Článek
Američanka, „milostivá paní“, novinářka, která o pozornost nestála, nebo herečka. Důvodů, proč si připomínat naše první dámy, je několik. Kromě toho, že již brzy na Hradě usedne (staro)nová první dáma, tak v říjnu oslavíme sté výročí vzniku samostatného Československa. A tím pádem i stoleté výročí od nástupu první dámy do funkce.
O svoji roli příliš nestály
První byla Američanka Charlotta Garrigue Masaryková (1850–1923). Za války byl její manžel v exilu a ona s dětmi čelila pronásledování rakousko-uherských úřadů. Když se pak stal Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) v roce 1918 prezidentem, nebyla na tom zdravotně po psychické stránce příliš dobře, a tak se držela v ústraní a většinu povinností první dámy zastávala nejstarší dcera Alice (1879–1966). První dáma zemřela v roce 1923, ale ještě předtím jí manžel stihl vzdát hold, že nebýt jí, která mu byla celoživotně oporou, nic by nedokázal.
Nebyla ale jediná, která o tuto roli příliš nestála, případně nevěděla, jak si s ní poradit. Dále od veřejného dění se chtěla držet i Marta Gottwaldová (1899–1953), která se s rolí první dámy nedokázala nikdy pořádně sžít. Nechávala se oslovovat „milostivá paní“, což pracovníci Hradu brali s posměchem, a marně se po celou dobu snažila vyrovnat své předchůdkyni, elegantní a oblíbené Haně Benešové (1885–1974).
Po místě na výsluní netoužila ani Božena Novotná (1910–1980), která vnímala svoji novou roli možná spíše za trest. Byla totiž od dětství velmi samotářská a raději se držela zpátky. Nicméně vždy stála po boku svého manžela Antonína Novotného (1904–1975) a byla mu oporou.
To Viera Husáková (1923–1977) se s Gustávem Husákem (1913–1991) ani nepřestěhovala do Prahy. Zůstala v Bratislavě, kde dále pracovala v časopise Nové slovo. Na veřejnosti po boku manžela se ukazovala pouze tehdy, když to vyžadovala etiketa.
Výsadní postavení
Ne všechny naše první dámy ke své roli přistupovaly takto vlažně. Například Irena Svobodová (1901–1980) svého manžela Ludvíka Svobodu (1895–1979) jakožto vojáka doprovázela i na Podkarpatskou Rus a později mu radila také v politických záležitostech. Prý to byla ona, kdo řekl „Ludvíku, musíš!“, když v roce 1968 zvažoval, zda má přijmout nabídku stát se prezidentem.
Oporou manželovi byla i Hana Benešová. Lidé ji milovali nejen pro to, že byla milá, usměvavá a vždy plná energie, kterou se nebála rozdat, ale také za její nezdolnou péči o manžela Edvarda Beneše (1884–1948). Zatímco vlivem nemoci a událostí chřadl, ona mu byla nablízku až do jeho smrti 3. října 1948, kdy jí zemřel v náruči. Hana Benešová ho přežila o 26 let a nikdy se se ztrátou nesmířila.
Veřejnému životu přišla na chuť i Marie Zápotocká (1890–1981). Je pravda, že ve své roli byla zprvu trochu neohrabaná, než pochopila, že nemá smysl hrát si na někoho jiného a že spíše uspěje, když bude sama sebou. Takže třeba na veřejnosti svého manžela, prezidenta republiky Antonína Zápotockého (1884–1957), oslovovala familiárně „táto“.
Porevoluční ženy na Hradě
To popřevratové první dámy se s pozorností vyrovnaly bez větších potíží. Ačkoliv jsme měli zatím jen tři prezidenty, první dámy byly čtyři. První žena Václava Havla (1936–2011) Olga (1933–1996) totiž během výkonu funkce svého manžela zemřela. Do té doby si ale stihla udělat takové jméno, že bylo známé nejen u nás, ale i ve světě. Manžel na ní mimo jiné obdivoval i to, že ačkoliv pocházela z žižkovské dělnické rodiny, velmi rychle se dokázala sžít s pražskými intelektuály. A jako první dáma byla Olga Havlová skutečně noblesní.
Necelý rok po smrti první ženy si Václav Havel vzal herečku Dagmar Veškrnovou (1953). Její pozice nebyla jednoduchá a nevyhnula se srovnávání, ačkoliv prezident opakoval, že rozhodně není náhradou za Olgu. Dagmar Havlová si ale nakonec úctu a respekt vydobyla, ostatně nebála se nikdy cokoliv říct a manželovi byla v těžkých chvílích láskyplnou oporou.
I Livia Klausová (1943) se zhostila své role na jedničku. Nanečisto si to vyzkoušela, už když byl Václav Klaus předsedou vlády a ona jej doprovázela. Měla vždy příjemné vystupování, byla skvěle upravená a reprezentativní a lidé ji jako první dámu měli rádi.
Současná první dáma Ivana Zemanová (1965) se se svou rolí srovnávala trochu hůř. Zprvu to vypadalo, že toto postavení vedle prezidenta bude zastávat dcera Kateřina (1994), ale po skandálu s fotografiemi z erotické party ustoupila do pozadí, vydala se studovat do zahraničí a Ivana Zemanová převzala svoji roli. A po pěti letech můžeme říct, že i ona se v tom nakonec naučila chodit.
Ačkoliv každá první dáma je jedinečná, většinu z nich spojuje jedna věc: byly svému muži oporou, podporovaly ho v těžkých časech, některé manželovi svým způsobem obětovaly život a podřídily se tomu, aby on mohl růst. Často zůstávaly dlouho doma samy s dětmi – třeba proto, že muž byl v exilu anebo ve vězení. Nikdy je to však nezlomilo a už jen proto by měly být navždy zapamatovány.
Kdo bude tou další? Máte tip nebo přání?