Článek
Marketing a PR kolem vás funguje jako hodinky a my se k rozhovoru scházíme ne dříve a ne později než při příležitosti vaší třetí desky, která je na spadnutí. Bylo těžší ji vytvořit než první dvě alba?
„Na první desce byly věci posbírané z dlouhého časového úseku a taky na ni bylo víc času. Další vznikaly už více či méně pod tlakem. Tentokrát jsem stál před úkolem najít ideální kompromis, abych si udržel něco ze svého rukopisu z předchozích desek, a přitom abych nevstupoval dvakrát do téže řeky a deska byla v něčem jiná.“
Proto tak nečekaný název – Láska?
„Jak už se ode mne čeká, písničky samozřejmě nejsou o lásce. Leda o lásce k penězům. Tedy spíš o partnerském soužití a o tom, jaký na ně mají vliv peníze a touha po úspěchu, které jsou často ve vztazích kontraproduktivní.“
Že by špetka autobiografických prvků?
„Písničky vznikaly různě, ale máte pravdu – některé jsou přímo reflexí na můj tehdy právě skončivší vztah s Olgou Lounovou, který neustálá pozornost médií celkem slušně poznamenala. Na desce jsou ale i písničky, které vznikly z úplně opačného konce. Asi tři texty jsem napsal původně pro Lucii Bílou. Už když jsem jí je spolu s dalšími pěti texty dával, ve skrytu duše jsem doufal, že zrovna tyhle tři si nevybere, protože se mi až moc zalíbily. Naštěstí si je opravdu nevybrala, já k nim napsal jinou muziku a přehodil si je do mužského rodu. A myslím, že nezasvěcený ani nepozná, které z písní na desce to jsou.“
S bývalou přítelkyní Olgou LounovouFoto: David Cysař
Média vám rozbila vztah?
„Úplně tak se to asi říct nedá, on by zřejmě dříve či později skončil i tak, ale bulvár to jistě ovlivnil. V jednu chvíli jsem měl pocit, že už neprožívám vztah, ale že jsem se stal součástí reklamní kampaně na Olžino, případně na moje cédéčko. A já chtěl mít vztah, a ne reklamní kampaň. Z druhé strany jsem médiím vděčný za to, že urychlil rozpad něčeho, co se mohlo bolestně vléct třeba i další rok, a tím pádem i za to, že dnes už jsem šťastně ženatý.“
Na nové desce je i duet s Karlem Gottem. Bylo těžké ho přesvědčit ke vstupu do vašeho světa, kam ne tak úplně patří?
„Ten nápad vznikl tak, že u první desky jsme s režisérem Jakubem Sommerem měli záměr natočit klip, kde by písničku Cool v plotě o neúspěšných smolařích zpívaly nejúspěšnější hvězdy našeho showbyznysu, například Leoš Mareš a právě i Gott. Měl tehdy výhrady, že se v pasáži pro něj zpívá o alkoholu, který on nechce propagovat. Tak jsem tu pasáž vyhodil a napsal pro něj nový text poskládaný z úryvků jeho písniček. Tehdy se nakonec klip udělat nepovedlo, ale po letech někdo přišel s nápadem, že bychom tento duet mohli využít při předávání českých slavíků. A tak jsme si řekli, proč tu novou verzi nenatočit i studiově. Nechtěli jsme pana Gotta tahat do severních Čech, kde zpravidla točíme, a tak jsme pronajali studio v Praze. A on přijel, nazpíval tři dobré verze a za půl hodiny bylo hotovo.“
Na pódiu zprvu s Olgou Lounovou a teď alespoň už důsledně jen s kapelou, ve studiu s Karlem Gottem. Román Bruno v hlavě jste napsal se slovenskou výtvarnicí Monikou Šimkovičovou. Člověk by si o vás myslel, že jste tvůrčí individualista, solitér. Nejste?
„Z většiny spoluprací nakonec vyplyne, že jsem solitérní tvůrce, ale znovu a znovu mi to nedá. Obecně si myslím, že spolupráce s druhými je ku prospěchu, bohužel ale dopředu nikdy neodhadnete, s kým to půjde dobře a s kým ne. To, že vás zaujme něčí podnětná muzika, ještě neznamená, že pak mezi vámi vznikne to správné propojení. Asi půlka mých spoluprací skončila oboustranným rozčarováním. Ale ta druhá půlka tahle rozčarování bohatě vynahrazuje. Takže myslím, že má smysl to stále zkoušet dál.“
Xindl X se v půlce srpna oženil po půlroční známosti s partnerkou Monikou HujsovouFoto: David Cysař
Do té nepovedené půlky určitě nespadá ani spolupráce s kapelou, s níž vystupujete nejčastěji, ba snad už i výlučně.
„Tohle jsem hodně řešil. Vyměnil jsem kapelu a v mezičase jsem vystupoval sám nebo v různých triích, ale momentálně se nejlépe cítím se svou současnou kapelou. Přijde mi, že teď zní naše muzika kompletně. Tak, jak má. A to i díky tomu, že každý z hudebníků ovládá více nástrojů. Naopak jsem teď rušil všechny sólové koncerty a měnil je za kapelní. I když věřím, že sólové hraní má své kouzlo, vystoupení s kapelou mi připadají prostě lepší.“
Jste živoucím popřením stesků začínajících interpretů, jak je velmi těžké, ba až nemožné prorazit do hitových rádií. Nebo že je to aspoň hodně drahé. Kolik to stálo vás?
