Článek
Puberta je jakýsi most mezi dětstvím a dospělostí. Je to období, kdy dospívající hledá sám sebe, snaží se vymanit ze světa dětí a stát se plnohodnotnou součástí světa dospělých. A to nejde vůbec snadno. Je to zmatek, hormonální bouře, chaos.
Navíc má puberta několik fází, z nichž ta první (prepuberta) začíná už někdy kolem jedenáctého roku dítěte. A právě tenhle první nápor puberty bývá doprovázen obrovskou (leckdy až nesnesitelnou) náladovostí a emoční labilitou.
Je to dáno biologicky
Pokud se tedy vaše ještě školou povinné dítko zmítá v návalech velmi rozdílných pocitů, kdy v jednu chvíli má skvělou náladu, směje se, dokonce se zmítá v záchvatu smíchu, ale pak stačí naprostá drobnost a je po náladě (zasmuší se, urazí, naštve nebo i propukne v pláč), je to vlastně známka, že se zdravě vyvíjí.
Emoční labilita je totiž dána biologicky. Na vině jsou pohlavní žlázy a produkce hormonů, která jede v tomto období na plné obrátky. Vědci z Newyorské státní univerzity přišli v roce 2007 na to, že za touto náladovostí stojí s největší pravděpodobností především jeden hormon – THP. Dospělým a dětem ještě nezasaženým pubertou pomáhá vyrovnat se se stresem, uklidňuje. Jenže vědci přišli na to, že v pubertě dělá tenhle hormon pravý opak. Kvůli němu jsou dospívající nervózní, impulsivní, neklidní a náladoví.
„Výkyvy nálad jsou prostě běžnou součástí puberty. Ale věřte, že stejně jako vy se nestačíte divit, co se to děje, stejné pocity chaosu a zmatku prožívají i vaše děti. U některých nezůstává kámen na kameni, ovládá je hormonální bouře, která přináší mnoho změn, fyzických i psychických,“ potvrzuje koučka a lektorka osobního rozvoje Lucie Mucalová.
Nepanikařte
Rozhodně tedy hned nedělejte ukvapené závěry a neděste se, že je s potomkem něco v nepořádku. Obrňte se trpělivostí a pochopením. „Dítě vnímejte, všímejte si jeho projevů, bavte se s ním o jeho pocitech, ptejte se ho, co cítí, nedomýšlejte si. Mluvte o tom, co cítí, co tomu předcházelo, jak k tomu došlo. Umožněte mu poznávat, co se uvnitř něj děje, porozumět tomu,“ radí terapeutka osobního rozvoje Klára Gelnarová.
Zároveň se ale nevnucujte – je zcela přirozené, že v tomto věku vyhledávají děti i samotu, svůj prostor nebo jdou raději za vrstevníky než za vámi. „Snažte se stanovovat hranice, připravte se na negativní reakci dítěte, ale pokuste se být v klidu. V tomto období nebývají nátlak, křik, vyhrožování či tresty příliš efektivní,“ dodává Lucie Mucalová s tím, že pubertu je jednoduše potřeba přežít a žádný univerzální návod na to neexistuje.
S puberťáky je někdy k nevydržení, ale udržet nervy na uzdě se vyplatíFoto: govorkov.by, Shutterstock.com
Tady zpozorněte
Někdy se ale může stát, že náladovost a emoční labilita přerostou únosnou mez. Co by vás mělo zarazit? Jak poznat hranici, kdy jde o „obyčejnou pubertu“ a kdy už vaše dítě možná skutečně trápí závažnější problém?
- Až mnoho hádek - Denně se s dítětem dostáváte do nehezkých střetů, každý den je u vás křik, pláč a hysterie na obou stranách? Máte pocit, že už nevíte, jak dál, že to nezvládáte? Je asi čas obrátit se na odbornou pomoc. „Není to selhání, puberta je v mnoha ohledech těžko uchopitelná a poradit se s odborníkem není vůbec ostuda,“ říká Lucie Mucalová. A ani hned nemusíte brát potomka s sebou, možná rozhovor se specialistou pomůže vám samotným a vše pak půjde líp.
- Extrémní samota - Je jasné, že někdy bude chtít být dítě samo, zalezlé ve svém pokoji, bez dohledu rodičů a podobně. Pokud ale vidíte, že už nevyhledává ani společnost vrstevníků, přichází o kamarády a drží se stranou od veškerého kontaktu s kýmkoli, zpozorněte. Možná je to jen fáze, která brzy přejde, ale když to trvá déle a kamarádi stále nikde, není od věci probrat své starosti s odborníkem.
- Sklony k agresivitě - Řeč není o bouchání dveřmi a vulgaritách, k nimž se mladiství často uchylují, ale o skutečných projevech agresivity. Když se třeba doposud nekonfliktní ratolest začne rvát s vrstevníky, má potřebu ničit věci a podobně. Ani to nemusí nic znamenat (prostě se jen snaží být drsný a respektovaný, byť špatným způsobem), ale možná jde o vybíjení hlubší a těžší frustrace.
- Problémy ve škole - Obecně je školní působení dítěte celkem spolehlivým ukazatelem jeho psychického stavu. Ale pozor, určité lajdáctví (zapomínání úkolů, mírné zhoršení prospěchu, kázeňské přestupky v podobě odmlouvání, vyrušování a podobně) je opět normální. Je to rebelie mladých, snaha nandat to dospělým. Ale když jedničkář najednou propadá, doposud spolehlivý student tráví většinu času za školou nebo jeho chování vůči učitelům (či spolužákům) přerostlo únosnou míru, může to značit větší problém.
- Neschopnost radovat se - Nečekejte, že vás bude puberťák radostně objímat za nové lyže pod stromečkem. Teenageři tyhle projevy pozitivních emocí často pokládají za projev slabosti (až později pochopí, že to tak není). Když ho pak vidíte, jak spokojeně sjíždí sjezdovku, je to v pořádku. Vašim vtipům se asi smát nebude, ale umí se bavit s vrstevníky? V pořádku. Pokud jste však delší čas své dítě neviděli se smát a nic mu neudělalo radost, zpozorněte.
Obecně tedy lze říct, že v období puberty je potřeba se obrnit, zachovávat klid a problémy nezveličovat. Ale jestli se vám něco skutečně nezdá, není ostuda vyhledat odbornou pomoc.
Máte doma puberťáka? Jak to zvládáte?
