Z manžela se stal gay!

Připadám si, jako bych hrála v nějakém hloupém hollywoodském filmu, a i pro moje okolí to bylo sousto. Jenže já v tom pitomém filmu hraju hlavní roli a to už zdaleka tak zábavné není. Můj muž, dnes už bývalý, po skoro deseti letech manželství a po tom, co spolu máme dvě děti, zjistil, že ho víc přitahují muži!

Brali jsme se v necelých 21 letech. Nemuseli jsme, ale chtěli. On měl předtím asi dvě holky, pro mě to byla druhá láska se vším všudy. Měli jsme se hodně rádi, nebyli jsme jen partneři, ale časem se z nás stali opravdoví parťáci. Ale to už je dneska pryč.

Tehdy jsem si myslela, že nám všechno klape a funguje, jak má. A tak jsem si přestala všímat signálů, kterých jsem si asi všímat měla. Kdybych totiž nebyla tak dlouho slepá a hluchá, neskončila bych pak v takovém šoku.

Po prvních letech, než ještě kluci začali chodit do školy a neměli jsme kde pořádně bydlet, se nám v posledních letech konečně začalo slušně dařit. Nebyli jsme nijak extra bohatí, ale koupit jsme si mohli vše, co jsme potřebovali. Synům to šlo ve škole taky dobře a já se začala realizovat v jedné společnosti, která pořádá přednášky a kurzy.

Manžel vždycky trávil hodně času u počítače, ale je pravda, že v těch posledních třech letech už neměl ani jiné koníčky, jen seděl u internetu, ani filmy a televize ho nezajímaly. Když u notebooku trávil takřka všechen volný čas, zprvu jsem na něj tlačila a ptala se, co ho na tom tak baví. Tvrdil mi, že tam hraje hry, čte zprávy a taky že si hledá nějaké kamarády, se kterými by mohl chodit hrát tenis. Nejsem stíhačka a hodně si zakládám na tom, že bych partnerovi nikdy nelezla do počítače, neprohlížela mu poštu ani mobil. Připadala bych si nejen trapně, ale přišlo by mi, že tím hlavně ponižuju sebe sama. Možná jsem to ale měla udělat.

Opravdu jsem vůbec nic netušila až do okamžiku, kdy jsem šla na oběd se svým kamarádem, který je gay. Když z něj po hodině koktání vypadlo, že neví, jak mi to má říct, ale že už před půl rokem narazil na gay seznamce na inzeráty mého muže s hodně odvážnými fotkami, zůstala jsem sedět a hledět jako naprostý blbec. Samozřejmě tam můj muž vystupoval pod přezdívkou, ale poznal ho díky tomu, že se spolu několikrát viděli a také ho znal z našich svatebních fotek.

Když jsem se pak podívala na jeho profil na gay seznamce, málem jsem se pozvracela. Můj muž tam měl vypsané v kolonce Co mám rád pro mě zvrhlé sexuální praktiky, na fotkách pózoval v lascivních pozicích a nejvíc mě dorazilo foto, na kterém špulil do objektivu holý zadek. A když jsem zjistila, že je to focené u nás doma, na naší sedačce, udělalo se mi opravdu špatně, že jsem musela běžet na záchod.

Pořád o tom přemýšlím a vyčítám si, jak jsem mohla být tak mimo, že jsem si ničeho dřív nevšimla. Ty poslední roky jsme spolu spali s bídou jedenkrát měsíčně, a kolikrát ani to ne. Ale já byla tak utahaná a zaměstnaná starostí o kluky a hlavně mě natolik pohltila práce, že mi sex vůbec nechyběl. A když už na něj došlo, tak jsem si v duchu říkala, jen ať už se udělá a já mám pokoj. Je fakt, že se kolikrát vůbec neudělal, ale to vysvětloval tím, že je utahaný a že ho zlobí varikokéla (onemocnění varlat), se kterou se dřív léčil. Takže jsem neměla žádná podezření. Navíc jinak nás měl opravdu rád a pro rodinu by udělal první poslední.

Když jsem na něj udeřila, tvrdil, že to dělal jen proto, že jsem se mu málo věnovala. To, že je gay, vůbec nechtěl přiznat a odmítal dlouho i rozvod. Jenže jak jsem zpětně zjistila, žil minimálně poslední tři roky opravdu dvojím životem. Já jsem tedy na rozvodu trvala a rozvedeni jsme pak byli raz dva.

Bydlím v menším městě a tohle je perlička, která se hned roznese. I kluci už přišli ze školy s tím, že je jejich táta teplouš a oni jsou tím pádem taky. Popravdě mám ale z toho taky trochu strach, jednou bych se ráda dočkala vnoučat a toho, aby žili normálním životem. Navíc je prý homosexualita do určité míry dědičná! Přemýšlela jsem už i o tom, že bych se třeba odstěhovala jinam, ale máme tady byt a já práci, takže zatím váhám.

Abych to shrnula. Na krku mám Kristova léta a dvě děti. A za sebou takovou zkušenost, že už těžko dokážu nějakému chlapovi ještě někdy uvěřit. Chtěla bych, ale ta rána je pro mě strašná. Myslela jsem si, že čas pomůže, ale už je to přes rok a cítím se jenom o málo lépe. Přitom nechci být už navždycky bez lásky a vztahu, ale bojím se.

Když vidím, jak se k sobě nějaké dvojice mají, je mi to líto a přiznám se, že jim to závidím, a ano, ani to těm holkám nepřeju! Říkám si, proč ony můžou mít to štěstí na milujícího partnera a mě potkala taková smůla a zrada? Bojím se, že za deset let ze mě bude jen stará zapšklá ženská, které odrostly děti a kterou už nikdo nepotřebuje a můj život bude už úplně zbytečný a prázdný.

Co byste poradily paní Kamile? Existuje vůbec nějaký lék na tolik zraněné srdce? Zažily jste snad něco podobného? A jak jste se s touto situací vyrovnávaly? Podělte se s námi o vaše zkušenosti a životní postřehy a napište nám na info@prozeny.cz.