„Nejspíš když si člověk vytkne za cíl, že teď prorazí, asi to je těžké. Já jsem to neřešil. Dostat se do těchto rádií jsem ani nezkoušel. Jedna moje písnička byla na internetu, v rádiích si jí všimli a začali ji hrát. Takže jsem nic neplatil, a přesto i s dalšími pěti singly, co jsme zatím vypustili, se nám vedlo stejně. Aniž bych svoje písničky shazoval, myslím si, že se vešly do jakési díry na trhu tím, jak byly jiné, než to, co se běžně hrálo.“
Zpíváte, skládáte a textujete pro sebe, pro druhé i pro divadlo, píšete i scénáře pro film a televizi, divadelní hry, povídky i rozsáhlejší literární texty. Nehrozí, že budete ve všem trochu dobrý, ale v ničem vynikající?
„Já si myslím, že to udržuje člověka ve střehu, aby nejen nezlenivěl, ale aby nezačal dělat věci podle šablony. Samozřejmě je dobré najít hranici a selektovat. Jinak hrozí, že se člověk začne vrhat do všeho a nic nebude stíhat. Takže i když mám několik námětů na divadelní hry, nepouštím se teď do nich, protože vím, že na to nemám čas. Prioritou bylo dodělat desku, a i když jsem k tomu psal i pro jiné interprety, pokoušel jsem se to udržet v rozumných mantinelech nejen z časových důvodů, ale i kvůli nebezpečí, že se začnu opakovat.“
S režisérem Jakubem Sommerem chystá filmový muzikál RAP.orterFoto: David Cysař
Dělal jste krátký čas i v reklamce. Poznamenalo vás to nějak?
„V té době vznikl Xindl X. Přes den jsem chválil produkty spotřební doby a večer psal na tu dobu protestsongy. Byla to ale tak krátká kapitola, že mě nestihla poznamenat. Předtím jsem ale pár let dělal v televizním ,selfu' upoutávky na filmy, které se budou vysílat. Tedy vlastně taky reklama, možná monotónnější, ale nakonec asi příjemnější, protože je přece jen o něco lepší vymýšlet reklamu na film, sice často taky blbý, než na blbý produkt. Ale na práci od–do jsem si nikdy nedokázal zvyknout.“
Mluvil jste o mantinelech a selekci… Žánrovou selekci nectíte? Zmínka o Lucii Bílé mě z vašich úst překvapila.
„Právě že naopak, překračování žánrových mantinelů mě baví. Kdyby za mnou někdo přišel, abych mu napsal nějakou takovou písničku, jako zpívám já, odmítl bych prostě proto, že takové písničky píšu pro sebe. Ale tady mám najednou možnost napsat romantickou písničku, navážno, bez nadsázky. Což bych pro sebe nemohl. Díky tomu mám jednou možnost podívat se na svět očima hendikepovaného člověka – to když jsem psal pro Tap Tap –, a jindy zase promluvit jako zralá žena. Nemluvě o tom, že zrovna zájem Lucky Bílé mi polichotil, protože v mládí patřila k mým ikonám. I když mému srdci byla bližší její lehce drsnější, vulgárnější podoba a v tom světle mě trochu mrzí její přerod v popovou dámu.“
Vy se nezdáte. Neortodoxní, sžíravý ironik a kritik konzumního života, a dnes se tady točí jména Lucie Bílá a Karel Gott, jistě byste mi pěl chválu na novácký Comeback, kdybych vás nechal, protože jste k němu v počátcích psal scénáře. Ztratil jste kvůli tendenci ke komerci hodně příznivců či přímo přátel?
„Pojem komerce se začal v souvislosti se mnou dost skloňovat po druhé desce. Ale já píšu hudbu pořád stejně, myslím, že jsem v ničem neslevil – snad jen s výjimkou toho, že jsem v době, kdy jsem byl s Olgou, vlezl do pár televizních pořadů, do kterých jsem chodit neměl. V textech, v hudbě, v aranžích nevidím nic, čím bych se zpronevěřoval svému vkusu, jaký jsem měl od začátku. Tím, že se něco najednou hraje v rádiích, to přece nezačne být horší. Ano, jsou lidé, kteří poslouchají věci, které neposlouchá nikdo jiný, a jakmile se něco z toho proslaví, obrátí se k tomu zády. To je podle mě pokrytectví, na které odmítám přistupovat. A vzhledem k tomu, že mí přátelé nejsou žádní pokrytci, žádné jsem neztratil.“
Toho, že spolupracoval s Karlem Gottem, si velmi ceníFoto: David Cysař
Ještě jednu věc mi prozraďte, než vás pustím na koncert Red Hot Chili Peppers. Proč Xindl X? Proč pseudonym? Proč nenesete svou ládkovskou kůži na trh, jak je ve folkové hudbě, odkud jste vzešel, běžné?
„Xindl X se původně měla jmenovat kapela. Vystupovali jsme předtím pod jménem Jupí tralala, což s ohledem na náš repertoár bylo notně matoucí jméno. Když jsem v inspiraci filmem Woodyho Allena Hollywood Ending změnil název na Xindl X, začal jsem řešit dilema, co se mnou, když stejný repertoár hrávám sám s kytarou, častěji než s kapelou. A tak jsem pod tím jménem začal vystupovat i při svých sólových hraních. Od toho byl už jen krůček k tomu, že jsem začal písničky jako Xindl X i uvádět. Mohl jsem hrát své negativní alter ego a najednou jsem si mohl dovolit říkat do mikrofonu víc, než kdybych mluvil jen za sebe.“
Nemá takové alter ego i tu výhodu, že se za ně můžete schovávat, poklesky svádět na něj a úspěchy shrabovat pro sebe?
„Tak jsem to měl v plánu. Bohužel to dopadlo tak, že úspěchy vždycky shrábne Xindl a průšvihy si vyžeru já.“
