Z prken, co znamenají svět, do kanceláře: slavní herci, kteří se nebáli stát se řediteli divadla

Přijít do divadla, popovídat si s kolegy, během zkoušek vytvořit živoucí postavu a pak ze sebe na jevišti před diváky vydat to nejlepší a sklidit za to ovace? To je herecké povolání. Když jste ale herec, který divadlu zároveň šéfuje, máte navíc mnoho manažerských povinností, rozhodujete o ekonomických i personálních otázkách, plánujete program… Kteří herci si střihli dvojroli a sedí nebo seděli na dvou židlích – herecké i ředitelské?

Uznávaná herečka nastoupila do pražského vinohradského divadla krátce po dokončení konzervatoře a nazývala ho divadlem svého srdce. V roce 1990 se na deset let stala jeho ředitelkou, důvodem prý byly obavy, aby se vedení neujal člověk, který divadlo nezná nebo k němu nemá vřelý vztah.

Nová role ji časově vytěžovala, navíc chtěla dát prostor jiným kolegyním, proto výrazně omezila herectví. Podařilo se jí otevřít experimentální scénu, a když se v roce 2000 vrátila mezi kolegy už zase „jen“ jako herečka, vřele ji přijali.

Vystudoval brněnskou JAMU a první herecké zkušenosti získal v Divadle Na provázku a slavném ústeckém Činoherním studiu. Posléze odešel do Prahy a nejzásadnější role odehrál v Divadle Na zábradlí. Když se v roce 1990 jeho tehdejší soubor rozpadl, herec se rozhodl, že si založí vlastní scénu: Divadlo Bez zábradlí.

Aktivně se přitom věnoval herectví, jeho manželka, bývalá televizní hlasatelka Hana Heřmánková (59), byla po celou dobu manažerkou divadla. Během pandemie oslovil vládu v otevřeném dopise, aby chránila zdraví herců a divadla zavřela plošně. A následně předal divadlo dvěma starším synům Karlovi (33) a Josefovi (32).

Fidlovačka má dlouhou historii, poprvé byla otevřena v roce 1921. Divadlo měnilo název i vedení a v polovině 70. let se zdálo, že je konec. Dva herečtí kolegové a kamarádi se ale nechtěli dívat na chátrající budovu a rozhodli se divadlo obnovit. V roce 1995 založili nadaci, uspořádali benefiční představení a sbírku, takže se český národ opět složil na divadlo. V říjnu 1998 se Divadlo Na Fidlovačce otevřelo a Tomáš Töpfer se stal ředitelem (a také hrál i režíroval).

V roce 2012 uspěl v konkurzu na ředitele Divadla na Vinohradech, kde je ve funkci dodnes a významné pražské scéně se pod jeho vedením velmi daří. Ředitelování Fidlovačky předal Elišce Balzerové. Nečekalo ji lehké období – divadlo mělo velké finanční problémy, nakonec se ho podařilo zachránit, ale herečka a již bývalá ředitelka v roce 2017 odešla.

Multitalentovaný umělec působil v několika divadlech, pár i spoluzakládal (třeba Divadlo Na zábradlí), ale jeho srdeční záležitost je jednoznačně Semafor. Založil ho v roce 1959 spolu s Jiřím Šlitrem (†45) a Ferdinandem Havlíkem (†85).

Populární studio bylo trnem v oku normalizačního režimu, na ředitele nasazovali donašeče, o prostor v divadle se jeho soubor musel dělit s kolegy, byly i doby, kdy neměli kde hrát. Ale nedal se a během letošních oslav devadesátin vtipkoval, že se možná začne chystat do důchodu.

Pochází ze slavné herecké rodiny a divadlo hraje od dětství. Vystřídal několik pražských i mimopražských scén a nakonec si založil vlastní. V roce 2002 vznikla Divadelní společnost Jana Hrušínského a o dva roky později Divadlo Na Jezerce, které patří mezi nejnavštěvovanější v Praze.

Řízení divadla má v genech, jeho pradědeček Ondřej Červíček (1844–1928) založil koncem 19. století kočovnou společnost. Ač je vedení divadla náročné, neměnil by – a navíc jde o rodinný podnik: pracuje tu i Hrušínského manželka Miluše Šplechtová (64) a jejich dcery. Kristýna (37) je herečka a Barbora (30) je v současné době na mateřské.

V Divadle Na Fidlovačce působí jako herec i jako režisér populární Miroslav Hanuš. Přečtěte si upřímný rozhovor.