Článek
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak okomentovat nedostatky potencionálního partnera, je věta: „Nelíbí se mi, on/ona prostě není můj typ.“ Napadlo ale někoho, proč si každý z nás zakládá na určitých preferencích, jako barva očí či vlasů, sociální postavení, tělesná výška? Socioložka Elizabeth McClintock z University of Notre Dame v Indianě, která se zabývá výzkumem vlivu fyzické přitažlivosti a věku na výběr partnera, uvádí, že ideální typ protějšku má co dočinění s vlastní osobností, stylem a zájmy.
Výjimky existují, i když…
Lidé se prý zamilovávají do vrstevníků ze stejného socioekonomického zázemí, podobné úrovně inteligence a konzistentních hodnot a zásad. Zastává tak názor, že při párování jde především o osobnost, vzhled a podobnost, a tudíž rozhodně neplatí, že protiklady se přitahují! Sama ale připouští výjimky. „Je zřejmé, že někdy se to stává," říká a příkladně poukazuje na Donalda Trumpa a o třiadvacet let mladší bývalou slovinskou modelku Melanii Trump Knauss s tím, že ženská krása a mužův stav (vzdělání a příjem) spolu ladí.
Většinou se partneři setkají ve stejné společenské vrstvěFoto: thinkstock
„Lidé s vyšším statusem jsou hodnoceni jako fyzicky atraktivní. Snad je to proto, že si mohou dovolit pěkné oblečení či výlety za dermatologem. Až na některé výjimky si však drtivá většina lidí vybírají partnery, kteří se jim podobají postavením i přitažlivostí,“ uvádí na stránkách univerzity s odvoláním na léta studia. A není jediná, která to tvrdí.
Své k svému
Ačkoli vědci mohou určit obecné rysy, které činí jedno pohlaví pro druhé atraktivní (silné čelisti, fyzická zdatnost, hluboký hlas), studie ukazují, že „náš typ“ odráží touhu chodit s někým podobným nebo poukazuje na zidealizované já. David Perrett, výzkumný pracovník na University of St. Andrews ve Skotsku, ukázal studentům tváře opačného pohlaví a požádal je, aby ohodnotili jejich přitažlivost. Mezi několik obličejů zařadil tvář konkrétního studenta, kterého přeměnil v opačné pohlaví. Tomuto obličeji studenti téměř vždy dali přednost před jinými. Za nejatraktivnější tak považují tu tvář, která je v podstatě jejich vlastní.
Nevidíte v tom druhém své zidealizované já?Foto: thinkstock
I americká biologická antropoložka Helen Fisher vyvrací starý mýtus o přitažlivosti odlišných osobností. Na základě hormonů a uvolnění neurochemických látek do organismu vytvořila čtyři různé temperamenty (osobnosti), které vysvětlují, proč jsou lidé přitahováni k ostatním. (Poznatky popisuje ve své knize Proč jeho? Proč ji?).
- Průzkumník má vysokou hladinu dopaminu, hledá dobrodružství a novost, je zvědavý.
- Tvůrce vykazuje vysokou aktivitu serotoninu, je klidný, má rád plánování a řády, je konvenční.
- Ředitel je ovlivněn testosteronem, myslí logicky, analyzuje.
- Vyjednavač má vysokou estrogenní aktivitu, je soucitný a nápaditý.
Lidé mohou spadat do více než jednoho typu, ale doktorka Fisher tvrdí, že „podobné přitahuje podobné". Opět se tak potvrzuje tvrzení socioložky McClintock, která má na seznamování obecně jasný názor: „To, co lidé říkají, že chtějí nalézt ve svém partnerovi, se zdá být poměrně vzdáleno od toho, po čem touží ve skutečnosti." Podvědomí chce jedno: protějšek „jako vejce vejci“. Platí to i ve vašem případě?
A co vy? Je partner podobný vám a vy zase jemu?
