Z kamarádky se stala šéfová. Jak zůstat přítelkyněmi?

S mezilidskými vztahy je to někdy hodně těžké, a to nejen v lásce či rodině, ale i v práci. A někdy se může zdát, že mírové řešení prostě neexistuje. Přesně pro tyto situace tu jsou mediátoři. A tohle je další příběh z praxe vztahové mediátorky Kateřiny Bělkové.

Obě byly mladé, svobodné a se slibně nastartovanou kariérou. Seznámily se na pracovišti, obě pracovaly jako obchodní zástupkyně velké korporátní společnosti. Okamžitě si padly do oka. Měly podobný pohled na svět, názory, smysl pro humor. Čím dál víc času spolu trávily i mimo zaměstnání, dokonce spolu vyrazily i na dovolenou.

Po čase si sice Martina našla přítele a na kamarádku měla méně času, ovšem Petra jí to přála, chápala to a věřila, že láska někde čeká i na ni.

S novou známostí se Martina změnila i po pracovní stránce. Dokud na ni doma nikdo nečekal, trávila v práci hodiny přesčasů, vždy byla na telefonu, makala na 120 procent. Byla zvyklá, že ji nadřízení vnímají jako výkonnou, a byla přesvědčená, že ji čeká povýšení. Koneckonců byla služebně nejstarší a pro firmu už toho udělala tolik, tak to alespoň Martina vnímala.

Jenže vedení mělo jiný názor a povýšena byla nakonec Petra. „Šéf kanceláře to odůvodnil tím, že Petra má větší tah na branku a poslední dobou jsou její výsledky mnohem lepší než ty, kterých dosahuje Martina,“ říká Kateřina Bělková.

Martinu to sice mrzelo, ale ne moc, dokázala být sebekritická a věděla, že v poslední době svou práci kvůli příteli tak trochu zanedbávala. Navíc uvažovala o založení rodiny, práce vlastně nebyla její prioritou.

Petra tedy povýšila a stala se Martininou nadřízenou. I když původně myslely, že to zvládnout, začaly se odcizovat nejen jako kamarádky, ale i po pracovní stránce. Petra Martinu hodně kritizovala a Martina reagovala tak, že se práci věnovala čím dál míň. Vše se vyhrotilo ve chvíli, kdy Petra zjistila, že polovina firmy zná nejrůznější detaily jejího soukromého života, o kterých věděla jen Martina, a chtěla na svou bývalou kamarádku podat trestní oznámení pro pomluvu. Nakonec jí ale kolegyně z personálního oddělení poradila, ať to nejdřív zkusí urovnat u mediátorky.

A tak se obě ženy sešly u Kateřiny Bělkové. Nutno říct, že ve velmi bojové náladě. Martina byla přesvědčená, že Petra zcela cíleně šikanuje své podřízené. Petra zase tvrdila, že Martina práci odbývá, protože je pro ni soukromý život důležitější. „Obě měly pocit, že s ní ta druhá nejedná fér a obě se tudíž cítily v právu. Mezi řádky jsem ale četla i to, že je zároveň mrzí, že skončilo jejich přátelství. Bylo potřeba, aby obě dostaly prostor sdělit si, co po Petřině povýšení prožívaly,“ vysvětluje Kateřina Bělková.

Ukázalo se, že ani jedna nestojí o soudní tahanice, nechce takhle prát špinavé prádlo. „Petra spíš toužila po omluvě, ke které se nakonec Martina odhodlala, sama uznala, že v některých ohledech to trochu přehnala, především, co se vyzrazení Petřina soukromí týče.

Petra zase přiznala, že je pro ni nová pracovní pozice náročná, jak se s tolika věcmi vnitřně pere, a dokonce i uznala, že svým přístupem to své kamarádce moc neulehčovala. „Po několika hodinách z mé kanceláře odcházely dvě ženy, které se navzájem respektují, a já jsem přesvědčená, že časem se jim podaří i znovuobnovit jejich přátelství,“ věří Kateřina Bělková.

V zaměstnání jsou prostě veškeré vztahy hodně rizikové. Důkazem je i další příběh z praxe mediátorky: Zálet sestřičky s primářem. Ustál to její snoubenec?