Z únavy se vyspíte, ze syndromu vyhoření nikoliv: Jak ho poznáte a co s tím dělat

Není třeba do práce rozjásaně hopsat a všem vykládat, jak máte nejlepší zaměstnání na světě. Ale pokud ráno vstáváte unavení jen z představy, že už „tam“ zase musíte, zbystřete. Dost možná bojujete se syndromem vyhoření a ten rozhodně není radno brát na lehkou váhu.

O tom, že syndrom vyhoření nemá být brán na lehkou váhu a rozhodně není problémem posledních let, svědčí skutečnost, že byl poprvé popsán již v 70. letech psychoanalytikem, který se zajímal o pomáhající profese. V roce 2019 byl Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zařazen mezi nemoci. Jak jej tedy poznat?

Energy koučka Martina W. Opava upozorňuje, že je důležité si uvědomit, že nepřichází zčistajasna, ale postupně: „Člověk nejdříve ztrácí náladu, radost a potěšení z činností, které mu dříve radost dělaly. Přidává se únava, těžkopádnost a nechuť při samotném pomyšlení na danou činnost. Ať už je to vyhoření pracovní nebo životní, jde o vážný stav, který je potřeba řešit.“

Ač někteří lidé nebo profese mají k vyhoření vyšší předpoklad, dnešní uspěchaná doba a tlak na výkon způsobují, že vyhořet nemusí jen top manažeři nebo lidé ve zdravotnictví, ale i studenti nebo rodiče na mateřské dovolené.

Martina W. Opava říká, že nám chybí povědomí o nutnosti péče o životní energii: „Předpoklady pro syndrom vyhoření mají dnes téměř všichni, žijeme s pocitem, že nikdy nemáme hotovo. Z mého pohledu k vyhoření tíhnou lidé typu pečovatel, kteří upřednostňují potřeby ostatních před svými.“

A Lucie Königová, koučka a zakladatelka Life Academy, doplňuje, že problém nastává ve chvíli, kdy jenom vydáváme energii, ale nedočerpáváme: „Zanedbáváme sami sebe a své potřeby, kompenzujeme to prací, v jejíž výsledcích vidíme svoji hodnotu. Nebo nám pocit důležitosti dává péče o druhé lidi. Často trpí vyhořením workoholici, kteří neumějí odpočívat.“

Jak mít víc času na sebe? 5 rad, které vás osvobodí

Že jen málokdo chodí do práce opravdu rád a není třeba hned běžet za odborníkem? Zlehčování není na místě a přirovnávání k únavě také. Z té se totiž vyspíte…

Lucie Königová říká, že vyhoření lze navíc od únavy rozpoznat dobře: „Únava je dočasný stav, má jasnou příčinu a lze ji přirozeně vyřešit. Jste unavení z probdělé noci? Vyspíte se a energie je zpátky. Vyčerpal vás projekt? Dáte si pár dní volno. Jste-li ale vyhořelí, spánek to nevyřeší. Hned ráno vás vyčerpává už jen představa dalšího dne.“

Podle Martiny W. Opava navíc není únava jediným příznakem: „Problémy se objevují postupně. Může jít o zablokovaná záda, migrény i závažná nádorová onemocnění, ale častá je i ztráta zájmu až apatie, pocity odporu k dané činnosti až po neschopnost běžného fungování.“

Ač můžou příznaky na vyhoření ukazovat jednoznačně, není vždy snadné si fyzické a psychické problémy spojit právě s prací. Odborníci se i proto shodují, že základem úspěchu je problém si přiznat.

To potvrzuje Lucie Königová: „Je třeba si uvědomit, že máte problém a v jaké oblasti žijete z energetických rezerv. Když víc pracujete hlavou, regenerujte při fyzických aktivitách. Pokud jste víc vyčerpaní z fyzické práce, dopřejte duši ‚živiny‘.“

Martina W. Opava radí nebýt na to sami: „Když na sobě cítíte první příznaky, je vhodné si o tom s někým promluvit a nemusí to být rovnou odborník. Důležité je si uvědomit, že vám daná aktivita, pracovní schůzka nebo péče o dítě přináší negativní pocity, které nesouvisí jen s aktuálním dnem a náladou. A pak by měla následovat buď akce, která vede ke změně, nebo přijetí, kdy si uvědomíte náročnost situace, ale přijmete ji jako aktuálně nutnou.“

Ideální je o sebe preventivně pečovat, odpočívat a dbát na zdravý balanc v životě. Co ale když se to přesto vymkne z rukou?

Podle Martiny W. Opava někomu „stačí“ podpora blízkých, jiní vyhledají odborníka: „Nemusíte být úplně zlomení a vyhořelí, abyste vyhledali pomoc.“

I Lucie Königová radí neváhat: „Pokud jste v problému zapadlí, doporučuji otevřít se včas pomoci, aby se vyhoření nedostalo do závažnější fáze, ze které bude regenerační cesta mnohem delší a často i finančně nákladnější.“

Přehnaný perfekcionismus? Může vás zničit!