovat?

Většina lidí si o nich myslí, že přesně splňují, co si představíte pod pojmem spokojená rodina. Martina (34) a Petr (41) jsou spolu už řadu let, mají čtyřletého synka, žijí v hezkém domku se zahradou, mají roztomilého psíka, jezdí na dovolené, výlety, chovají se k sobě láskyplně, nehádají se, jednoduše jsou šťastní. Jenže přesto není jejich vztah až tak „standardní“. Petr má totiž problém s věrností.

„Už když jsem ho poznala, věděla jsem, že jeho slabost pro ženy je obrovská. Ale hned na začátku jsme udělali dohodu, že dokud jde jen o sex, nějaké jednorázové ukojení těchto potřeb, nebudu to řešit,“ říká Martina s tím, že úlety toleruje, protože jde jen o fyzično. Tím, že ona je Petrova skutečná láska, si je více než jistá.

Vše má ovšem svá pravidla. „Jasně jsme si řekli, že rodina, tedy já a naše dítě, musíme být pro Petra vždy na prvním místě. Takže žádné milenky na úkor společně tráveného času, žádné obavy, že utrácí za ženské a my strádáme a podobně. O bezpečném sexu ani nemluvě,“ popisuje Martina.

Jednoduše řečeno, Petr je jí sice čas od času nevěrný, ale nijak to nenarušuje jejich soužití. „Nemá milenky v pravém smyslu slova, žádné dlouhodobé vztahy mimo mě. Jde opravdu jen o sex. Prostě když někde potká ženu, která ho přitahuje a on ji, užijí si spolu a tím to končí,“ tvrdí Martina s tím, že Petr by prý neměl problém, kdyby se chovala stejně. Ona tu potřebu ale nemá. „Mám sex ráda, ale stačí mi to, co mám s Petrem. Netoužím po nějakých nezávazných dobrodružstvích,“ dodává Martina.

To je samozřejmě otázka, která každého hned napadne. Jenže v oblasti lásky a sexu je slovo „normální“ dost ošemetné. Spíš se razí pravidlo, že v pořádku je to, co oběma zúčastněným vyhovuje a nijak je to netrápí. Takže i tohle uspořádání může být za určitých podmínek zcela přijatelné. „Pokud mají oba pocit, že jim to skutečně vyhovuje, pak takováto dohoda fungovat může. Důležité je, aby se žena nepotlačovala nebo si jen nenamlouvala, že je tolerantní,“ říká vztahová koučka ze Školy pro ženy Kateřina Chytra.

V takovém vztahu musí být žena tolerantní doopravdy, ze své podstaty a přirozenosti, jinak je to jen přetvářka, život ve lži a strachu, že přijde o partnera. Nic z toho není správná motivace a k ničemu dobrému to nepovede. Dlouhodobé potlačování sebe sama vede k úzkostem, depresím, návalům paniky, ale i ryze fyzickým zdravotním problémům. „Takové ženy trpí například na časté záněty, cysty či myomy na děloze a dalšími problémy,“ říká Kateřina Chytra.

Je tu samozřejmě možnost, že Martina patří k minimu žen, které umějí striktně oddělit sex od emocí a citů. Je-li její tolerantnost opravdová, dalo by se říct, že je skutečně vyspělá osobnost. „Má velmi otevřené srdce a vztahy zakládá na úrovni otevřené lásky a nevlastnění,“ říká Kateřina Chytra.

Každopádně je ale i řada jiných možností, proč jsou ženy schopné tolerovat partnerovy nevěry:

Takové uspořádání má rozhodně své výhody: může pomoci třeba tam, kde mezi partnery funguje mentální shoda (milují se), ale nikoli fyzická (rozdílné sexuální potřeby).

Ale pozor, jsou tu samozřejmě i rizika – a to i v případě, že je tolerance skutečná a nikoli hraná. Nevěrný partner se může snadněji zamilovat. Přichází do kontaktu (navíc dost úzkého) s objekty své fyzické touhy a může se snadno stát, že se touha přenese i do roviny emoční. A tam už se pak rozjíždí nebezpečné a bolestné kolečko pro všechny. Pouhý sex se tedy zvládnout dá, jakmile však do toho vstoupí láska, nikdo nebude úplným vítězem.

Dokázali byste tohle?