Článek
Co mají kantoři dělat? Fyzické tresty jsou zakázané, napomenutí většinou nefungují, a tak je jedinou možností poznámka v žákovské knížce. Jenže rozčilení učitelé leckdy rychleji píší, než myslí. A přesně tak vznikají nejvtipnější poznámky…
Ach, ty dvojsmysly!
V hodinách přírodopisu nebo pěstitelských prací se veselých poznámek urodí vážně spousta. V prvním případě se totiž dost často využívají modely vycpaných ptáků, v druhém se zase sázejí nejrůznější semena. Dnes pětatřicetiletý Jaroslav vzpomíná na svou legendární poznámku. „Byla nebezpečně stručná a ještě nebezpečněji dvojsmyslná. Zněla ,Strká ptáka do radiátoru‘. Musel jsem pak doma vysvětlovat, že šlo o vycpanou sovu, kterou jsem se snažil narvat mezi žebra školního topení,“ popisuje s tím, že ve výsledku se rodičům ulevilo. „Minimálně si oddechli, že nezplodili žádného úchyláka,“ směje se Jaroslav.
Podobnou poznámku domů přinesl i sedmadvacetiletý Ondřej. Opět byl v hlavní roli vycpaný opeřenec a k tomu zapomenutá guma na výtvarnou výchovu. „S ptákem v ruce honí spolužačku po chodbě, a navíc nemá gumu,“ zněl Ondřejův zápis, kterému se jeho rodiče prý hodně dlouho smáli.
A pětapadesátiletý Tomáš zase vzpomíná, jak se musel smát, když četl zápis v žákovské knížce svého tehdy čtrnáctiletého syna: „Bylo tam napsáno, že v hodině pěstitelských prací hází po děvčatech semenem. Ale paní učitelka už nenapsala, že šlo o semena kukuřice.“
Ostatně, pochopit některé poznámky chce opravdu hodně bystrý mozek. Mezi bývalými žáky základní školy v pražské Voršilské ulici koluje příběh spolužáka, který si postavil židli k otevřenému oknu a vyložil si do něj nohy. Obdržel za to poznámku: „Má nohy mimo školní budovu.“
Drzosti a sprosťárny
Co si budeme povídat, děti dokážou být pořádně drzé, vulgarismy jim také nejsou cizí a na kantory je toho někdy vážně moc. Co všechno se proto objevilo v žákovských knížkách našich čtenářů a jejich kamarádů?
Jedna čtenářka vzpomíná na spolužáka, který při hodině pronesl slovo „sakra“ a vysloužil si za to následující zápis: „Tvrdí, že sakra není sprosté slovo, doporučuji zjemnit slovník.“
Napomenutí od třídního učitele může mít i takovouhle podobu: „Ničí výzdobu v cizích učebnách s použitím vulgarismu.“ Šlo přitom jen o drobné úpravy písmenek na nástěnce, kdy ze spojení „třídní samospráva“ vznikla „samospráva řitní“. Rodiče spolužáka tohoto „vulgárního“ školáka se mohli o svém synovi zase dočíst: „Slibuje spolužačce, že jí dá facku, až si stříkne z klacku. Jeho citace!“
Poznámky někdy dokonale vystihují myšlenkové pochody, které se odehrávají v hlavách rozčilených učitelů: „Je drzý a nemá žákovskou knížku. Později ji našel, a drzý je stále!“
Když se do toho vloží rodiče
Snad nejveselejší jsou poznámky, které se změní v jakousi korespondenci mezi učitelem a rodiči. Někteří tatínci či maminky mají potřebu se k stížnosti nějak vyjádřit, pouhý podpis jim nestačí.
Jeden otec nemohl nechat bez reakce poznámku, kterou v šesté třídě přinesla jeho dcera. Zněla: „Je tvůrčí, což je nežádoucí.“ V hodině výtvarné výchovy totiž nenakreslila požadované jablko, ale celé zátiší. „Já jí fandím!“ připsal otec pod poznámku a podepsal se.
Nezapomenutelnou školní příhodu své švagrové připojuje naše čtenářka. Naprosto rozlícená kantorka poslala v žákovské knížce rodičům jasný vzkaz: „Nic neumí!!!!“ Otec ale zachoval klid a na poznámku suše odepsal: „Proto ji posílám do školy!“
A další čtenář přidává veselou historku ze svého mládí. Studoval stejnou střední školu ve stejné době jako jeho otec – u otce šlo o studium dálkové. Ve čtvrtém ročníku dostal poznámku: „Nepřipravuje se průběžně k maturitní zkoušce. Žádám o vyjádření rodičů.“ A tak se jeho otec, student a také maturant, vyjádřil: „Já také ne, ale oba se polepšíme!“ Student sice musel všechno učitelce vysvětlit, ale nakonec to prý vzala s humorem. Oba úspěšně odmaturovali.
Poznámky jednoduše do školních let patří. Důležité je, aby jich bylo tak akorát, a člověk se jim proto mohl spíš zasmát.
Také jste dostali poznámku, na kterou nikdy nezapomenete?