Z dětského domova na ulici. Co Nikolu vrátilo do života?

Do osmi let žila drobná a stydlivá Nikola se svojí matkou. Jenže i ona za sebou měla špatné dětství a pobyt v dětském domově. A jak říká Nikola, když na její matku tyhle chmury padly, bohužel sahala po skleničce. „Když mi bylo osm, tak máma přišla o bydlení. Po asi dvou dnech na ulici se obrátila na sociálku a já šla do dětského domova, ona zůstala na ulici,“ vzpomíná Nikola.

Přes veškeré problémy se ale Nikolině mamince nedá jedno upřít. Svou dceru miluje a nikdy s ní nepřerušila kontakt. „Jezdila za mnou každý víkend, brala si mě na prázdniny, na Vánoce a tak. Bývaly jsme třeba u tety. Jednou máma bydlela v garáži, měla tam koberce, postel i kotlík, sociální pracovnice mamky byla děsně hodná a byla ochotná mě tam pustit na víkend. Ale nakonec z toho nějak sešlo.“

Alespoň nějakou náhražku rodiny získala u pěstounky, která se v jejím životě objevila, když jí bylo 14 let.

I od ní ale vždy utíkala k mamince a nakonec ve svých třiadvaceti letech odešla nadobro. „Byla na mě moc hodná, ale mě děsně chyběla máma, chtěla jsem být s ní,“ vysvětluje Nikola. Chvíli spolu žily v pronajatém bytě, ale nakonec opět skončily na ulici.

Pro Nikolu to bylo velmi nejisté období. Putovala od jednoho azylového domu ke druhému, pobývala i v domovech na půl cesty, které pomáhají dětem, co opustily dětský domov, a pak zase skončila na ulici.

„Tam jsem taky přišla k dluhům. Úplně cizí lidé na Hlavním nádraží mi dali tisíc korun za to, že jim půjčím občanku. Že mi nic nehrozí. Ale o dva roky později přišel papír, že dlužím asi 300 tisíc,“ vypráví Nikola, kterou nikdy nikdo na takové nástrahy nepřipravil.

Zlom ale nastal v roce 2017, když zrovna žila v jednom azylovém domě. Přišli tam lidé z neziskové organizace Jako doma a nabízeli ženám bez domova práci. „Hledali kuchařky do Jídelny Kuchařek bez domova. Moje máma to vzala a stala se tak první kuchařkou bez domova,“ říká pyšně Nikola.

Její maminka už sice v jídelně nepracuje, přesunula se na jinou práci v rámci organizace, ale Nikola se tam postavila za bar. „To mě baví. Ten kontakt s lidmi. Navíc mám trochu fóbii z velkého množství lidí, třeba v tramvaji nebo autobuse, takže je to pro mě i takový trénink.“

Jídelna se pro ni stala druhým domovem a také zdrojem pravidelného příjmu. „Je to taková rodina, kde si můžu i přivydělat,“ směje se. Díky organizaci a jídelně dokázala splatit statisícový dluh a žije s maminkou, její partnerkou a dvěma kamarády v pronajatém bytě.

„A zařídila jsem si paušál na mobil. Hlídám si to, sama si ho chodím každý měsíc platit a mám z toho fakt dobrý pocit,“ popisuje Nikola něco, co je pro většinu lidí naprostý standard, pro ni ale velký životní krok. A dokonce si před dvěma lety pořídila psa ze sarajevského útulku. „Hledala jsem psa a zjistila jsem, že v cizině jsou na tom útulky opravdu zle, tak jsem chtěla pomoct alespoň jednomu pejskovi. Zaplatila jsem 1500 korun a oni mi ho přivezli,“ chlubí se Nikola.

Skončit bez domova a v tísnivé životní situaci je snazší než se může zdát. A ženské bezdomovectví je trochu jiné než to mužské. Ženy na ulici nejsou sice tolik vidět, ale neznamená to, že neexistují. Naopak, je pravděpodobné, že kvůli pár nocím pod střechou čelí závislosti na nejrůznějších „kamarádech“, kteří je využívají – sexuálně, pro shánění drog, nejrůznější posluhování a podobně. Často čelí různým druhům násilí a při hledání práce se setkávají s dvojitou diskriminací – jsou to ženy a ještě bez domova.

Právě nezisková organizace Jako doma se jim snaží pomáhat a Jídelna Kuchařek bez domova je jedním z jejích projektů. Dává bezdomovkyním práci, což je základní předpoklad pro to, aby si mohly najít vlastní bydlení.

Teď zrovna shánějí peníze na novou dodávku, kterou jídelna potřebuje pro rozvoz cateringu, na prodej jídla na venkovních akcích, ale i pro vyzvedávání oblečení, kosmetiky a hygienických pomůcek, které shromažďuje komunitní centrum organizace Jako doma. Jakoukoli finanční částkou jim můžete přispět zde. A nebo si zajděte k nim do jídelny v Brožíkově ulici v Praze 5. Pochutnáte si na dobrém a zdravém veganském jídle a svou útratou pomůžete. A mimochodem, dámy tam prodávají i nejrůznější sladké a slané dobroty, takže tam pořídíte i malou svačinku.

Jak snadné je se ze dne na den ocitnout bez střechy nad hlavou, moc dobře ví i bezdomovkyně Alena. Aby měla na jídlo, kradla.