Vypadá jako socka nebo lehká děva? Berte oblékání dítěte s nadhledem!

Za co jste v jeho věku bojovali vy? Za číro, orvané džíny, miniaturní minisukni nebo snad kissácké legíny? A určitě jste taky slýchali, že vypadáte jako kašpar/lehká holka/feťák. Rodiče vyhrožovali a nadávali, a obzvlášť prudérní kantor vás možná dokonce poslal ze školy domů převléknout. Dnes ale psychologové rodičům radí: na boje o oblečení neplýtvejte silami, není vůbec důležité!

„Moje dcera je moc hezká holka, modrooká blondýnka, poslední rok ale vypadá jako postava z horroru. Co nastoupila na střední školu, pochytila styl od nových spolužáků a chodí teď v černých hábitech jako můra. Schválně potrhané černé punčocháče, na nohou bagančata,“ stěžuje si naše čtenářka Naďa. S dceřiným „outfitem“ si neví příliš rady, dívka se totiž navzdory svému zevnějšku docela slušně učí.

„Je mi líto, že ze sebe dobrovolně dělá strašidlo a stydím se za ni před sousedy. Když jí ale něco řeknu, odpoví mi – tomu nerozumíš, mami, mně se to prostě líbí,“ krčí Naďa bezradně rameny.

„Tahle maminka se ocitla jako mnozí jiní rodiče dospívajících dětí v pasti svých vlastních předsudků a očekávání. Nekonformní oblečení její dcery jí vadí, protože je v rozporu s tím, co považuje za normální a hezké. A také se bojí, že ji budou sousedi a učitelé ve škole považovat za špatnou matku,“ komentuje Nadinu – jistě nijak ojedinělou – situaci rodinná poradkyně Ludmila Jandová.

A pokračuje: „Ve skutečnosti je všem okolo úplně jedno, co si to děvče na sebe navlékne. V dnešní době jsou společenské konvence natolik uvolněné, že by musela běhat po ulici nahá, aby to někoho doopravdy pohoršilo. Dobrá komunikace mezi dospívajícím a rodiči je nesrovnatelně důležitější než to, co si myslí sousedi.“

Právě spory o účes, oblečení nebo líčení často zbytečně vyhrocují rodinné vztahy. Dospívající se cítí být podceňovaní, omezovaní a kritizovaní, což nesnáší ze všeho nejvíc. Pokud rodiče „prudí“ kvůli holému pupíku nebo kalhotám do půli zadku, nebudou mít děti chuť je poslouchat, až půjde o opravdu důležité věci, týkající se třeba jejich zdraví – kouření, drog nebo jídelníčku.

Pokud je to jen trochu možné, snažte se proto nikdy nevyhrocovat situaci ve stylu „okamžitě se půjdeš převléknout!“ Vyvarujte se také urážlivých hlášek typu „vypadáš jako debil“, „to jsi vyhrabal z popelnice?“ nebo „takhle můžeš jít rovnou do Perlovky!“ Potomek vám je brzy vrátí jako bumerang. Můžete samozřejmě vyjádřit svůj názor, ale vždy jen slušně a věcně: „Hm, tohle není zrovna můj styl, ale když se ti to líbí…“ „Nebude ti v té mini chladno?“

To tedy znamená, že by rodiče neměli do oblékání svého teenagera vůbec zasahovat? „Výjimky samozřejmě existují – neměli by například připustit viditelné nošení fašistických symbolů, propagace fašismu spadá pod trestné činy proti lidskosti,“ upozorňuje psycholog Václav Mertin.

I sebezatvrzelejší metalista nebo gothička si také musí uvědomit, že existují příležitosti, kdy je nutné se aspoň částečně přizpůsobit konvencím – třeba pokud jdou do divadla, k přijímačkám na školu nebo do tanečních.

Co jste jako teenageři nosili vy? A čím vás šokovaly vaše děti?