Workoholik, nebo pracant: Znaky, podle kterých poznáte, že je vztah k práci už chorobný

Chlubíte se, že práce je váš život, spíte pár hodin denně a na dovolené jste nebyli roky? Opatrně, není na co být hrdý! Workoholismus je chorobná závislost na práci, kdy jste neustále ve stresu, neodpočíváte, dáváte práci přednost před vztahy a má to vliv na celkové zdraví.

Problém je, že dokud tento stav nepřekročí určitou hranici, je vnímán jako pracovitost a společnost to oceňuje. Zároveň samozřejmě existují lidé, kteří jsou velice činorodí, protože je práce naplňuje a baví, ale o závislost se nejedná. Jak to od sebe odlišit?

Když se řekne závislost, představíte si člověka, který bojuje s alkoholem, drogami nebo automaty. Uznávat workoholismus za reálný problém se stále mnozí zdráhají a argumentují tím, že když někdo bere tak královský plat jako třeba právníci, je pochopitelné, že jeho pracovní den nemá osm hodin. Navíc makat pilně a neúnavně je přece dobrá věc!

Psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor k tomu říká, že nejen proto je workoholismus „závislostí ctnostnou“. Závislému se těžko vysvětluje, že má problém, on bude vždy tvrdit, že pracuje proto, aby se jeho rodina měla dobře, aby se dařilo firmě... Leč dříve nebo později se na něm i na jeho okolí podepíše, že dělá šestnáct hodin denně.

A ač u pohovoru zní dobře, že je adept pro práci ochoten obětovat i soukromý čas, měl by to být pro budoucího zaměstnavatele důvod workoholika nevzít. Neumí odpočívat, na své méně pracující kolegy kouká skrz prsty a není to dobrý týmový hráč.

Závislosti, které se halí do ctnosti? Ortorexie anebo bigorexie.

Na začátku je člověk s ambicemi, který chce budovat kariéru, zaopatřit rodinu. Často jde o vzdělané lidi pocházející z rodiny, kde se kladl důraz na výkon.

A výkon je to jediné, co je uspokojuje, a vždy pracují víc, než si naplánovali nebo než se od nich očekává. Když se rozhodnou vzít si dovolenou (často jen na nátlak rodiny), předem hlásí, že budou na příjmu. A nikdy nemají pocit, že dělají dost.

Je samozřejmě normální, že v práci někdy nastane náročnější období, kdy je třeba zamakat, dělat přes čas apod. Ale nesmí to být trvalý stav. Typickým znakem workoholika je, že nevěnuje čas ani energii blízkým a u kolegů nechápe, že mají své soukromí jako prioritu. A když se mu začnou vztahy rozpadat? Řeší to prací.

Tomáš Rektor se workoholismu věnuje řadu let, a přesto by své klienty, kteří se chtějí této závislosti zbavit, napočítal na prstech jedné ruky. Málokdo si totiž dokáže přiznat, že má problém. A to i ve chvíli, kdy se objeví nespavost, migrény, kolaps a další zdravotní problémy.

Headhunter Pavel Plachý upozorňuje, že mezi pracantem s vysokým nasazením a workoholikem jsou jasné rozdíly. Výkonné lidi zajímají výsledky a ve dnech, kdy je práce méně, nejsou nesví. Připravují se v klidu na náročnější období, kdy zase zaberou a jedou na 100 %. Znají míru a mají jasně definovaný úspěch a kroky, které je k němu třeba udělat. Nemají pocit, že by to vždy mohlo být lepší, a umějí říkat ne, když vidí, že by neodvedli kvalitní výkon.

Důležité je, že dokážou vypnout a odpočívat, což je zásadní pro duševní hygienu a pomáhá to proti vyhoření. Znají svou hodnotu, a ač je pochvala potěší, nepotřebují nutně potvrzení svých kvalit od ostatních. S tím souvisí i to, že sami sebe kladou na první místo, proto ze sebe poskytují to nejlepší.

A jak je to se stresem? Ten není v práci na škodu, ale Tomáš Rektor upozorňuje, že jsou dva typy stresu: eustres je dobrý, díky němu se soustředíte na výkon a stimuluje vás, a pak distres, zlý stres, který představuje nadměrnou zátěž, často je chronický a na člověka má neblahý vliv. Asi je vám jasné, jaký stres zažívají výkonní pracanti a jaký workoholici.

Pozor také na perfekcionismus, může vám zničit život!