Vtipné historky rodičů aneb Jak vás děti umí dojmout!

Možná už poosmé za sebou vylilo pití, na nově vymalované stěně přistál chleba s marmeládou nebo se po sedmdesáté ptá, proč je tráva zelená. Vy nevíte, kde vám hlava stojí, v troubě se vám připálila večeře a chystáte se tomu malému zlobilovi pořádně vyhubovat.

Jenže ten maličký vás jednou větou dokonale odzbrojí. A místo vzteku vámi cloumá nápor lásky. Tohle jsou situace, které se svými dětmi zažily naše čtenářky.

Čtenářka Jana má dvě dcerky, skoro tříapůlletou Aničku a několikaměsíční Adélku. Náročná u nich bývají obzvláště rána, protože ta menší vstává před pátou ráno. „Nedávno jsem s ní vstala, obstarala ji a po osmé, když odjel manžel do práce a miminko usnulo, jsem šla upéct bábovku. Starší dcerka si čistila zuby, prostě pohoda,“ vzpomíná třiatřicetiletá Martina.

Jenže Anička byla v koupelně podezřele dlouho. „Vešla jsem do koupelny a všude byla voda. Na zemi, v šuplících, prostě všude,“ vypráví Martina. Anička si totiž myla ručičky, zašpuntovala malé umyvadlo, a když začalo přetékat, zpanikařila.

„Místo, aby vodu vypnula, běhala po koupelně a na mokrou zem házela všechny ručníky a všemožné hadry. Tak strašně se snažila tu pohromu uklidit, byla utrápená a pořád zmateně pobíhala, že mě okamžitě veškeré rozčílení přešlo a musela jsem se smát,“ říká Martina.

Pětiletý Vojta je zase expert na vyznání lásky. Že pravidelně dojímá maminku, není nic neobvyklého, ale na kolena dostal i svého tatínka.

„Jednou dopoledne jsem jel autem kolem školky, kam chodí syn, a jeho třída byla zrovna na vycházce. Přecházela přes přechod, tak jsem jim zastavil. Syn mě spatřil, zamával mi a uprostřed silnice začal poskakovat a nadšeně křičet: ,To je můj táta! Můj milovaný tatínek! Nejlepší na světě, koukejte všichni na mého tátu v tom stříbrným autě´,“ vypráví osmatřicetiletý Michal s tím, že byl vážně dojatý.

To kvůli pětačtyřicetileté Janě se syn dokonce porval. „Bylo to před lety, když chodil do první třídy. Nikdy nebyl žádný rváč, a tak mě dost překvapilo, když mi volali ze školy, že se popral a že spolužáka přetáhl židlí, až mu zlomil ruku. Šla jsem do školy rozzuřená, připravená se za syna omluvit a pořádně ho potrestat,“ popisuje Jana.

Když ale přišla, chlapec se jí vrhl do náručí, plakal a volal: ,Nejsi tlustá kráva, jsi přece těhotná!´ Ukázalo se, že se mu totiž spolužák, kterému zlomil ruku, neustále posmíval a řekl mu, že je jeho maminka tlustá kráva.

„Já byla tehdy v osmém měsíci, syn se to snažil tomu klukovi vysvětlit, ale ten si nedal říct. A nakonec syn neunesl, že někdo říká o jeho mámě takové věci a hodil po něm tu židli. Nedokázala jsem ho tehdy za to potrestat, chápala jsem to a dojalo mě, jak mě bránil. Jen jsem mu vysvětlila, že násilí nic neřeší. A kupodivu to pochopily i učitelky, a dokonce i rodiče chlapce se zlomenou rukou,“ vzpomíná Jana.

A čím vás dojaly vaše děti?