Problém: Vychrtlé děti, obézní děti!

Časopis Žena +

Hladovění a přejídání jsou dvě strany téže mince. Nazývá se porucha příjmu potravy. Na extrémní stravovací návyky se většinou „zakládá" dávno před tím, než se doopravdy projeví. A to nemluvíme jen o genech, ale především o způsobu, jakým se o jídle mluví doma, o důležitosti, jakou zaujímá v rodinném žebříčku hodnot. Pokud matka co dva měsíce začíná novou dietu a nad každým zákuskem vzdychá „ach jo, budu tlustá", obtiskuje se to do vztahu dítěte k jídlu stejně nepříznivě jako rodinný kult obžerství.

O budoucí tloušťce se může rozhodovat už během nitroděložního vývoje. „Velké děti se rodí ženám se sklonem k cukrovce, ale také zdravým matkám, které si nehlídají váhu v době těhotenství," uvádí obezitoložka MUDr. Věra Drozdová. „Mezi obézními dětmi ovšem nacházíme i ty, které se narodily předčasně. Rodina se pak snaží, aby miminko dobře jedlo. To se mnohdy nejen podaří, ale původně drobný kojenec končí jako dítě otylé." Ovšem pozor - jednou vytvořených tukových buněk se už dítě nikdy nezbaví. V budoucnu je může nanejvýš „vyprázdnit", jakmile ale příjem energie převýší výdej, začnou se znovu zakulacovat.

Nejkratší cestou k vytváření nesprávných stravovacích návyků je rozdělování jídla na to „nezdravé, ale dobré" a „zdravé, ale nechutné". Také dítě odměňujete lízátkem? K pojídání potravin, které nejsou příliš atraktivní (ovesné vločky, čočka, špenát), se naproti tomu snažíme děti přimět zdůrazňováním toho, jak jsou zdravé. Jahody nebo třešně jsou taky zdravé - tady se o tom ale nemluví. Taky proč, když se na ně dítě samo nadšeně vrhá. Není divu, že se tak potomek utvrdí v přesvědčení: „Je to zdravé? Brr, to mi nebude chutnat!"

Za obezitu také může profesionální marketing. „Nezdravé pokrmy reklama prezentuje s přidanou hodnotou: sněz čokoládovou tyčinku, budeš mít spoustu energie. Jenomže nikdo nedodá, že tolik energie potřebují jen špičkoví sportovci a že u školáka bude mít taková tyčinka energetický efekt, jako kdyby snědl dva obědy za sebou," vysvětluje doktor Zlatko Marinov, vedoucí lékař dětské obezitologické ambulance při dětské poliklinice FN Motol.

Genetické dispozice nepochybně mají na vznik obezity vliv. Dědí se vnitřní regulační mechanismy, které řídí chuť k jídlu, spalování přijatých živin, výdej tepla a podobně. Bohužel, mnohem častěji se „dědí" rodinné recepty a životní styl. Ani zdravotní poruchu nelze předem vyloučit - dítě může být „oteklé" kvůli špatně fungujícímu lymfatickému systému nebo snížené činnosti štítné žlázy.

„Hormonální nebo genetické onemocnění lze zjistit u přibližně 5 % obézních dětí, v ostatních případech je vždy výsledkem nepoměru mezi příjmem a výdejem energie," ubezpečuje MUDr. Alexandra Moravcová z Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN Praha. „Časté jsou případy, kdy rodiče nejsou ochotní s lékařem spolupracovat, vymlouvají se na geny a na nemožnost s tím cokoli udělat. Dítě z takové rodiny pošleme na 6 týdnů do lázní, kde se mu podaří díky mírnému redukčnímu režimu a vhodnému pohybu zhubnout 12 kg. Po návratu domů ale získá ztracená kila do dvou měsíců zpět."

Stejně jako u dospělých, i u dětí je boj se špeky zdlouhavý, obtížný a vyžaduje součinnost celé rodiny.