Začalo to mravenčením v nohou, skončilo ochrnutím po narození dvojčat: Lucii by mohlo pomoc cvičení

Rodičovství mělo být nejšťastnějším obdobím v Luciině životě. Jenže už v těhotenství se v jejím těle něco pokazilo a od té doby bojuje se zákeřnou nemocí. Bohužel ani lékaři si s jejím případem neví příliš rady a maminka dvojčátek ve věku dvou let se horko těžko postaví na nohy. Pomoct Lucii však teď můžeme všichni – příspěvkem do společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz.

Jako zdravotní sestra byla zvyklá být neustále v pohybu. Na interně v Třinci to dotáhla až na zástupkyni staniční sestry. Později se přestěhovala za prací do Prahy. Kromě práce v soukromé ambulanci tady našla i lásku. S přítelem Davidem spolu začali žít v rodinném domku ve středočeských Psárech. V roce 2019 se jim narodila dvojčata, Terezka a Barborka. Jenže příchod holčiček změnil život mladého páru jinak, než čekali.

„Ve třetím trimestru jsem začala pociťovat mravenčení prstů u nohou. Ale řekla jsem si, že nebudu plašit,“ vypráví Lucie. Byla v té době na rizikovém těhotenství, musela dodržovat klid na lůžku a říkala si, že miminka nejspíš jen někde tlačí na některý nerv. Ve skutečnosti šlo o první příznaky rozjíždějící se nemoci. A brzy se to ukázalo.

Dvojčátka se narodila císařským řezem a měla se čile k světu. Lucie už ale nikoli. Druhý den po císaři, když se snažila vstát, začala pajdat na pravou nohu. Lékaři problém nejprve přičítali epidurální anestezii, kterou Lucie při porodu dostala. Jenže pajdání do slibovaných dvou týdnů nezmizelo, ba naopak, mravenčení začalo postupovat výš, až do kolen.

V tu chvíli už Lucie na nic nečekala a vypravila se za neuroložkou, která ji ještě týž den poslala na magnetickou rezonanci. „Tam mi rentgenolog řekl, že to vypadá na roztroušenou sklerózu. Později se ukázalo, že mám nějaké autoagresivní onemocnění, které napadá moje tělo, diagnóza ale stále není jasná,“ vypráví Lucie.

S vyslovením zákeřné diagnózy se daly věci rychle do pohybu. Jenže obvyklá léčba Lucii nezabírala a její stav byl pořád stejný. Nepomohla hospitalizace na jednotce intenzivní péče, ani biologická léčba, po ní se naopak stav mladé ženy ještě zhoršil.

„V červnu 2019 jsem porodila a v září už jsem chodila o francouzských holích a nebyla schopná ničeho. Holky jsem držela vestoje v náručí naposledy, když jim byly dva měsíce. Pak už mi je vždycky dávali jen do sedu.“ Invalidnímu vozíčku se mladá žena dlouho bránila. Když jí ho lékařka v létě loňského roku při akutním záchvatu nemoci předepsala, dala ho doma na půdu. V listopadu už jí ale nezbylo než si na něj sednout. „Jednoho dne jsem vstala, chtěla udělat krok, a už to nešlo.“

Dostat se z nejhoršího Lucii pomohla až možnost nastoupit na rehabilitace v pražském Motole. Tam začala docházet cvičit na motomedu, který jí pomohl rozhýbat svaly, a začala mít zase víru, že se s jejím stavem dá něco dělat. Starší posilovací stroj si pak vypůjčila domů a začala na něm jezdit třikrát denně.

„Ráno se na něm doma projedu, rozpohybuji svaly a pak cvičím ještě alespoň dvakrát během dne. Obden jezdím se zátěží a posiluji,“ vypočítává. Proto je motomed teď její největší radost a zároveň i naděje. Od chvíle, co na něm trénuje, dokáže udělat pár kroků, třeba si sama dojít na záchod, aniž by k němu musela zajíždět vozíčkem.

Má to ale háček – starší stroj má Lucie zapůjčený za několikatisícový měsíční poplatek, a navíc jen do konce března. Moc by jí pomohlo, kdyby si mohla pořídit motomed vlastní a modernější, na kterém by posilovala s nohama zároveň i ruce. „Já to prostě nevzdám. Budu se snažit tak, abych alespoň na zahradě chodila o holích nebo došla s dcerkami 150 metrů na hřiště,“ říká rozhodně Lucie. Zdravotní pomůcka za víc než sto tisíc korun znamená ale pro mladou rodinu výdaj nad její možnosti. Proto se Lucie obrátila s žádostí o pomoc na Konto Bariéry.

Motivaci bojovat s nemocí má Lucie Podermanská velkou. Ani ne za rok totiž čeká celou rodinu další zatěžkávací zkouška. Luciin přítel David, který je s dvojčaty na rodičovské dovolené a stará se o chod domácnosti, by se měl vrátit do práce. „Nevím, jestli si dokážu najít práci, při které bych mohl být doma, když to bude potřeba. Nebo jestli moji rodiče třeba půjdou do předčasného důchodu, abych já mohl jít pracovat,“ přemítá povoláním tiskař. Nad vodou ho ale drží optimismus Lucie, se kterou plánují v létě svatbu.

Konto Bariéry vzniklo jako projekt Nadace Charty 77 v roce 1992 a dnes je nejdéle trvající veřejnou sbírkou v České republice. Pomáhá lidem s handicapem a organizacím, které o ně pečují. Pro Lucii Podermanskou pořádají veřejnou sbírku, aby mohla získat motomed. Svůj příspěvek můžete poslat na transparentní účet Konta Bariéry 17111444/5500, variabilní symbol 20147 nebo přispět přímo Konto Bariéry.

Aktualizace: Peníze pro Lucii Podermanskou se vybraly během jediného dopoledne. Příběh maminky dvojčátek, která bojuje se zákeřnou nemocí, při níž jí ochrnuje tělo, vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Lucie jen těžko hledá slova. Všem, kteří přispěli do společné sbírky Konta Bariéry a Seznam.cz, posílá velké poděkování: „Moc děkuji! Je to dojemné. Jsem šťastná za tak rychlou pomoc, nečekala jsem to a je to krása." 

Přispět ale můžete i nadále, akorát nevyplníte variabilní symbol. Peníze půjdou na klasickou veřejnou sbírku Konta Bariéry – tedy na pomoc handicapovaným obecně.

Příběh Lucie vám přinášíme v rámci projektu Rok pro dobro. Přečtěte si i další příběhy o nelehkém osudu.