Vybíráte sprchový kout? Víme, který vám zabere nejméně místa

Podle průzkumů si většina lidí představuje, že by jejich ideální koupelna měla disponovat jak vanou, tak sprchovým koutem. To si však může dovolit jen málokdo. Koupelny bývají tak malé, že jsou lidé rádi, když se jim tam vejde kromě umyvadla alespoň sprchový kout. Jaký by měl mít tvar? A jakou roli hraje způsob jeho otvírání?

Pro úsporu místa v koupelně je důležité zvolit vhodný tvar sprchového koutu – pro malou místnost je nejlepší sáhnout po půlkruhovém. Ušetříte tím sice jen pár centimetrů, ale i ty vám usnadní život. Nejste-li nedostatkem prostoru až tak limitovaní, pak je praktičtější kout obdélníkový. Umožní pohodlnější sprchování, můžete se sprchovat společně s partnerem a budete to mít lehčí i při mytí dětí.

Centimetry lze ušetřit i volbou dveří. Do koupelen, v nichž je málo místa, jsou nejvhodnější dveře posuvné – nezasahují do místnosti a voda po nich stéká do sprchovacího prostoru. Při nákupu zkontrolujte kvalitu posuvného mechanismu. Kolečka na horní vodicí liště by měla mít průměr větší než dva centimetry a měla by být opatřena kovovým ložiskem. U menších koleček hrozí, že se brzy zanesou nečistotami, začnou v liště poskakovat, blokovat posuv a dveře se začnou křížit. Zvláštním typem posuvu je systém vybavený antiblokačním mechanismem, který má místo koleček pojezd. Ten se posunuje v drážce s odolnou plastovou vložkou.

Pokud máte úzkou koupelnu, asi budou nejpraktičtější zalamovací (skládací) dveře. Jejich hlavní předností je, že zabírají nejméně místa ve vchodu do koutu, takže se jimi nezužuje prostor pro vstup. Zalamují se dovnitř, a nedochází tak ani k odkapávání zbytkové vody na podlahu v koupelně.

Je-li vaše koupelna přece jen o chlup větší, možná zvolíte otočné otevírání, které je typické pro sprchové kouty ve vyšším standardu. Dveře se otevírají ven do prostoru, což musíte brát v úvahu už při plánování. Jsou buď na čepu (tzv. pivot), nebo na pantech.

V prvním případě hraje hlavní roli kvalitní nerezový čep zasazený do pouzdra, v kterém se otáčí a umožňuje pohyb dveří. V druhém případě drží dveře na pantech. Měly by být z kvalitního kovu a opatřené zdvihovým mechanismem, který zajistí aretaci dveří v zavřené poloze, jejich nadzdvihnutí nad prahovou lištu a automatické dovírání.

Kout sice patří původně „do kouta“, ale dnes to není nutné – sprchový kout lze umístit jen k jedné stěně. Ovšem myslete na to, že místo dvou budete muset mýt tři skleněné části. Novinkou jsou sprchové kouty walk-in, které nemají žádné otevírání. Jsou naprosto bezbariérové a umožňují volný vstup z jedné či dvou stran. Ve sprchovém prostoru je nainstalována pouze zástěna a voda je odváděna odtokovými žlaby umístěnými například v dlažbě. Lze je bez problémů kombinovat i s nízkou sprchovou vaničkou.

Sprchové kouty nejčastěji tvoří vanička s protiskluzným povrchem a zástěna s dveřmi. Materiály, z nichž jsou vyrobeny, sice na využití místa v koupelně nemají bezprostřední vliv, ale na životnost koutů a bezpečnost při sprchování ano. Velmi oblíbená je (zřejmě kvůli příznivému poměru životnost/cena) keramická vanička. K dostání jsou však i smaltované, akrylátové, ocelové nebo z litého mramoru, umělého kamene či kompozitního materiálu, který je směsí pryskyřice a skelných vláken.

Výplň zástěny a dveří může být skleněná nebo z plexiskla. Za tvrzené sklo sice zaplatíte více, ale déle vydrží a mívá i (velmi praktickou) povrchovou úpravu proti vodnímu kameni. Plexisklo je o něco levnější a není moc odolné vůči vrypům a nárazům, takže je jeho životnost výrazně kratší.

Máte vybraný sprchový kout? A umíte se sprchovat, nebo přitom děláte těchto sedm chyb?