Nejsilnější ženy politiky v historii: Připomeňte si Madeleine Albright i Evu Perón

Politika není zrovna místem, kam by se ženy hrnuly. V poslední době se to díky bohu mění a žen političek přibývá, ale stále je to spíš doména mužů. O to víc obdivu si pak zaslouží ty, které se nejen v politice prosadily, ale dokázaly něco úžasného. Třeba jako Madeleine Albright a další slavné političky – žijící, i ty, které již nejsou mezi námi.

Letos 23. března obletěla svět smutná zpráva o smrti této významné političky. Ženy, která se mimo jiné zasloužila i o přijetí zemí východního bloku do NATO a která si velmi dobře rozuměla s prezidentem Václavem Havlem (†75).

Narodila se v Praze, ale prosadila se v Americe. Československo narychlo opouštěla hned dvakrát, jednou s rodiči utíkala před nacisty, podruhé před komunisty. V USA vystudovala politologii a politice zůstala věrná. Byla velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN, poté se stala jako první žena v historii Spojených států ministryní zahraničí. Dnes by bylo téhle úžasné, statečné a silné ženě rovných 85 let.

Madeleine byla blízkou přítelkyní nedávno zemřelé Medy Mládkové

Přezdívalo se jí Železná lady, protože byla nekompromisní, tvrdá, neústupná a věcná, a to nejen v politice, ale i v osobním životě. Ale právě díky těmto vlastnostem se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a vůdkyní obrovských politických změn. A dokázala, že vrcholná politika rozhodně není jen výsadou mužů. Přežila pokus o atentát a ustála i kritiku a nesouhlas veřejnosti s tvrdými opatřeními a hospodářskými reformami, kvůli nimž Britové i stávkovali.

Bylo jí 15 let a toužila stát se herečkou. Vyrazila do Buenos Aires, kde se skutečně živila jako herečka, modelka a hlasatelka, dokud v roce 1942 nepotkala výrazně staršího vdovce, a především politika a člena vlády Juana Peróna (†78). Byla z toho láska, která ustála i snahy o odstranění Peróna z politiky, jeho zatčení a uvěznění, a skončila svatbou v roce 1945.

A to byl také okamžik, kdy se Eva začala aktivně politicky projevovat. Výrazně se zapojila do kampaně svého muže, což tehdy nebylo běžné. V červnu 1946 se stal Perón prezidentem Argentiny a ona první dámou. Charismatická Eva se stala miláčkem davů. Kromě podpory politiky svého muže se zasadila o práva žen v Argentině, založila dokonce Ženskou perónistickou stranu. Její kariéru (a život) ale ukončila ve třiatřiceti letech nemoc. Lékaři jí diagnostikovali karcinom děložního hrdla, a i když jí svět nabízel léčbu u nejlepších zahraničních lékařů, odmítla opustit Argentinu.

Naposledy k národu promluvila 1. května 1952, kdy i přes velkou bolest požádala Argentinu o loajalitu ke svému muži. 26. července 1952 milovaná Evita (zdrobnělina od Eva, něco jako naše Evička) zemřela.

Na britském trůnu sedí již od roku 1952 (oficiální korunovace proběhla v roce 1953), a je tak nejdéle vládnoucím monarchou na světě.

Přitom to tak nemuselo být, její otec Jiří VI. se stal králem jen proto, že jeho bratr Eduard VIII. abdikoval ani ne po roce kralování kvůli lásce k dvakrát rozvedené Američance. Po smrti krále tak usedla na trůn mladinká Alžběta, která neměla v podstatě žádné politické zkušenosti, ani výraznější vzdělání, které se tehdy jako priorita chápalo spíš u chlapců. Ale díky své přirozené inteligenci, píli, neuvěřitelné zodpovědnosti, ale i schopnosti stát si za svým a hájit tradice monarchie, se se svou rolí popasovala na výbornou. Je miláčkem národa a i svět její schopnosti obdivuje.

Milada Horáková byla politička, která se primárně zajímala o práva a postavení žen ve společnosti. Historické události ji ale donutily stát se především hrdinkou. Začala s tím už v době druhé světové války, kdy v odboji bojovala proti nacistům. Tvrdě ji vyslýchalo gestapo, dva roky byla zavřená na Pankráci a po atentátu na Heydricha skončila v Terezíně.

Mnohem těžší chvíle ji ale ještě čekaly. Stejně urputně jako proti nacismu totiž bojovala i proti komunistickému režimu. Zaplatila za to životem. Ve vykonstruovaném soudním řízení byla odsouzena k smrti oběšením, její život vyhasl 27. června 1950. Stala se symbolem odvahy, boje za svobodu a hrdinství.

Je to asi nejvýraznější žijící evropská politička. Jako spolková kancléřka se do čela Německa dostala v roce 2005 a na zasloužený politický odpočinek odešla loni. Oficiálně byla německou kancléřkou, ale postupně se stala jakýmsi lídrem celoevropské politiky.

Projevovala se jako racionální, velmi svědomitá a proslulá byla schopností uzavírat kompromisy a dohody. A i když její postoje k uprchlické krizi, kdy se zasadila o přijetí milionů migrantů, část populace popudila, zvládla to a nakonec se vlastně žádná velká krize nekonala.

Odcházení Angely Merekl

Funkce prezidentky Slovenské republiky se ujala v roce 2019 a rozhodně je důkazem toho, že i ta nejvyšší politika ženám přísluší. I když prezidentuje v ne zrovna lehkém čase, kdy se musela nejdřív vypořádat s krizí kolem koronaviru a nyní svět trápí válka na Ukrajině, počíná si skvěle.

Je lidská, klidná a vyrovnaná, neustále se snaží národ tmelit, nikoli rozdělovat, mírní vášně, ale zároveň umí dát jasně najevo, že jsou věci, z nichž nikdy neustoupí.

Političky jsou svým způsobem i manželky prezidentů. Jaké byly první dámy Československa?