Článek
Váha 133 kg. Konfekční velikost 52 až 54. K tomu vysoký krevní tlak, bolesti kloubů, zad a extrémně nízké sebevědomí. „Nemohla jsem sehnat nic na sebe, nakupovat v takové velikosti je děs, a pomalu jsem se ani nezvedla z postele,“ uvádí osmadvacetiletá Kristýna.
Té se podařilo váhu snížit na 74 kilo a BMI dostat na 25, tedy do normálu. Nebyla to ale lehká cesta.
Rekord: 140 kg
V posledních 10 letech Kristýna přibrala 50 kg. To nejhorší ale odstartovalo těhotenství. „Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mně váha ukázala 130 kg. Před porodem to ale bylo už 140 kg, což byla moje největší váha v životě,“ prozrazuje maminka dvouletého syna.
Během posledních let se pokoušela zhubnout několikrát. Obvykle se jí to i povedlo. Z výsledků se ale dlouho neradovala. „Zkoušela jsem různé diety. Většinou jsem po nich zhubla, ale pak jsem zase všechno nabrala,“ popisuje své strastiplné období.
Plikace „srolování" žaludku
V dubnu loňského roku ale řekla „dost“ a rozhodla se svoji váhu začít řešit. Navštívila proto specializované pracoviště zaměřené na léčbu vyšších stupňů obezity.
„Když se k nám paní Kristýna dostala, její hmotnost byla 133 kg a BMI 44, což značí vysoký stupeň obezity,“ uvádí MUDr. Petra Šrámková, primářka OB kliniky, kde Kristýna podstoupila bariatrickou operaci, takzvanou plikaci žaludku. Tu jí vzhledem k jejímu pokročilému stupni onemocnění obezitou plně uhradila zdravotní pojišťovna.
„Pomocí této operace se omezí kapacita žaludku a jeho schopnost pojmout větší porce potravy, což vede i k omezení možnosti přejídat se. Po operaci musí pacient dodržovat pravidelný stravovací režim. Zvládání diety je však díky zmenšení velikosti žaludku snadnější,“ vysvětluje primářka.
Navíc dodává: „Udržení nového stravovacího režimu napomůže také fakt, že po operaci dochází ke změně tvorby některých trávicích hormonů zodpovědných za pocit hladu a sytosti, takže pacient má mnohem menší hlad i chuť k jídlu.“
Žádná sranda to není
Hubnutí se zmenšeným žaludkem jde rychleji, než je běžné. Bez snahy a odhodlání to ale určitě nejde.
Dva týdny po zákroku byla Kristýna pouze na tekuté stravě. V dalších dvou týdnech k tomu zařazovala kašovitá jídla. Poté následoval pomalý přechod na normální režim, který dodržuje dosud.
„Zařadila jsem do jídelníčku hodně bílkovin. Nejím žádné pečivo, oplatky a další nezdravá jídla, kterými jsem se dříve přejídala. Jím pětkrát denně po třech hodinách. Jednotlivá jídla si vážím na 120 gramů, víc do sebe ani nedostanu,“ popisuje Kristýna, jejíž denní energetický příjem se pohybuje mezi 4000 a 4500 kJ.
Říká však, že jí to nepřijde málo. Nemá potřebu jíst víc. Kdyby 120gramovou porci přešvihla, a dala si například 200 gramů, udělá se jí špatně a bude zvracet. Navíc při častějších podobných „úletech" by se žaludek zase začal pomalu roztahovat. A jinak trvalá operace by přišla vniveč.
Jak to zvládla?
„Srovnala jsem si to v hlavě. Rozhodla jsem se, že chci zhubnout. A když člověk chce, tak to jde,“ uvádí Kristýna, která zároveň dodává, že velkou pomocí pro ni byla konzultace s psycholožkou z kliniky.
„Zeptala se mě: ,Jak je možné, že jste za 10 let přibrala 50 kilo?‘ Odpověděla jsem, že jsem se prostě přežírala. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát. Každopádně mi to začalo šrotovat v hlavě. A tak jsem se rozhodla, že začnu bojovat.“
A jak dnes Kristýnu vidí její psycholožka Mgr. Iva Belasová? „Na první návštěvu přišla nejistá mladá žena, která byla uvězněna ve svých 133 kilech. Neměla radost ze života, neměla ráda své vlastní tělo a řešila řadu osobních problémů. S ubývajícími kilogramy rostlo její sebevědomí a dnes máme před sebou krásnou mladou energickou dámu, která má mnoho plánů do budoucna.“
A takovou jsme poznali Kristýnu i my. Co na její proměnu říkáte?